Česká medaile 19. století

9-10 2009 Kultura česky
obálka čísla

Toto století poskytlo tvůrcům větší rozšíření uměleckých potřeb a možností, a tím dosažení vyšších výtvarných cílů. Bylo to „Století, v němž počíná se i ono ražení četných otvorů v dosavadní ohradní zdi umění českého…“ (Karel B. Mádl).

Svým časově specifickým vymezením znamená 19. století pro české medailérství samostatnou kapitolu. Na jeho počátku stáli především v Praze usedlí cizinci, kteří byli ve zdejší mincovně zaměstnáni jako rytci a položili základy domácí medailérské tvorby. Bez tohoto století by nenastalo zmnožení tvůrčí práce českých umělců ve století následném – u malířů v grafice a u sochařů v glyptice. Nerozrostly by se tvůrčí možnosti, které výtvarníci začali vyjadřovat svobodně, a to i přes do té doby přísně stanovené podmínky výtvarného vyjadřování. Díla rytců a jejich následovníků byla i odrazem francouzského vzkříšení novodobého medailérství, jež čerpalo z inspirace renesance a antiky. Medaile dostávala formu drobného litého či raženého reliéfu jako samostatná miniaturní plastika, později jako plaketa. Tvůrci uměleckým cítěním vytvářeli krásné aversy a reversy, a to s vkusem, který se odrážel v kompozicích vhodných materiálů a ploch. Umělecká úroveň rostla. Právoplatným se stal optický i hmatový dojem, aby rukou bylo možné zkoumat povrch. Reliéfy směřovaly z ploch k výškám i k hloubkám, jejichž plastický obraz můžeme v jediném světelném proudu spatřit již na první pohled.

Současná výstava ČESKÁ MEDAILE 19. STOLETÍ, která navazuje na expozici Pražská mincovna/Peněžní ústav v Čechách od 10. do 19. století, přináší podrobný umělecko-historický vývoj české medailérské tvorby od roku 1795, a to od znovuobjevení pražské mincovny do přelomu 19. a 20. století. Tvorba je na výstavě rozdělena do dvou časových období. První (1795 – 1856) zastupují rytci Anton Guillemard, Franz Stuckhart, Josef Václav Lauffenböck, Josef Lech a další, kteří byli zaměstnáni přímo v pražské mincovně. Spojující článek obou období představuje rozsáhlé dílo Václava Seidana (1817 – 1870), vycházející z tradic rytců z okruhu pražské mincovny a rozvíjející se v prostředí Vídně: jako inspirace českých medailérů poslední třetiny 19. století, jejichž tvorba odrážela kulturní, společenské a politické proměny i rostoucí národní uvědomění české společnosti. Druhé období je spojeno se zrušením pražské mincovny roku 1856 a zákonem dané možnosti vzniku soukromých ražeben a současně s nástupem nové generace medailérů: Václava Kříže, Karla Pátka, Karla Abrahama, Václava Šmakala a dalších. Jejich díla měly vysokou uměleckou kvalitu. Vystavená kolekce prezentuje přibližně 800 vybraných medailí ze sbírek Muzea hlavního města Prahy.

Součástí je rozsáhlý dvoudílný katalog, který grafickým ztvárněním, podrobným popisem exponátů a fotografickou dokumentací naplňuje náročné požadavky na kvalitní a vysoce odbornou publikaci pro veřejnost i pro odborníky. Každý z dílů o rozsahu 240 stran obsahuje – kromě odborných textů s tématy peněžního vývoje, stručné historie pražské mincovny, studie o české medailérské tvorbě 19. století, medailonků mincmistrů a medailérů, popisu mincí, medailí a dalších exponátů – mezi 1200 až 1600 černobílých fotografií mincí, medailí, strojních zařízení, plánů a mnoha archiválií.

Výstava „Česká medaile 19. století“ je otevřena v Muzeu hlavního města Prahy do 22. listopadu 2009.

Olga Szymanská

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012