Barevný svět - Země, kde koně nekopou a psi nekoušou

9-10 2009 Ostatní česky
obálka čísla *

Při svém krátkém pobytu v Norsku v letošním létě jsme se sešli s mnoha našimi krajany. Setkali jsme se s lidmi z měst, z městeček, z vesnic a z úplných samot, s těmi, kteří žijí v klimaticky příznivější jižní oblasti, ale také s těmi, kteří žijí na krásném, ale drsném severu. A všichni nám vyprávěli svůj příběh o tom, jak přišli do Norska, z jakého důvodu to bylo, jak se cítili jako čerství imigranti a jak se tam cítí dnes. Nakonec jsme si udělali docela dobrý obrázek o tom, proč tam žijí dodnes, což odpovídá také na obecnější otázku.

Jak se žije Čechům v Norsku

Ať už to byli krajané, kteří utíkali před 2. světovou válkou, nebo z politických důvodů okolo roku 1948 a potom okolo roku 1968, nebo přistěhovalci současní, kteří již neutíkali, ale přicházeli studovat, pracovat, podnikat, založit manželský svazek, všichni odpověděli na tuto otázku stejně: Norsko je bezpečná země, kde zákony platí a dodržují se, kde dané slovo je zákonem a netřeba nic sepisovat, kde jsou slušní a poctiví lidé vítáni, váženi a je jim dána důvěra. Všichni se sice také shodovali na tom, že Norové nejsou příliš komunikativní, že se zpočátku zdají chladní a člověka pozorují, ale jakmile nastane problém, hned se nabídnou, že pomohou a když vás jednou poznali jako poctivého člověka, přijmou vás mezi sebe.

Jazyk...

...země, kde chcete žít, je samozřejmě nejen podle všech mezinárodně ověřených studií, ale i podle zkušenosti našich krajanů v Norsku klíčem k integraci, cestou, kterou musíte projít, aby vás přijali za svého. Tady trochu svádí podceňovat důležitost znalosti jazyka fakt, že anglicky umí dobře v Norsku úplně každý, staří lidé i malé děti a v zaměstnání i ve škole jsou ochotni s vámi mluvit anglicky všichni. Avšak chcete- li porozumět zemi, jejím obyvatelům, stát se jejich přáteli a to blízkými, musíte se naučit jejich řeč. Není těžká a je to z vaší strany projev toho, že máte vážné úmysly, že chcete poznat tuhle zemi doopravdy a možná si ji zvolit za svou novou vlast.

Země, kde koně nekopou...

...a psi nekoušou,… tak nějak charakterizoval Norsko MVDr.Vilém Vanke, když jsem se s ním setkala při jeho návštěvě v Praze letos o prázdninách. „To mi musíte vysvětlit“, nechápala jsem a pan doktor vysvětloval. Je veterinárním lékařem a po vystudování fakulty ještě pár let v Čechách pracoval, než odešel za hranice. No a tady zažil běžnou praxi českého zemědělce. Bylo to v době, kdy neplatil zákon na ochranu zvířat a někteří lidé se nechovali ke zvířatům moc dobře. Potom přišel do Norska, složil rozdílové zkoušky, aby mu uznali diplom a začal pracovat. Jako veterinář viděl, s jakou úctou se lidé chovají ke zvířatům. Nikdy za 40 let praxe se nestalo, že by někdo krávu píchl vidlemi, že by byl na zvíře hrubý, nebo mu nějak ublížil. Proto, že lidé tady nejsou agresívní ke zvířatům, nejsou tu ani zvířata agresívní k lidem. Při své práci se seznamoval se svými sousedy a když se stal později okresním veterinářem a zakotvil natrvalo v jedné západní části Norska, stal se již nedílnou součástí místní komunity.

Celý život se něčemu učíme...

...a když se tomu nebráníme, ale naopak jsme tomu otevřeni, přinese nám to nakonec sladké ovoce, hodnotně a šťastně prožijeme svůj život. Pan doktor se hned po svém příjezdu do Norska rozhodl, že se bude učit, učil se nejen norštinu, ale učil se všemu, co bylo v novém prostředí hodnotnější než to, co si on i jeho žena přivezli z domova. Učil se být a žít v souladu s norskou přírodou, s norskou morálkou, což bych asi stručně shrnula do staré známé poučky a to je: čistá mysl, čistá slova, čisté činy. Českou komunitou v Norsku je velmi oblíben. Kdykoli jsem se o něm a o jeho ženě zmínila před krajany, vzpomínali, jak k nim jezdili na víkendy, jaká to byla krásná setkání,… Bohužel, panu doktorovi po dlouhém a šťastném manželství zemřela žena a tahle ztráta zasáhla nejen jeho, ale i všechny přátele. Nebylo jednoduché vyrovnat se s tím, že zůstal sám. Ale právě s pomocí svých norských přátel a sousedů toto období překonal a dnes už zase je schopen být moudrým průvodcem po životních příbězích, humoristou, laskavým doktorem a co už nikdy neztratí, zůstal stále tím krásným člověkem.

Nikdy nebyl krásný jen proto, že má sportovní postavu a bystrou inteligenci, že bydlí v nádherné čisté přírodě v prostředí lesů, luk, že má krásný dům se zahradou a bazénem, ačkoli to všechno také něco o něm samém vypovídá. Krásný je uvnitř a to není žádný dar, to je výsledek celoživotní přímé cesty, kterou šel a kterou má ještě před sebou, lásky a pochopení, které v sobě nosí, humoru, kterým vše zpracovává, místo, aby kritizoval nebo zraňoval a hluboké vzdělanosti, kterou nedává na odiv, ale která je nepřehlédnutelná.

Musím se zármutkem říci, že takový člověk do Norska patří. Ale zároveň bych ráda věděla, jak to udělat, abychom mohli říci, že takových krásných a moudrých lidí je plno i u nás. Pár jich znám, ale bojím se, že jsou jen vzácným a vymírajícím druhem.

Milovat svou vlast

znamená mít ji rád i přes všechny nedostatky. Několikrát ročně jede pan doktor do Čech a jeho oči jiskří humorem, když říká, že se s radostí nadýchne pražského smogu, nechá si vynadat na poště, že špatně vyplnil dotazník, pak našlápne psí exkrement a v obchodě u pokladny mu vyhodí z košíku pár nakoupených potravin, protože mají nečitelný kód. Trochu adrenalínu neškodí ,tak proč si pro něj nezajet domů?

Připravuje Seven Rays a Vira Doušová

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012