Hutka: Bylo to jako z pohádky

Jaroslav Hutka se narodil 21. dubna 1947 v Olomouci. Byl zakladatelem folkového sdružení Šafrán a signatářem Charty 77. Kvůli politickému tlaku opustil v říjnu 1978 Československo a do roku 1989 žil v emigraci v Nizozemsku.

Jak se díváte na to takzvané vyrovnání s minulostí? Mrzí vás, že se často nenašli žádní skuteční viníci?

Léta mě to strašně štvalo a nerozuměl jsem tomu. Dnes se nad tím spíš hořce usmívám. Bohužel ta první mocenská struktura – a tím nemyslím Havla, i když on razil tu cestu odpuštění – se s tím nedokázala vypořádat. Ono to v podstatě začíná u Václava Klause. To je takový vřed na těle této společnosti a ten už tehdy začal tyto věci zpochybňovat. On zastřešuje to hnusné a ošklivé, co se stalo po roce 1989 ve společnosti.

Je pro vás zklamáním?

S ním by se mělo vyrovnat třetí defenestrací, musíme se ho zbavit. On je tady těch dvacet let ten nejmocnější. Teď se s ním buď vypořádáme, nebo nás stáhne, což se mu už daří, do hloubi izolace a do naprosté závislosti na Rusku. A to je to směšné: Rusové na tancích odjeli a vrátili se sem ekonomicky jako do své kolonie. Klaus je tím mostem závislosti. Není to už ani zklamání, s tím prostě musíme něco udělat.

Je to důsledek toho, jak si naše demokracie stojí?

Jakákoli alternativa se bere jako podezřelá a nezajímavá. A ty Klausovy kecy o neviditelné ruce trhu – to je to nejhorší, co se společnosti může stát, když trh není kontrolovaný a ten si pak loupí, jak se mu zachce. Komunismus vznikl právě jako reakce na nekontrolovaný a divoký kapitalismus 18. a 19. století. Ve chvíli, kdy se takový kapitalismus rozvíjí, tak to pomáhá komunistům, protože lidé je pak ze strachu volí. Nevidí jinou cestu, nerozumí tomu, co se děje. Vidí jen neférovost. I Evropa už ví, že trh se musí kontrolovat.

Jak jste tenkrát doufal, že to tu bude vypadat dnes?

Já už jsem měl zkušenost po těch dvanácti letech v emigraci, co je to Západ a demokracie. Doufal jsem proto, že se nedopustíme těch základních chyb. Ale dopustili jsme se úplně všech. Až teď se to začíná zjemňovat, ale jde to pomalu. Lidé jsou zakřiknutí, nebrání se, nechávají věci, jak jsou.

Není to i tím, jak je naše demokracie mladá? Tím, že Češi nejsou zvyklí být svobodní jako třeba Britové?

Stoprocentně. Anglie je taková skutečně soutěživá společnost, ale toto tam určitě pomáhá. Lidé si některé věci nenechají líbit. Problém, do kterého my upadáme, je ale i to, že Anglie nechává z toho liberalistického pohledu tu nejnižší část společnosti hloupou a nevzdělanou. To ji poškozuje. Ta vrstva má svůj akcent, vlastní jazyk, podle kterého ji poznáte. A tady už se to začíná vyvíjet také. Myslel jsem si, že v tomto směru budeme víc evropští.

Jak byste si přál, aby to zde vypadalo za dalších 20 let?

Samozřejmě si přeji, aby soutěž o moc byla férová, aby to byl zápas s jasnými pravidly. A také doufám, že mladá generace, která má otevřený svět, umí jazyky, není obrozenecky, vlastenecky ani bolševicky izolovaná, sama pozvolna vstoupí do té moci a že ti staří ještěři odtud vypadnou. Jako klukovi 60. let se mi mladí zdají být málo bojovní.