Bolševické peklo...

9-10 2009 Knihy česky
obálka čísla

Před výročím 17. listopadu 1989 (a také před výročím rudé VŘSR) sežeňte si knihu

Nešťastné Rusko, zmítané násilnými převraty a revolučními bouřemi, vylíčeno je v knize

...v níž Robert Vaucher, zvláštní dopisovatel pařížské L´ Illustration, vypráví své zkušenosti, získané ve střediscích rozvratné činnosti bolševické. Kniha, jež vyšla současně s francouzským originálem, líčí počátky převratu, činnost námořníků na Baltu, první květen a rudé Velikonoce v Moskvě za pouličních bojů, obléhání Kremlu, ničení památek, pustošení majetku. Popisuje, jak bylo prováděno rozchvácení půdy, suspendování občanských práv, zastavení nepohodlných časopisů. Zabývá se podrobně rudou gardou, jejím vznikem, organisací a činností. Děsivé jsou kapitoly, vyličující bolševickou hrůzovládu v Petrohradě: zatýkání, bezdůvodné věznění, týrání, popravy. A v ulicích Petrohradských kromě vraždy vládne hlad, infekce, cholera, zřícení všeho občanského života. Autor, jenž sám byl uvězněn a revolučním tribunálem odsouzen, výstižně líčí scény z ulic, kaváren, ze shromáždění, z věznění a tyto úžasné obrazy, líčící děsivé peklo bolševické, jsou výstrahou nanejvýš včasnou.

Knihu lze koupiti v každém knihkupectví a vydal ji Nakladatel F. TOPIČ, knihkupec v Praze, třída Národní 11.

Toto jsem s úžasem četla na papírovém přebalu jiné knihy, nalezené mezi množstvím dalších, které jsem zdědila po mém dědečkovi. Bohužel jsem ani v té knížce, která mne zlákala k přečtení, nenašla přesný rok vydání, z čehož by se dalo usoudit i na rok vydání Bolševického pekla. Muselo to ale být nedlouho po vzniku naší republiky a po těchto ruských událostech. Snad někdy kolem roku 1922, protože původní knížka, na jejímž obale jsem tato varovná slova našla, byla ve švédském originále vydána v roce 1919 a pak ji nakladatel Topič musel nechat přeložit. Zarazilo mne, jak je možné, že kniha s tímto obsahem, založená zjevně na osobních a velice podrobných zkušenostech autora, která vyšla ve Francii, v Ceskoslovensku a určitě ještě i jinde v Evropě, nevyvolala ostražitost. Tehdy ještě literatura přeci měla váhu! A dost možná, že podobných varování bylo víc.

A přesto řada evropských západních intelektuálů a umělců podleha potěmkiádě sovětského režimu. A nejen umělců, ale především kolik politiků se vydalo touto zločineckou cestou!

Možná mnozí nevěda, nejprve skutečně s jakýmisi ideály. Kdyby si jen přečetli všichni tuto knihu! Kdyby jen trochu více se dívali a přemýšleli, když pak po Sovětském svazu cestovali! Ale i ti, co jej nenavštívili, mohli přece mluvit s tisícovkami ruských intelektuálů, kteří emigrovali do Československa! Málo platné. Hitlerem rozpoutaná válka všechno přemazala a po ní to bylo pro jednoduché lidi ještě o něco těžší, dívat se na Sovětský Svaz s jeho bolševickou politkou jako na nebezpečnou zemi. A jako už mnohokrát (a nyní opět) i v té vzdělanější části národa se našlo mnoho takových, kteří vědomě hazardovali s osudem své země, když se z prospěchářských důvodů přimkli k této mocnosti. Že na to mnozí (Slánský aj.) později doplatili, to je jiná.

Dnes vychází mnoho podobných titulů, založených kromě osobních zkušeností pamětníků, které tato zvěrstva v knize Bolševické peklo zřejmě popisovala, již i na podrobném studiu historických pramenů. Když však sleduji, co se v naší zemi děje, mám někdy pocit, že je to jako když hrách na stěnu hází...

Martina Fialková

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012