Vzpomínka na herečku Růženu Šlemrovou - Dva malé sendviče k večeři

Z jeviště Vinohradského divadla, kam Růžena Šlemrová přišla už v roce 1909 a hrála tu pak čtyřicet let, si ji dnes pamatuje jen málokdo. Hereččinu tvář a zvláštní polohu jejích komediálních postav uchoval film a malý zlomek z jejích osmdesáti filmových rolí nám čas od času připomíná televize: Anton Špelec ostrostřelec, Muži v ofsajdu, Prstýnek, Hostinec U kamenného stolu, Dovolená s Andělem. Skutečný životní příběh Růženy Šlemrové (10. 11. 1889 a 24. 8. 1962) byl hodně vzdálený veselohře či komedii, jak o tom svědčí vzpomínka její kolegyně z Vinohrad Olgy Scheinpflugové v knize Byla jsem na světě:
Růženka Šlemrová – každý jí říkal zdrobnělým křestním jménem, nebylo ani možno jinak, byla jemná a při své pěkné urostlosti i nějak zdrobnělá. Jedla k večeři své dva malé sendviče, aby nezradila štíhlost, věděla, že je nejpodstatnější výbavou jejích elegantních dam. Hrála ovšem výborně i venkovské nanynky, už hezky po třicítce proslavila svou dětskou a imbecilní Kristinku v Našich furiantech. Ale společenský repertoár potřeboval úspornost jejích pohybů a nadání umět nosit šaty.
Pro své aristokratky si našla nadhled lehké ironie, a vybavena přírodou k představě dam znajících lehkost polárních lišek, pštrosího boa a plášť z hermelínu, hledala chytře trhliny v glazuře jejich noblesy skutečné nebo předstírané, ukazovala vtipně zpuchřelé hedvábí společenské povrchnosti.
Tento obor ji stál všechno, podrobovala mu svůj rozpočet i svou životní disciplínu. Byla navýsost praktická, provázela ji pověst nositelky nejdražších modelů, ale málokdo věděl, že si dovedla sama navrhnout efektní šaty a určit mladé švadleně, jak je má vypracovat. Koupila si někdy nákladnou toaletu v nejlepším salonu, ale nikdo od ní nerozeznal její elegantní výtvory sestavené třeba z kousků přešívek. Uměla nosit všechno, padl jí každý klobouk a slušely jí všelijaké šátečky na krku, kterými ráda doplňovala své oblečení.
Text jí dal dost práce, její paměť byla tvrdohlavá, ale přemohla ji pílí. Mívala před sebou v šatně stále rozevřenou roli a opakovala si i při reprízách polohlasem obtížné pasáže. Režiséři ji vzdalovali tragických úkolů, využívali raději jejího bizarního humoru, pro který se později staly takové postavy typem i ve filmu.
Trpěla nelidsky, když za ní tak předčasně zapadly dveře divadla, které musela opustit, protože byla obviněna z nějaké politické nešikovnosti za okupace. O jejích mukách smělo vědět jen její nejbližší okolí. Nevysvětlovala, neprosila, zchudlá umělecky i hmotně. Nechtěla mluvit o tom, kdo na ni ukázal prstem, když se čistilo, a kdy nebyl čas na podrobné hodnocení člověka. Každému, kdo před ní neutekl, řekla, že se jí daří dobře, nedovolila, aby ochabl její způsobný vypěstovaný úsměv nebo aby se před někým zlomilo její držení dámy a silný hrdelní hlas.
Pak ji potkalo to nejhorší, surová nemoc uváděla v posledních letech jejího života ve zmatek její vědomí, ale nedovedla z něho vymazat to, k čemu byla určena, herectví. Vstávala prý i v noci a líčila se, aby šla hrát, očekávala s napjatou tváří, že pro ni přijde režisér. A přišel – ten nejlidštější a nejméně náročný, ten, který žádá po herci nehybné tělo a ztuhlou tvář...
O. S.Jak přispět na provoz
Český dialog vzniká díky dobrovolným finančním příspěvkům lidí po celém světě.
I vy můžete přispět na jeho provoz libovolnou částkou.
Jak publikovat článek
Po domluvě je možné publikovat na stránkách vlastní texty!

Všechny moje Ameriky - I. Cali
Reportáže z atraktivních míst San Franciska, Los Angeles, San Diega, Orange County a dalších střídají příběhy českých osobností. Najdeme tu jména novináře Jožky Pejskara, spisovatele Jana Beneše, skladatele, fotografa a dobrodruha Eduarda Ingriše, prof. Ivo Feierabenda a jeho otce, politika z první republiky Ladislava, který se zasloužil o zemědělské družstevnictví, profesorky, klavíristky a výrazné vlastenky Marie Dolanské, příběh rodiny Georginy Teyrovské, která se musela se svým manželem Eduardem v roce 1949 proplazit přes hranici, když jim komunisté zabavili nejznámější pražskou barvírnu a šlo jim o život.
Je tu i částečný příběh Jiřího Voskovce, který prožíval své poslední roky v mohavské poušti.
Samozřejmě je zde také putování po stopách Jacka Londona, který zde v mládí kradl ze sádek ústřice, ale v pozdějším věku své úspěšné spisovatelské kariéry si postavil pěkný dům, který je dnes jeho muzeem a nedaleko je i jeho hrob. V přístavu Oakland má své náměstí, sochu Bílého tesáka, chatu dovezenou až z Aljašky a hospůdku, do které chodil.
Knížka představí i Jiřího Knedlíka, který v hlavním městě Sacramentu peče nejlepší lázeňské oplatky na světě, příběh bratra známého spisovatele Oty Ulče Gustava, zajímavé zážitky mladé spisovatelky Katky Dehningové a mnoha dalších.
Čtivé je vyprávění o minulosti i současnosti zdejšího Sokola, o tzv. Československém domečku, o několika Českých školách a školkách a v neposlední řadě o mladých lidech, kteří sem přišli až po roce 1989 a dobře se uplatnili.
Kniha má 144 stran a kromě černobílých fotografií v textu má několik barevných příloh.
Cena je 200 Kč v ČR, v zámoří 15 USD a v Evropě 10 EUR i s poštovným. Jak zaplatit sdělíme zájemcům při objednání.
Objednávejte na:
cesky-dialog@seznam.cz
nebo tel.: +420 739 091 057
Spřátelené instituce
- Anlet
- Beseda - Belgie
- Czechevents.net
- Czechfolks.com Plus
- Czechoslovakstalks.com
- Časopis Čechoaustralan
- Česká centra
- Česká škola bez hranic
- Český výrobek
- Demokratický klub
- Jana Garnsworthy DipTrans IoLET
- krajane.net
- Libri prohibiti
- Nový domov, Toronto
- Průvodce Rychnovem
- Rádio Perth
- Rádio Praha
- Velehrad