Dr.h.c. J. A. Baťa - BUDUJEME STÁT PRO 40 000 000 LIDÍ -- Zlín 1938

6 2002 Dějiny česky
obálka čísla

    Vážení čtenáři, dostala se mi do rukou kniha, jež geniálnost a aktuálnost ani po 64 letech neztratila. Kéž by si ji jednou mohli přečíst obyvatelé České republiky a hlavně její politici, úředníci i lidé na celém světě. Sděluje bez složitých návodů a komplikovaných teorií| srozumitelně a každému, jak vybudovat silnou ekonomiku, silný stát a tím i hodnotný život. Dovolím si Vám předložit úvody autora k jejímu prvnímu a druhému vydání a ukázky z obsahu. Všimněte si chování, noblesy, stylu a formy myšlenek, kdy jde autorovi o věc a porovnejte s dneškem. Podstatné jsem si dovolil zvýraznit. Ve stavu, v jakém se dnešní česká společnost nachází jde o otázku generační a především o investice do školství, vzdělání a výchovy těch nejmladších.
Jan Šinágl, Kriens, Švýcarsko

Úvodem k I. vydání

    Všechna období, v nichž se lidé spolu dohadovali o tom, co má býti vykonáno mocí veřejnou a co občanskou iniciativou, se vyznačovala nejistotou a ochromenou činností. Historie zná období, kdy stát vybudoval obrovská díla, jež se však neudržela, protože si stát počínal při jejich budování i správě jen vrchnostensky. A byla období, kdy soukromá občanská iniciativa získala celé pevniny, které zase ztratila, když zanedbala péče o zájmy obecné. Občané i státy vykonaly největší díla technická i kulturní , kdykoli pracovali společně, s vzájemnou důvěrou, s jasně vytčenými cíli, respektujíce vzájemná práva.
    Státní investiční komise, jejímž členem mám čest býti, byla vytvořena vedoucími muži našeho státu, aby přispěla svým dílem k uskutečnění této spolupráce. O všech technických projektech a návrzích, jež dále uvádím, hovořil jsem s četnými významnými osobnostmi naší republiky; nejvážnější vznikly přímo z jejich podnětů. Všechny tyto projekty vzešly z jednotné vůle, v které lze soustředit všechno obyvatelstvo republiky: z vůle "budujeme stát".
Dr.h.c. J.A. Baťa

Úvodem ke II. vydání

    (Proslov ve spolku Československých inženýrů a architektů v Hradci Králové na veřejné přednášce o budování státu dne 16. března 1938)

VÁŽENÍ PÁNOVÉ,
    Děkuji Vám za pozvání k dnešnímu večeru.
    Považuji za čest, že jste to Vy, inženýři a technikové, kteří věnujete moji knize takovou pozornost, že jste ji učinili předmětem veřejné diskuse. Proč jsem napsal a vydal svoji knihu pro vybudování státu? Bylo mnoho lidí, kteří mi to vytýkali, nebo aspoň zazlívali. Někteří si myslili, že tím chci dělat konkurenci politikům. Jiní, že chci tak dělat reklamu Baťovi. Jiní zase, že se pletu do řemesla inženýrům a že prý to dělám tak, jako když švec vypravuje pohádky. Jiní mně to řekli rovnou: Ševče drž se kopyta. Přiznávám se, že všechny tyto námitky -- a ještě mnoho jiných -- nosil jsem u sebe léta -- až do roku 1936.
    Byl bych se s chutí držel svého kopyta, ale byly roky, kdy nám scházelo 900 000 -- 1 000 000 zákazníků. Ba víc než milion, protože milion nezaměstnaných, které jsme měli, znamenalo milion živitelů. Milion živitelů -- to je dalších, přinejmenším 3 miliony živených. Viděl jsem, že nám schází každý čtvrtý zákazník, nebo abych mluvil jako švec -- jestliže nebudou zákazníci, bude každé čtvrté kopyto bez práce.
    Možná, že své zaměstnání chápu primitivně a nemoderně, ale jsem toho mínění, že podnikatel se má starat o to, aby měl zákazníky a zaměstnání pro své lidi. Myslím si, že se má o to starat všemi prostředky a především sám a včas. Nevidím nikoho, kdo by dovedl udělat tuto část práce za něho. Čekat "až se to přežene" je přece nesmysl, protože lidský žaludek nepočká, právě tak jako nepočkají mrazy a deště.
    Neznám jiné cesty, jak si lidé mohou opatřit potravu a boty, než práci. Vláda přece vyrábět nemůže, ta má na starosti udržování práva a pořádku. Shánět práci, vynalézat práci,| opatřovat práci mají ti, kdo to dovedou, kdo takovému zaměstnání věnovali celý život. Po celých posledních šest let nedělal jsem nic jiného, nežli sháněl práci pro své lidi, a vynalézal, co by mohli dělat, aby se při ní slušně uživili. Byly to časy těžké, ale v podniku se mi podařilo zaopatřit práci pro dvakrát tolik lidí, jako v něm bylo před šesti léty. Ptal jsem se proto, je-li v Československu zapotřebí tolik nezaměstnaných, kolik jich bylo a dosud je. Chtěl jsem poznat nezaměstnanost a co by se dalo zařídit, aby nebyla.
    Byl jsem kdysi na stavbě jedné z našich nových továren na Slovensku a u viděl tento výjev. Postavili jsme na stavbě pro zedníky kantinu. Máme ve zvyku dělat takové porce, aby se najedl i ten největší jedlík. Kantinský měl tedy kádě, do kterých odkládal zbytky jídel a krmil jimi prasata. Kdysi po obědě vidím zástup nějakých lidí u těchto kádí vybírat zbytky a pojídat je. Řekli mně, že jsou nezaměstnaní z okresu. Tato nezaměstnanost mně pálila také proto, že vím sám, co to je být nezaměstnaným. Tu zkušenost jsem si přivezl také z Ameriky, z roku 1921 -- a nemyslím, že na ni kdy zapomenu.
    Nebylo snad člověka, kterého jsem potkal, abych s ním nemluvil o této jediné věci -- jak rozmnožit zaměstnanost. Nejlepší radu mi dal nakonec president republiky Dr. Edvard Beneš. Řekl mi: "Žijeme v demokracii. Když máte plány, které mohou být užitečné všem, oznamte je veřejně a přesvěčte lidi o tom, že jim budou prospěšné. V demokracii má každý právo a dokonce povinnost -- občanskou povinnost -- upozornit na věci prospěšné, protože v demokracii se stane skutkem jenom to, co chce většina a čemu lidé rozumějí. Memorandum, které mi dáváte, je zajímavé, ale zaměstnání z něho bude teprve tehdy, až je pozná a posoudí celá veřejnost".
    Tak tedy vznikla moje kniha. Vím, že to není detailní plán a nic takového jsem dělat nechtěl. To bych musel napsat knihovnu, při čemž by mi narostly vousy až po zem a nepohnula by se ani motyka.
    Chtěl jsem shrnout široký a všeobecný plán a přehled o tom, jakým směrem se napřít, aby v republice bylo nadbytek práce a abychom my, žijící pokolení, vybudovali mnohem silnější stát, nežli jsme jej převzali. Jsem pevně přesvědčen, že bychom při tom neměli ani jediného nezaměstnaného a že bychom zastavili ten hrozivý začátek vymírání, jaký se ukázal v našem národě v posledních letech. Od doby, kdy jsem začal pracovat na tomto plánu, se mnoho změnilo. Když reviduji své názory se zřetelem na tyto změny a nové zkušenosti, vidím, že nemusím a nemohu změnit ničeho ani v návrzích, ani v kritice. Jen doplnit bych chtěl kapitolu, která patří k nejzajímavějším. Jsou to daně a zbrojení.
    Vysoké zdanění našeho hospodářství považuji za oprávněné z jediného důvodu -- obrany. Tam, kde se jedná o obranu státní nezávislosti, není kompromisu. Jako hospodář mám zde jediný požadavek: aby veškeré oběti i výdaje se děly tak, že branná síla za ně pořízená bude co největší a aby vysoké zdanění nepodvazovalo výkonnost, neboť to bychom řezali větev, na níž visí všechno -- i zabezpečení obrany. Jinak moje kritika byrokratického svazování hospodářství trvá: naopak v těchto časech platí tím víc. Obranná síla státu není konec konců nic jiného, nežli co největší výkonnost každého jednotlivce.
    Proto veškeré veřejné stavby, o kterých v knize uvažuji, znamenají více, nežli stavění "hladové zdi" proti nezaměstnanosti. Je to boj proti nezaměstnanosti a příprava podmínek k výkonnosti celé země. Vše co uvádím proti svazování občanského podnikání, vychází ze skutečnosti, že toto podnikání je výkonnější.
    K vzniku tohoto státu bylo zapotřebí veliké osobní výkonnosti a velikých osobních obětí. Vybudovat jej -- udržet a ubránit -- to jinak nepůjde. Nejsme v tak příznivé situaci, abychom mohli podvazovat výkonnost a aby se náš stát vyvíjel tak, že bude dělat lidem chůvu. V době, kdy u nás bylo a stále ještě je statisíce nezaměstnaných, domnívají se někteří lidé, že jsme bůhví jak výkonní a že by bylo více práce, kdyby ta, co je, "se rozdělila". Kdyby se rozdělila dnešní tonáž vlaků mezi Brnem a Prahou mezi formany, jistěže by k ní bylo zapotřebí více formanů, nežli železničářů. Ale každý ví, že by to trvalo chvilku, protože formanská doprava by zabila dnešní Prahu i Brno s továrnami a městy široko daleko okolo trati.
    Lidé na Podkarpatsku jsou nezaměstnaní proto, že jim hnije dřevo v lesích a nábytkové továrny v Čechách a na Moravě jsou nezaměstnané proto, že mají drahé dřevo. Zaměstnanost je u nás jen otázkou výkonnosti. Kdo je výkonným, zaměstnává druhé, protože jich potřebuje. Čím je kdo nevýkonnějším, tím méně toho potřebuje od druhých. Nejméně toho potřebuje, kdo nedělá vůbec nic.
    Naše hospodářství v letech světově krize ztratilo svou dřívější výkonnost. Nákupci světových domů, kteří sem přijížděli, zjišťují, že jsme drazí. Prodavači, které posíláme do ciziny, říkají totéž. Je už jen málo oborů, kde bychom při stejné kvalitě drželi se světovým trhem krok. A protože naše zaměstnanost, nebo nezaměstnanost je otázkou rozsahu našeho exportu -- a export otázkou cen -- tu lépe nebude, pokud nezvýšíme výkonnost. A na tuto práci nestačí ani jeden podnik, ani jeden podnikatel, ba ani ne všichni podnikatelé. Nestačí na ně také sama vláda, nebo kterákoliv část obyvatelstva. U všech musí být vůle k výkonnosti, jinak ztratíme stát.
    Byli lidé, kteří mne přesvědčovali, že na to, abychom si postavili pořádnou silnici středem státu, není peněz. Že není peněz na systém kanálů, na dobudování železniční páteře, na nic. Že jsme zkrátka malý národ, který musí vařit z vody, přikrčit se atd. To bylo ovšem předtím, než jsme za krátký čas sehnali takové miliardy na vyzbrojení, že jen za jejich část by jsme to postavili všechno.
    Opakuji, že nic nenamítám proti těmto výdajům na bezpečnost. Ale i tyto výdaje budou zhodnocené (a zaplacené!) teprve, až připravíme stát a občanské podnikání k výkonnosti podle základních plánů a směrnic, jež uvádím v knize "Budujeme stát".

Dr.h.c. J.A.Baťa

    Náš plán na vybudování státu obsahuje dvě skupiny reforem. Do první skupiny patří podniky rázu v podstatě technického, do druhé skupiny náležejí reformy rázu spíše administrativního, jež považuji za pilíře pokroku.
    Technického rázu je projekt silniční magistrály československé, projekt kanálů, plán soustavného využití vodních sil, organizace výzkumnictví a využití přírodního bohatství, prohloubení výrobního a prodejního školství, reforma železniční a motorové dopravy, vybudování letectví, služby telefonní, rozhlasové a dálkového přenosu zpráv.
    Administrativního, právního rázu jsou reformy právního základu podnikání, upevňující právní jistotu daňového zatížení a obchodu, zajištění pevné měny. Sem přiřazuji i požadavky rozumné a moderní hospodářské politiky a pružné administrativy, vybavené nejen právy vůči občanům, ale také odpovědností za následky svých rozhodnutí, a nově vybudovaného a na vývoz orientovaného výrobního a obchodního školství.
    Cílem výstavby státu je likvidovati naši nezaměstnanost, sjednotit stát dopravně tak, aby byl dokonale zajištěn strategicky a spojen hospodářsky, a koněčně připraviti jej hospodářsky na příští vzrůst obyvatelstva tak, aby v bohatém, silném Československu mohlo nalézti obžibu 40 milionů obyvatel.


Dr.h.c. J. A. Baťa, Zlín 1938

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012