Slovo šéfredaktorky - Slovo Novoroční 2010

Roky končící na nulu jsou zajímavé událostmi a nemusí být špatné. V roce 1960 jsem maturovala. Budeme mít letos v květnu krásné výroční třídní setkání. Už se těším. Taky jsem začala „dělat“ divadlo a tanec. V roce 1970 jsem byla členkou báječné party – hudební skupiny Chrpy. V roce 1980 jsem povila své třetí dítě – chlapečka Marečka. (Je dnes mj. grafikem tohoto časopisu.) V roce 1990 jsem Český dialog založila a začala naplňovat, vydávat, posílat atd. V roce 2000 jsem navštívila krajany v Kanadě a pak se i s časopisem stěhovala na asi šest let k Alexandru Tomskému do vydavatelství Academia.

A co přinese 2010? Určitě nějakou změnu, a já doufám, že k lepšímu. Ale musíme se o ni zasloužit. Myslím, že to taky bylo na nulu, v roce 1990, kdy jsem potkala jednu prima malířku Alenu, žijící v New Yorku. Dělala jsem s ní rozhovor a byla jsem tehdy trochu překvapená, když mi řekla: „To víš, všechno záleží na tobě, jak si co uspořádáš a jak čeho dosáhneš. Stalo se mi například, že jsem ztratila partnera, také bydlení a neměla jsem žádné peníze. Musela jsem se však probudit a něco udělat, hlavně něco vymyslet. Bylo to těžké, ale šlo to. Udělala jsem výstavu, prodala nějaké obrázky a malovala dál.“

Houfně nadáváme na politiky. A bezesporu máme proč. Poslední léta se dvě nejsilnější strany projevovaly jen tím, že na sebe navzájem verbálně házely bláto. Ale co se týká arogance, tunelování, korupce, neuvěřitelných politických zpáteček a kotrmelců, byly naprosto zajedno. Kupředu levá, pravá, to je fuk, hlavně, když jedeme. A nějaký výsledek jejich „práce“, který by posunul zemi, kterou spravují alespoň o slepičí krok? Ani náhodou. Naopak, dluh za minulý rok dosáhl tak obřích rozměrů, že hrozí státní krach. (Plánoval se schodek 38 miliard, ale ve skutečnosti to bylo 195 miliard.) A na další rok hezky svorně (po předchozím krátkém brblání tzv. pravice) schválily zákon, že zadlužování bude ještě vyšší. Každý kojenec, který se třeba ještě ani nenarodil, už dluží Mezinárodní bance statisíce. A to se přitom ztrácejí miliardy „neznámo kam“. Např. finta pražského magistrátu pod vedením starosty Pavla Béma zvaná Opencard, která slibovala kdeco, ale nesplnila z toho téměř nic, schlamstla téměř miliardu korun. Ta informace vyplula z té korupční žumpy napovrch, ale pod tím se může v bahýnku skrývat další hromádka docela veliká, na kterou si právě ti kojenci budou muset nějak vydělat.

A tak přichází logická otázka: Potřebujeme, aby nám vládly politické strany? Nebyla by lepší vláda odborníků? Jak prozatímní vláda Josefa Tošovského před lety, tak nyní vláda Jana Fischera je daleko pracovitější a užitečnější než ty stále rozhádané a o moc a prachy soupeřící strany. Za komunismu jsme měli jednu silnou stranu, nyní máme dvě. Že je jich ještě za nimi mnoho dalších? Cha, cha, ano, ale viděli jste, že je ty dvě velké, nestoudné, které mají ve svých pařátech televizi a další média, policii, justici, podnikatelskou sféru, státní i polostátní čezy, letiště a podobně, někdy nechaly hezky debatovat v televizi či v rádiu? Já tedy ne, možná jsem slepá a hluchá, aniž o tom vím... A co se týká Parlamentu, Senátu, tam jsou jejich malí vyslanci jen opravdu velice malí. Proti gorilám nemají šanci. Prý je v Parlamentu sice jen 10 procent gaunerů, ale zbývající šedá zóna jim odkývá a odsouhlasí všechno. Zbývajících několik jedinců – idealistů toho moc nezmůže.

Líbí se mi hnutí za omezení moci politických stran (zatím ho prezentuje několik občanských iniciativ a doufám, že jejich řady budou houstnout). Ano, ať existují politické strany, ale já je nebudu platit. A udělám všechno, pro to, aby na ně nepřispívali ani kojenci. Ať si strany žijí z členských příspěvků jako třeba zahrádkáři či sbětratelé známek, anebo nežijí.

A tak si myslím, že tohle je docela dobrá zpráva do nového roku, zvláště, když se na tuhle iniciativu přihlásí ještě více probudivších se občanů této země.

Přeji všem krásný a zajímavý rok 2010!