Slovo Dagmar Takáczové

Vážený pán primátor, vážený pán starosta, vážení zástupcovia Kancelárie prezidenta Slovenskej republiky. Vítam vás v mene Českého spolku v Košiciach na dnešnej spomienkovej slávnosti k výročiu vzniku Československej republiky.

Vítám naše hosty z Prahy, zástupkyně Mezinárodního českého klubu a časopisu Český dialog, který je distribuován do českých krajanských komunit po celém světě, paní Střížovskou, Volfovou a Fialkovou. Vítám ředitelku Českého centra v Košicích Kateřinu Novotnou a vikáře Církve československé husitské Jána Lauka.

Vítam deti a ich učiteľov zo Základnej školy na Masarykovej ulici v Košiciach, ktorí prevzali záštitu nad pamätníkom T. G. Masaryka a M. R. Štefánika a v neposlednom radě vítam vás všetkých ostatných prítomných.

Vzpomínkovou slavnost k výročí 28. října pořádá Český spolek v Košicích každoročně, nyní již několik let při tomto pomníku, který vznikl spoluprací Československého ústavu zahraničního, Českého spolku v Košicích a města Košice a který je pro nás nejen připomínkou dvou zakladatelů Československa, ale také symbolem česko-slovenské vzájemnosti. Je těžké mluvit při této příležitosti vždy znovu o významu zmíněného výročí a neopakovat se.

Připomínajíce si výročí vzniku Československé republiky myslíme jistě na to, že byla ostrovem demokracie a míru v neklidné Evropě po skončení strašného válečného konfliktu – 1. světové války, že byla příležitostí k budování hospodářské prosperity, povznesení všeobecné vzdělanosti i povznesení sociálního, příležitostí k nastolení spravedlivého spravování věcí veřejných, že obohatila oba národy o jedinečné prvky kultury druhé strany a rozvinula už dávno předtím existující kulturní blízkost Čechů a Slováků.

Myslíme také na její zakladatele, muže, kteří se vpravdě zasloužili o stát a kterých podobu nám tento pomník připomíná. Oba pocházeli ze skromných poměrů, Moravan Masaryk, s polovinou krve slovenské po otci – panském kočím, a Slovák Štefánik, syn evangelického faráře. Oba však byli hluboce vzdělaní, ušlechtilého ducha a mravů, vysokých ideálů a neúnavné snahy o jejich dosažení. Svoje ideály vložili také do základů státu a ani dnes, ve zcela jiné historické situaci je nemůžeme odmítnout jako překonané.

Dovolte odcitovat dvě Štěfánikovy myšlenky

Úloha národa nemôže byť iná ako úloha jednotlivca. Čím bystrejší je náš um, tým väčšie je množstvo v nás spracovaných vedomostí, tým hlbšia je súdnosť človeka, tým jasnejší jeho pomer k vonkajšiemu svetu.

Demokracia – to znamená myslieť skór ako konáš, či tým nepoškodzuješ bližneho, rodinu, národ, spoločnosť. To znamená opanovať svoje vášne, nie rozprávať, ale problémy riešiť.

Nejsou to myšlenky potřebné i dnes? Není snad ušlechtilost rozumu a ducha víc než hromadění majetku? Není svoboda člověka důležitější než jeho úspěch za každou cenu? Nejsou snad soucit a solidarita, spravedlnost a právo důležitější a potřebnější než hromadění moci? Pokud to nepochopíme, máme vůbec naději?

Možná, že právě tohle by nám chtěli Masaryk se Štefánikem povědět jako odkaz pro dnešní dobu a požádali by nás, abychom to uložili do srdce sobě i našim potomkům.