Vzpomínka na herečku Růženu Šlemrovou - Dva malé sendviče k večeři

Z jeviště Vinohradského divadla, kam Růžena Šlemrová přišla už v roce 1909 a hrála tu pak čtyřicet let, si ji dnes pamatuje jen málokdo. Hereččinu tvář a zvláštní polohu jejích komediálních postav uchoval film a malý zlomek z jejích osmdesáti filmových rolí nám čas od času připomíná televize: Anton Špelec ostrostřelec, Muži v ofsajdu, Prstýnek, Hostinec U kamenného stolu, Dovolená s Andělem. Skutečný životní příběh Růženy Šlemrové (10. 11. 1889 a 24. 8. 1962) byl hodně vzdálený veselohře či komedii, jak o tom svědčí vzpomínka její kolegyně z Vinohrad Olgy Scheinpflugové v knize Byla jsem na světě:
Růženka Šlemrová – každý jí říkal zdrobnělým křestním jménem, nebylo ani možno jinak, byla jemná a při své pěkné urostlosti i nějak zdrobnělá. Jedla k večeři své dva malé sendviče, aby nezradila štíhlost, věděla, že je nejpodstatnější výbavou jejích elegantních dam. Hrála ovšem výborně i venkovské nanynky, už hezky po třicítce proslavila svou dětskou a imbecilní Kristinku v Našich furiantech. Ale společenský repertoár potřeboval úspornost jejích pohybů a nadání umět nosit šaty.
Pro své aristokratky si našla nadhled lehké ironie, a vybavena přírodou k představě dam znajících lehkost polárních lišek, pštrosího boa a plášť z hermelínu, hledala chytře trhliny v glazuře jejich noblesy skutečné nebo předstírané, ukazovala vtipně zpuchřelé hedvábí společenské povrchnosti.
Tento obor ji stál všechno, podrobovala mu svůj rozpočet i svou životní disciplínu. Byla navýsost praktická, provázela ji pověst nositelky nejdražších modelů, ale málokdo věděl, že si dovedla sama navrhnout efektní šaty a určit mladé švadleně, jak je má vypracovat. Koupila si někdy nákladnou toaletu v nejlepším salonu, ale nikdo od ní nerozeznal její elegantní výtvory sestavené třeba z kousků přešívek. Uměla nosit všechno, padl jí každý klobouk a slušely jí všelijaké šátečky na krku, kterými ráda doplňovala své oblečení.
Text jí dal dost práce, její paměť byla tvrdohlavá, ale přemohla ji pílí. Mívala před sebou v šatně stále rozevřenou roli a opakovala si i při reprízách polohlasem obtížné pasáže. Režiséři ji vzdalovali tragických úkolů, využívali raději jejího bizarního humoru, pro který se později staly takové postavy typem i ve filmu.
Trpěla nelidsky, když za ní tak předčasně zapadly dveře divadla, které musela opustit, protože byla obviněna z nějaké politické nešikovnosti za okupace. O jejích mukách smělo vědět jen její nejbližší okolí. Nevysvětlovala, neprosila, zchudlá umělecky i hmotně. Nechtěla mluvit o tom, kdo na ni ukázal prstem, když se čistilo, a kdy nebyl čas na podrobné hodnocení člověka. Každému, kdo před ní neutekl, řekla, že se jí daří dobře, nedovolila, aby ochabl její způsobný vypěstovaný úsměv nebo aby se před někým zlomilo její držení dámy a silný hrdelní hlas.
Pak ji potkalo to nejhorší, surová nemoc uváděla v posledních letech jejího života ve zmatek její vědomí, ale nedovedla z něho vymazat to, k čemu byla určena, herectví. Vstávala prý i v noci a líčila se, aby šla hrát, očekávala s napjatou tváří, že pro ni přijde režisér. A přišel – ten nejlidštější a nejméně náročný, ten, který žádá po herci nehybné tělo a ztuhlou tvář...
O. S.How to contribute
The Czech Dialogue exists thanks to voluntary financial donations from people from all over the world.
Even you have the opportunity to contribute to its administration with any amount.
inzerce
Amerika II. aneb z deníčku vydavatelky
Tato kniha vzniká nyní na mém počítači. A je to bomba! Pracuji na ní jen chvílemi (což ovšem obnáší hodiny), protože hlavně denně dělám Český dialog. Ale oba tyto, jak by se dnes módně řeklo – projekty, jsou pro mne moc důležité. Časopis se snažím zlepšovat, přibyli v poslední době dobří autoři, přibývají čtenáři po celém světě…
A kniha? Bude o téměř třiceti letech časopisu, který jako jediný vydávaný z ČR vede léta dialog s Čechy doma i ve světě. Byly všelijaké pokusy jiných zdejších periodik ujmout se tohoto tématu, ale všechny ztroskotaly. Český dialog vytrval a to přes veškeré, a někdy opravdu velmi těžké překážky. Především v prvních ročnících, kterými nyní listuji a vybírám z nich perly, jsou velmi cenné články od autorů věhlasných jmen jako je Josef Škvorecký, Jaroslav Strnad, Alexander Tomský, Jiří Ješ aj., či neznámých, ale kteří napsali ze světa, kde žijí, zajímavé postřehy, ohlasy či názory. První ročníky byly opravdu mimořádně živé a dynamické. Po mé první cestě do daleké Austrálie v roce 1997 se začala českou společností šířit „blbá nálada“ a i ta je zde velmi plasticky vylíčena.
Kromě politiky jsou zde samozřejmě i moje cesty do světa za krajany. Napsala jsem o nich sice už pět knížek, ale ne o všem…tady to pokračuje. Například New York, Kanada, Jižní Amerika, Švédsko aj. A na webových stránkách budu ráda uveřejňovat některé ukázky a vy je, doufám, budete rádi číst. Budou nejspíš v rubrice OSTATNÍ, ale ještě před tím, než tam spadnou, tak na stránce hlavní.
Jestli budete mít o knížku zájem, už se můžete hlásit, promítnu do množství tištěných výtisků.
Eva Střížovská
Pište na cesky-dialog@seznam.cz
nebo volejte na tel. 739 091 057
Spřátelené instituce
- Anlet
- Beseda - Belgie
- Czechevents.net
- Czechfolks.com Plus
- Czechoslovakstalks.com
- Časopis Čechoaustralan
- Česká centra
- Česká škola bez hranic
- Český výrobek
- Demokratický klub
- Jana Garnsworthy DipTrans IoLET
- krajane.net
- Libri prohibiti
- Nový domov, Toronto
- Průvodce Rychnovem
- Rádio Perth
- Rádio Praha
- Velehrad