Zakázka, která vešla do dějin

1-2 2010 Ostatní česky
obálka čísla

Jaký automobil byl v českých zemích tím prvním? Pokud se oprostíme od parovozu, který představil veřejnosti Josef Božek již v roce 1815, pak byl pravděpodobně prvním automobilem vůz podle konstrukčních návrhů inženýra Siegfrieda Marcuse, který byl před 120 lety v roce 1889 sestrojen ve strojírnách Märky, Bromovský + Schulz v Adamově. Dnes jej můžeme spatřit ve vídeňském Technickém muzeu.

Vraťme se však zpět do 80. let devatenáctého století. Městečko Adamov ležící na Drahanské vrchovině jižně od Blanska bylo odedávna spjato s železářskou výrobou. Dostatek dřeva pro uhlí, všudypřítomný vápenec, vodní toky jako síla pro stroje a hlavně železná ruda, kterou posbíráte na polích i na cestách - a posléze vybudování železniční tratě BrnoČeská Třebová - to vše pomohlo ke vzniku hutí, které v 18. a 19. století zásobovaly železem a litinou místa blízká i vzdálenější po celém tehdejším Rakousku-Uhersku. V roce 1873 zde vedle hutí vznikla i strojírna, kterou po více než než čtvrt století (1885- 1910) provozovala královéhradecká firma Märky, Bromovský + Schulz. Její „manažer“, če-ský technik, vynálezce, podnikatel a politik Josef Bromovský (1841- 1911), jehož továrna v Kuklenách u Hradce Králové vyráběla technologická zařízení pro cukrovary, měl s adamovským podnikem však větší plány. Dosavadní výrobu aparatur pro potravinářský průmysl se mu podařilo rozšířit o vodní turbíny, parní kotle, jeřáby, plynové a benzínové motory a kompresory; chloubou firmy se staly mohutné parní válce takzvaného „amerického typu“. Jedním z důvodů prosperity závodu byla skutečnost, že zaměstnával řadu tehdejších špičkových konstruktérů: například jako vrchní inženýr zde v letech 1899-1902 pracoval budoucí řádný profesor obecné a teoretické nauky o strojích a děkan odboru strojního inženýrství na brněnské Technice prof. ing. Zdeněk Elger (z Engelfeldu).

Do dějin techniky však vstoupily Adamovské strojírny v roce 1889, kdy získaly zakázku, která se neodmítá. Majitel elektrotechnické dílny ve Vídni, úspěšný rakouský konstruktér a vynálezce (držitel více než dvou tisíc patentů) Siegfried Samuel Marcus (1831-1898), si zde totiž vzhledem k předchozím dobrým zkušenostem z dlouhodobé spolupráce na realizaci svých vynálezů, objednal výrobu svého „druhého“ automobilu (předchozí Marcusův prototyp byl postaven na uhelný plyn v roce 1874 a teprve později nahrazen motorem benzinovým). Firma se technického zadání pohotově chopila (předstihla tak Laurina s Klementem i kopřivnickou Tatru) a kompletní stavbu zvládla za necelý rok.

Tzv. Marcusův automobil byl na svou dobu technicky neobvyklý. Kromě kovového jednoválcového motoru a gumových bloků na odpružení zadní nápravy byl téměř celý ze dřeva. Rychloběžný čtyřtaktní zážehový motor o obsahu 1570 ccm a výkonu jedné koňské síly byl mimo jiné vybaven moderním magnetoelektrickým zapalováním a karburátorem, který rozstřikoval tekuté palivo rotujícím kartáčem do proudu vzduchu v sacím potrubí (kontinuální přípravou směsi benzinu a vzduchu se Marcus zabýval již dříve v letech 1864 až 1874). Maximální rychlost vozidla však byla pouhých šest až osm kilometrů za hodinu.

Originál vozu, který byl spíše zkušebním prototypem, vystavuje Technické muzeum ve Vídni již od roku 1915. Jelikož se žádný předchozí Marcusův model nezachoval, bývá označován jako nejstarší automobil na světě. Je navíc dodnes funkční a byl proto právem prohlášen za rakouskou národní technickou památku. V roce 2005 se rozhodl rakouský automotoklub ÖAMTC sestrojit repliku vozu (významnou měrou se na stavbě podílel také výrobce originálu firma ADAST a. s. v Adamově), aby ji mohl ukazovat na výstavách veteránů a dalších akcích zabývajících se automobilovou historií. Zcela mimořádně představilo vzácnou repliku bezpochyby jednoho z prvních skutečných automobilů na světě motoristické veřejnosti Technické muzeum v Brně v březnu 2008.

(tes)

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012