Ohlas na výročí

Mnoho ohlasů jsme dostali na dvacáté výročí tzv. sametové revoluce. Mnohé z nich byly velmi rozzlobené, kritické až ve slušném časopise neuveřejnitelné. Nicméně, pochopitelné. Zklamání z vývoje, který jsme si kreslili růžovou barvou je trpké. I já osobně jsem velice zklamaná, zvláště z chování našich politických představitelů. Stydím se za ně a moc si přeji, aby si z nich mladí lidé nebrali vzor. Ale – mohu si naříkat jen na to, že moje PŘEDSTAVY byly zklamány. Vývoj světa si jde svou cestou...

A teď přijde takovýto hezký e-mail. Čtu jej a přestávám být rozladěná. Ano, vždyť je to všechno pravda pravdoucí! Čtěte se mnou:

Tak jsem se právě dodíval na BBC na živý přenos oslav dvacátého výročí pádu komunismu v Berlíně a na ten symbolický pád domina.

Samozřejmě, jako asi my všichni, si uvědomuji, co to změnilo v mém životě.

Uvědomuji si, že ať už se změny těch minulých dvaceti let staly anebo nestaly podle mých, možná naivních představ, jedna změna pro mne osobně byla asi nejdůležitější.

Eliminace berlínské zdi a tedy želené opony umožnila všem lidem stejných emocionálních, morálních a myšlenkových honot, kteří byli až do toho okamžiku zločinně odtrhnuti jeden od druhého, možnost najít jeden druhého. A tedy, alespoň pro mne, tohle znamenalo úžasné obohacení mého putování touhle dimenzí existence a jsem za to nesmírně vděčný. A tak bych se s Vámi o ten pocit vděčnosti, že jsme se mohli setkat, chtěl právě v tomhle okamžiku podělit...