Děti Čechů v zahraničí se chtějí učit česky

ČSÚZ pomáhá krajanským sdružením vytvořit jim k tomu podmínky:

V zahraničí dnes pracují desetitisíce Čechů. Žijí tam se svými rodinami. Někteří se tam oženili či vdaly a mají děti. Do Čech pravidelně jezdí, navštěvují své příbuzné a mnozí počítají s tím, že se sem začas vrátí, nebo tu budou chtít žít jejich děti. Ty ale chodí do zahraničních škol a s kamarády mluví německy, anglicky, francouzsky či jiným místním jazykem. Jak zajistit jejich pravidelnou výuku v češtině? Na tuto otázku odpověděl před sedmi lety zahájený projekt Česká škola bez hranic.

„V našich školách bez hranic dáváme těmto dětem možnost najít si další kamarády stejného věku, se kterými mohou mluvit česky. Je to pro ně výzva a navíc se stávají pro okolí zajímavějšími, když najednou mluví ještě jiným jazykem než jejich spolužáci ve školkách a školách,“ říká devětadvacetiletá výtvarnice Zuzana Jungmanová, která založila Českou školu bez hranic v Londýně s názvem Kids Art Club. Projektu, do nějž jsou zapojeni dobrovolníci i profesionální pedagogové, věnuje téměř všechen svůj čas a síly.

„Češi teď hodně cestují, absolvují v zahraničí několikaměsíční praxe a chtějí, aby jejich děti, které jsou tam s nimi, pokračovaly ve studiu češtiny,“ vysvětluje důvod, proč se v Londýně v roce 2007 do tohoto dobrodružství pustila. „Varovali mne, že je to složité, moc práce a výsledky se nemusí dostavit, ale nenechala jsem se odradit,“ dodává. Zpočátku jí půjčovalo své prostory České centrum, ale když se počet dětí rozrostl, bylo nutné hledat něco většího. Za přijatelné nájemné se jí podařilo pronajmout kostelní halu s malou kuchyňkou a sociálním zařízením. Tam se dnes každou sobotu učí 65 dětí z českých nebo smíšených rodin. „Výuka musí být hodně flexibilní, vytvořili jsme například projekt „živá muzea“, v jehož rámci jsme společně navštěvovali muzea a kreslili, co jsme tam viděli a co se děje kolem nás a česky jsme si o tom povídali,“ popisuje Zuzana práci v „její“ České škole bez hranic. „Učíme přímou metodou, hlavně hrou. Jsem výtvarnice, takže pro mne je důležitý vizuální obraz a na tom všechno stavím, ať jsou to hodiny v naší hale nebo tzv. živá muzea,“ uvádí.

S dvanácti nejmenšími ve věku do dvou let se pracuje hned od rána 60 až 70 minut. Pak přijde desetičlenná skupina předškoláků do pěti let, která se učí dvě hodiny, a nakonec na tři hodiny přicházejí školáci. Aktivisté Školy bez hranic pomáhají také rodičům. Konzultují s nimi, jak u dětí rozvíjet znalost češtiny a vztah k České republice. Nakupují pro ně české knížky, které by s dětmi měli číst.

Loni v létě se v Praze konal první kongres všech součástí České školy bez hranic, které působí ve Francii, Británii, Německu, Švýcarsku, Belgii, Austrálii a zakládají se v dalších zemích s českou komunitou. Dvě z nich spolupracují od loňska s Československým ústavem zahraničním v Praze, od nějž získávají část prostředků na svou činnost. Zuzana Jungmanová se o existenci ČSÚZ jakožto organizaci, která podporuje projekty krajanských sdružení, dozvěděla právě od kolegyně na kongresu. Vzala dokumentaci, šla se představit a s předsedou Jaromírem Šlápotou se hned domluvili na spolupráci. „ČSÚZ nám velmi pomohl tím, že nám zaplatil náklady na činnost a zejména nájem v posledních dvou měsících roku 2009. Dostali jsme také knížky, které jsme rozdali dětem k Mikuláši a učebnice do školičky. Pomoc to byla úžasná,“ říká zakladatelka školičky v Londýně, v níž dosud všechny náklady na provoz platili rodiče dětí. I když pedagogové ve škole pracují zdarma, nájemné, učební pomůcky a provoz zdarma nejsou.

Pro Zuzanu je teď jistým možným řešením změna statutu sdružení na Charitu, čímž získá kontakty na britské sponzorské instituce, které na dobročinné účely každoročně přispívají. Tak by mohla školička pokrýt své náklady a konečně zaplatit i pedagogy, aniž by rodiče dětí museli platit vysoké školné. „Doba se mění, dětí z českých a smíšených rodin žijících v zahraničí bude přibývat a některé z nich se budou chtít vrátit do Česka. Je jim třeba vytvořit jazykové zázemí, aby na ten návrat byly připraveny,“ zdůrazňuje Zuzana Jungmanová a připomíná, že dětem, které mají české občanství, jsou rodiče ostatně povinni zajistit vzdělání v české škole. Institucí, která jim tuto vzdělávací možnost bude systematicky poskytovat, chce být právě Česká škola bez hranic. Československý ústav zahraniční napomáhá vytvářet podmínky pro splnění tohoto cíle školičkám v Londýně a Bruselu a zahájil spolupráci i s krajany, kteří připravují výuku češtiny svých potomků ve Washingtonu.

Československý ústav zahraniční
Karmelitská 25
118 31 Praha 1
E-mail:
krajane@csuzkrajane.cz
Web:
www.csuzkrajane.cz