Když se z Prahy do Užhorodu nelétalo přes Kyjev

1-2 2010 Ohlasy a názory česky
obálka čísla

V knížce Jaroslava Dostála Podkarpatská Rus 1936, i s velkým časovým odstupem plné zajímavých informací o nejvýchodnější části ČSR (o reedici se zasloužilo pražské knihkupectví Klubu československých turistů), doporučuje autor v jedné z kapitol výhodné letecké spojení Prahy s Užhorodem. Cestu, kterou tehdy ve třicátých letech sám několikrát podnikl, takto nadšeně popisuje:

Splněn je Daidalův sen, jejž Ikaros zaplatil smrtí, zvládnuta větrná říš, jež patřila dosud jen ptacvu! Ideálním dopravním prostředkem je letadlo. Z Prahy do Užhorodu letí dvěma směry. Trať Praha – Brno – Bratislava – Košice – Užhorod (718 km) a vyžaduje s třemi zastávkami 4 hodiny 35 minut, tzv. letecký expres Praha – Užhorod (630 km) jen 140 minut. Cena jízdného je 280 Kč, státní a veřejní zaměstnanci mají třetinovou slevu. V ceně je započítána doprava od kanceláře Čs. státních aerolinií v Jungmannově třídě na letiště a doprava zavazadel do 15 kg. Při zakoupení zpáteční jízdenky sleva 10 %.

Let je klidný a bezpečný. A ten kaleidoskop stále se měnících obrazů! Trať přímá je zajímavější tím, že letíme podle Vysokých Tater, dívajíce se na jejich velikány z výšky značně přesahující jejich temena.

Letecký expres letí nad Českým Brodem, Kolínem, nad Polabskou rovinou, zámek Kačina a Čáslav jsou v ní význačnými body. Za Českou Třebovou jsme hned na Moravě. Upoutá nás hrad Bouzov svými devíti věžemi. Olomouc leží přímo pod námi. Chvíli letíme nad Oderskými vrchy, zahlédneme hradbu Jeseníků. Za Hranicemi nás vítají Radhošť a Kněhyně. Přetínáme Beskydy a jsme na Slovensku nad údolím Kysuce. Blížíme se k polským hranicím – vpravo je Malá Fatra s Rozsutcem, údolí Váhu a za ním hřebeny Velké Fatry. Jsme přímo nad Oravským zámkem. V dálce 30 km nám kyne král Nízkých Tater Ďumbier. Blížíme se k Vysokým Tatrám. Z výše 3000 m hledíme na jejich blízký hřeben, Kriváň je vzdálen pouhé 4 km. Pod sebou máme Štrbské pleso, jeho hladina je z této výšky jako dětská dlaň. Cesta Slobody se vine jako malý had. Zleva zakývá na pozdrav Gerlachovka, zprava prokmitají tři Smokovce a Tatranská Polianka. Vzdalujeme se velebným Tatrám, letíme nad Spišskou Sobotou, nad Levočou, mocný Spišský hrad ukazuje cestu. V dálce tušíme Košice. Vznášíme se nad meandry řeky Torysy, nad několika údolími i horskými pásmy. Lesy končí, nastává rovina, jíž se vleče Laborec a běží přímá železnice. Blížíme se Vihorlatu a řece Uhu. Hluk motoru přestává – a v Užhorodu končí krásná pohádka.

KČST/jn

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012