Literatura je potravou duše

9-10 2009 Ohlasy a názory česky
obálka čísla

Vážená redakce,
dovoluji si odpovědět na článek v Českém dialogu ze 7/8 2009 nazvaný Pláč české literatury.

Důvod mého článku je dvojí. Byla jsem učitelkou v Sydney a zažila jsem velkou změnu ve školství, tehdy anglickém, neboť se systém školství natolik změnil, že se ze školní knihovny doslova vyhazovaly knížky nad 10 let staré a byly nahrazovány jakýmsi druhem „knížek“, které byly podobné komiksům – kde pod obrázky bylo něco napsáno. Číst klasické knížky bez ilustrací se stalo pro žáky nudné.

Druhý důvod je, že jsem po návratu do české země málo slyšela o vlastenectví, zjistila jsem při různých přednáškách, že si dospělí stěžovali na mládež, která nemá zájem o čtení (kromě různých časopisů a magazínů).

Vrátila jsem se z vlasteneckých důvodů, je mi však líto českého národa, který na svoji krásnou a historicky i kulturně bohatou vlast zapomíná.

Nyní bych se chtěla zmínit – jak se domnívám – o příčinách nezájmu o četbu. Literatura spadá do sféry umělecké. Musíme si však uvědomit, že dnešní zmechanizovaný svět ovládaný komunikačními médii, přes všechny své klady a výhody, zůstává v rukou mechanismů bez lidské tváře. Člověk však není pouhým fyzickým mechanismem. Člověk je něco více, má dar vytvářet, schopnost umělecky tvůrčí, která ho zušlechťuje a povznáší nad pouhou realitu života. Nesmíme zapomínat, že k plnosti života nestačí jen holé fyzické bytí, ale že člověk je též tvor duchovní – emotivní – a že bez umění, a tedy i bez četby či nedostatkem četby je jeho existence silně ochuzena. – Bohužel dnešní moderní mechanismy a konzumní způsob dnešního nazírání na život přímo či nepřímo zasahují do života, zvláště pak do života mládeže.

Druhý důvod, proč snad lidé méně čtou, je úroveň dnešní literatury. Literatura je potravou duše. Staráme se o výživu našeho těla, člověk je natolik zdráv, nakolik se správně a zdravě vyživuje. Zde mluvíme o zdraví fyzickém. A jak je to se zdravím duchovním? Jaká je některá dnešní literatura? Úroveň často upadá ze své umělecké výše do bláta. Čteme např. řádky básně: „...kam jsme chodili chcát...“ „na to seru“ atd. atd. Divíte se, že slušný člověk nemá zájem o čtení?

Literatura jako potrava duše má v sobě zahrnout zdravou dávku krásy, dobra, kladných motivů. Všichni ctíme dobro a krásu. Krášlíme sebe, své domy, zahrady, města – proč má být literatura často ve znaku ošklivosti?

Dále je literatura základním kamenem pro výchovu mládeže. Přísloví říká, že „pero je silnější než meč“. Jakým perem píšeme, tak vychováváme. Jsme český národ, máme výstižnou řeč, bohatou na slovní výrazy – jak naší řečí obohacujeme naši mládež, jak zdůrazňujeme své vlastenectví, svoji náležitost, rodovou tradici našeho národa?

Chceme-li, aby náš národ byl zdravý tělesně i duševně, chceme- li přežít ve světě, chceme-li si zachovat naše češství, které je tak unikátní mezi národy světa, musíme se zamyslet nad naší literaturou velice vážně. Musíme mládež i celou společnost uvědomit o významu čtení (které jak jsem se dříve zmínila, je potravou ducha), uvědomit si důležitost dobré četby a četby jako takové.

Musíme si dále uvědomit, jak důležité je umění, v jehož rámci je též literatura, neboť bez něho bude člověk pouze prázdným produktem zmechanizované konzumní společnosti.

Dovedeme si představit následky této katastrofy?

Hana Gerzanicová

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012