O knihách

1-2 2010 Knihy česky
obálka čísla

Od dětství ráda čtu, nechávám se unášet dobrodružnými příběhy, nepohrdnu dobrou detektivkou, ani zamilovaným románem. Mám ráda ten svět, kde vítězí dobro nad zlem a láska nad nenávistí. Když zavřu knihu, mám dobrý pocit z toho, že jsem se právě seznámila s milými lidmi a plodně strávila svůj volný čas.

Kniha je pro mě přítel a kamarád. Pomohla mi v mnoha těžkých životních situacích a nejednou při rozhodování jsem si vzpomněla na to, co by udělal některý z mých oblíbených hrdinů.

Knihy mám doopravdy ráda a snažím se jim prokazovat patřičnou úctu. Své nejoblíbenější mám v osobní knihovničce, abych po nich kdykoliv mohla sáhnout a znovu si je přečíst.

O to víc mě bolí to, že z knihy se stal pro mnoho lidí jen předmět. Přečíst a zahodit. To je motto dnešní konzumní doby. Já však trvám na svém. Kniha je přítel i rádce a zaslouží si dobré zacházení. Je pravda, že dnešní nakladatelé už ani nepočítají s delší životností. Knihy se tisknou na nekvalitním papíře a často se vazba rozpadne při prvním přečtení. Je levnější udělat dvakrát výtisk, než knihy skladovat. Z knih se stává produkt trhu a tržního hospodářství.

Kdo má vtipnější a bombastičtější reklamu, ten se lépe prodává. Jakoby kniha ztrácela svůj smysl. Stále více lidí dává přednost elektronické verzi.Ale já říkám, že není nad to sednout si s pravou knihou, která má fyzické stránky a hezkou grafiku.

Protože čtení neznamená jen získat potřebné informace, ale i zažít kulturní zážitek a seznámit se s myšlenkou autora. U některých spisovatelů se nedá spěchat, je potřeba každou stránku pečlivě přečíst a vychutnat.

Ráda chodím do knihovny a půjčuji si knihy. Mám ráda ten svět, ve kterém knihy žijí. Procházím se mezi regály a prohlížím si knihy, které jsou starší než já. Kolika rukama prošly a kolik osudů musely vidět. Byla jsem zvyklá na laskavé a ochotné knihovnice, které vědí o každé knize ze své knihovny téměř všechno.

Ale doba se změnila. Knihovny už nejsou ty útulné místnosti, zmizela atmosféra a všude se zavedl elektronický systém. A já, když se přijdu ptát knihovnice či knihovníka – dostávám stále častěji stejnou odpověď. „Podívejte se do počítače.“ V počítači je ukrytý celý knižní svět. Je tam zapsáno, kdy jsem si co vypůjčila a kdy uplyne doba k vrácení. Počítač mi automaticky posílá informace, abych zaplatila členský poplatek a počítač mi odpovídá na mé dotazy.

Marně hledám tu hodnou a ochotnou knihovnici, která věděla vše o tématu. Dokázala mi doporučit jiného stejně dobrého autora a říci co vyšlo nového. Přestože žijeme v technicky vyspělé době, něco technika nezvládne. Nedokáže mi poradit, zasmát se a probudit zájem o čtení. Proto se mi stýská po starých knihovnách a mojí paní knihovnici.

Anna Sobotková
studentka Literární akademie
Josefa Škvoreckého

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012