Nezapomeòte se líbat pod jmelím!

Vánoce jsou opředené zlatou pavučinkou zvyků. Uchováváme je jako rodinné poklady a liší se v různých zemích stejně jako naše řeč. To se týká nejen jídla a pití, ale také výzdoby.

Kde není opravdová zima, lidé kupují plastové sněhové vločky a sníh ve spreji. Čím blíže k rovníku, tím víc se Vánoce podobají lidové veselici a ne svátku rozjímaní a velebení Božího narození.

Na severu Evropy se od podvečera 6. prosince rozsvěcejí svíce v oknech – tak lidé od dávných dob dávali kolemjdoucím zprávu: žijeme! Ještě dnes tam věší na strop ozdoby ze slámy a snopy obilí věší na balkony, aby ani ptáci v zimě nehladověli a dočkali se jara.

V Itálii údajně uspořádal první vánoční oslavy už František z Assissi v roce 1223 a od té doby se začaly vyrábět a stavět jesličky.

V Německu jsou velmi oblíbené adventní věnce se svíčkami, které se však původně zavěšovaly pod strop. V Polsku se kdysi pořádal vánoční průvod, kde kráčela Svatá rodina s anděly, králové, historické postavy i obyčejní řemeslníci.

Vánoce v severní Americe jsou velkou společenskou událostí. Santa Klaus naděluje dárky, bouchají ohňostroje a všude je spoustu halasu a smíchu. Podle toho, odkud lidé přijeli, slaví Vánoce podle rodových zvyklostí: po francouzku, italsku, irsku, česku... Ve Střední a Jižní Americe se namíchala indiánská a španělská kultura do pestré směsice hodně barevných jesliček a místních tradic.

Vánoce v severní Americe jsou velkou společenskou událostí. Santa Klaus naděluje dárky, bouchají ohňostroje a všude je spoustu halasu a smíchu. Podle toho, odkud lidé přijeli, slaví Vánoce podle rodových zvyklostí: po francouzku, italsku, irsku, česku... Ve Střední a Jižní Americe se namíchala indiánská a španělská kultura do pestré směsice hodně barevných jesliček a místních tradic.

Máme vůbec něco společného? Samozřejmě! Věříme v kouzelnou moc jmelí. Tato věčně zelená rostlina, která se ukrývá na větvích stromů jako parazit, je v zimě pokrytá bobulkami. Ty vypadají jako perličky. Podle legendy bylo kdysi jmelí stromem, ze kterého byl postaven kříž, na němž zemřel Kristus. (A třicet tři roky před jeho smrtí z větví stejného stromu prý vyřezal Josef kolébku pro svého novorozeného syna!) Strom se pak hanbou seschnul a že přináší štěstí je vyjádřením jeho pokání.

Dříve lidé věřili, že jmelí chrání před ohněm a do chalupy se nedostanou čarodějnice ani zlí duchové. Keltové doufali, že jejich ženy budou díky jmelí obdařeny spoustou dětí. Přinášelo štěstí stejně jako podkova nebo čtyřlístek. My se pod zavěšenou kytičkou jmelí líbáme, abychom do domu přivolali štěstí, odvahu a lásku.

Přejeme vám, drazí čtenáři, abyste od přátel dostali hodně jmelí a taky hodně kytiček této vánoční rostlinky rozdali. Protože jen darované jmelí přináší štěstí. A čím víc bobulek, tím lépe!