K 20. výročí Sametové revoluce

SAMETOVÁ REVOLUCE byla vzpoura chytrých proti hlouposti. Osvícených lidí, jako jsou (nebo tehdy rozhodně byli) Václav Havel, Michail Gorbačov a mnoha dalších, podporovaných Amerikou a západní Evropou. Přihlášení se naplno k západnímu světu, jež nám vyneslo posun z východu opět do středu Evropy. Daní za to, jestli souhlasíte, že daně se musí platit, byl příspěvek nezištných zištným. Pro mě to ovšem byl především ZÁZRAK, který jsem si nedokázal vůbec představit a je to ve veřejné rovině ten největší dar, jaký jsem mohl za svého života dostat a už dostal. Moc děkuji! Moje třiaosmdesátiletá babička měla doma plakát Jana Pavla II. a Václava Havla, modlili jsme se a brečeli radostí, já pak chodil na demonstrace s trikolorou v klopě, víc jsem toho neuměl. Když jsem se jí ptal na srovnání roku osmašedesát a devětaosmdesát, řekla: „To se srovnat nedá, teď je to doopravdy“.

Nechtěli jsme už žít v zaostalosti vůči vyspělému světu, který se nám vzdaloval a setrvávat ve lži komunistické ideologie. Říkat něco jiného v soukromí a být donuceni lhát navenek. Euforie z převratu byla ohromná a musela být podobná stavu, když skončí válka. Přál bych Sametové revoluce lidem v takových zemích jako je Severní Korea nebo Barma. Když si představíme, že oni na takový převrat nemají nárok, tak teprve doceníme naši revoluci a její nenásilnost. Proto se mi nelíbí, když lidé relativizují Sametovou revoluci, a nedovedou si stát za vlastní ŠANCÍ, jakou jim poskytla. Nic není zadarmo. Ať kritizují sami sebe.

Takoví lidé si bohužel dost často pletou krátký okamžik revoluce s vývojem po ní a veřejnou rovinu s osobní. Hodnotí tak místo Sametové revoluce stav své nespokojenosti. Nejlepší hodnocení Sametové revoluce jsem četl z pera spisovatelky Jindřišky Smetanové. Ta kdysi napsala, že výsledek Sametové revoluce je výsledkem všech našich představ dohromady. A protože si to každý představoval jinak, je výsledek takový jaký je. Je naší vinou, že jsme nedokázali z našeho společenství udělat lepší, nežli dnes je. Stalo se to proto, že většina lidí takové plány v hlavě nikdy neměla.

Sametová revoluce svrhla socialistický režim. Za socialismu mi nejvíce vadila nesvoboda a její původci, komunisti. Byl to pro mě život ve vězení, kde skutečné dráty obepínaly mou vlast jako koncentrák, občanka ze mě dělala hajzlíka, kterého bylo možno jen tak pro nic za nic sekýrovat a československý pas ze mě dělal chudého příbuzného. Nemohl jsem nic svobodně podnikat. Ale nejhorší pro mě byl ten vnitřní psychický stav všudypřítomného udavačství, ztráty paměti (o kom všem se nesmělo mluvit a učit – počínaje prvním prezidentem a konče našimi nejvýznačnějšími osobnostmi a emigranty, které estébáci označovali pojmem „bývalí lidé“), bezmezné české servility (každý si to žehlil u strany, aby se mohl dostat na školu a podobně) a zlodějství („kdo neokrádá stát, okrádá rodinu“). Těch debat, kdy řečník sám dospěl k tomu, že vlastně nic nezmůže a ještě se za to vnitřně pokáral! Sametová revoluce tohle vše šmahem změnila, v ostatním přinejmenším nabídla změnu. Ale vyrovnat se s tím, změnit své špatné zvyky, korigovat správně názory, srovnat se se svou historií, umět žít a vyjadřovat se svobodně, přeorientovat se na tržní systém, emancipovat se se světem a přitom se nenechat zatáhnout do hajzlovin, to trvalo a neustává.

Přišly ovšem bonusy a benefity – můžu dělat a dělám co chci, nemusím z vlastních chyb vinit komunisty a také jsem se stal občanem Evropské unie, Severoatlantické aliance a spojencem Spojených Států. Toho si velice vážím. Protože až nás bude zase někdo kopat do zadku, tak doufám, že nebude třeba volat znovu o pomoc z Rozhlasu. (Zároveň se valem blíží doba, kdy bude třeba pomáhat Americe.)

V současné době mě osobně u nás štve nejvíce – po mrhání životním prostředím (což je mimo rámec této statě) – zločinnost a naše politická reprezentace a také české neznabožství dávané světu trapně na odiv. Vyjmenoval jsem tři vady, ale pro mě je to skoro jedna a tatáž věc. Z malosti a neznabožství povstává český homo politicus, vazal bossů, kámoš podvodníků a zločinců. František Ringo Čech jednou pravil, že naši politici jsou buď současní nebo budoucí dlužníci. To je geniální postřeh. Uvědomuji si, že to vše má hluboké kořeny. To je také pravda o nás, nemůže za ni Sametová revoluce. Každý sedmý až osmý člověk u nás byl členem KSČ, prakticky každá rodina byla postižena komunistickou zvůlí a současně byl v každé rodině někdo přisluhovačem režimu. Nádor nebylo lze jednoduše odstranit, je naší součástí a neseme si ho dále v sobě.

Teď, po dvaceti létech, jsou mnozí z nás velcí hrdinové, kteří věděli jak to všechno dopadne a že to bylo předem dohodnuté. Já to tedy nevěděl, ale po veškerém svém dlouhodobém přemýšlení o této záležitosti mohu říci jedno: Vše je dohodnuté předem vždycky, a to mimoslovně.

Tím, co bychom si měli ze Sametové revoluce vzít a za čím jít, jsou nadšení, odvaha a ideály, které jsme tehdy v té dějinné chvíli nějak cítili a měli. Protože chytrost v kombinaci s angažováním se pro dobrou věc musí zvítězit nad blbstvím a ignorancí. To byl důvod Sametové revoluce, její smysl a jsou to křídla našich myšlenek a možné východisko pro každý den.