To byl 3. krajanský festival!

9-10 2009 Kultura česky
obálka čísla

Mnoho nadšení, radosti, veselí, krásné kroje, krásní lidé a dokonce více profesionality, to byl letošní 3. krajanský festival.

Zahájen byl ve čtvrtek, 17. září v Rytířském sále Senátu Parlamentu ČR za účasti 1. místopředsedkyně Senátu parlamentu ČR Aleny Gajdůškové, místopředsedy Senátu parlamentu ČR Jiřího Lišky, předsedy Stálé komise Senátu ČR, senátora Marcela Chládka, ředitele odboru Krajané a kultura MZV, Tomáše Pernického, Vladimíra Eisenbrucka, vládního zmocněnce pro národnostní menšiny, ředitele Radia Praha Jiřího Krupičky a předsedy Folklorního sdružení ČR Zdeňka Pšenici. Festival slavnostně zahájila ředitelka a organizátorka festivalu, Věra Doušová, předsedkyně Občanského sdružení Sedm paprsků.

Letošní rok přinesl novinku, od tohoto roku představíme účinkujícím krajanům v rámci doprovodných programů vždy jeden z krajů České republiky, to proto, aby při své návštěvě festivalu poznali i další krásná, historicky významná a zajímavá místa České republiky. První kraj, který jsme se rozhodli krajanům představit, byl kraj nejbližší, Středočeský. Krajané mohli navštívit sklárny Nižbor, hrad Křivoklát, Středočeský kraj vypravil pro krajany speciální historický vlak do údolí Berounky, zajistil po dobu festivalu stálou výstavu nazvanou Středočeský kraj, srdce Evropy a nabídl krajanům nejen videoprezentaci, ale i mnoho krásných publikací a prospektů o zajímavostech kraje. Kouzlo kraje dokreslovali krojovaní pracovníci rakovnického pivovaru Bakalář, kteří po celou dobu festivalových přehlídek čepovali pro účinkující zdarma ne příliš známé, zato skvělé pivo. Však to bylo velmi vítané, protože počasí letošnímu festivalu přálo a taneční soubory se při svých nejméně dvacetiminutových přehlídkách řádně zapotily.

Každý den až do pozdních večerních hodin předváděly krajanské spolky taneční a pěvecké umění a letos už na velmi profesionální úrovni.

Z největší dálky, ze státu New York, přiletěl soubor nazvaný Československý a moravský soubor lidových tanců, který vystoupil pod vedením předsedy Tomáše Kotáska. Vystoupili s velkým elánem. Hned zpočátku se jim přihodilo několik nepříjemností, ale přijali je statečně a s typickým českým humorem. Při příletu na ruzyňské letiště se ukázalo, že kufr s pěti kroji odletěl jiným letadlem na jinou destinaci, paní Anička hned první den v Senátu upadla, poranila si obličej a způsobila si problém s chůzí, takže musela po celou dobu používat invalidní vozík a Tomáš Kotásek den před vystoupením dostal bronchitidu a musel užívat antibiotika. Jenže zdravý český kořínek nad všemi problémy zvítězil. Kufr s kroji nakonec dorazil, paní Anička ještě z vozíku předvedla se svou vnučkou starou českou techniku zdobení velikonočních vajec a jeden večer, když zahrála skvělá Daruvarská muzika, vyskočila z vozíku a začala tančit, stejně tak, jako se roztančilo celé nádvoří. A Tomáš Kotásek? Tančil spolu s ostatními jako mladík a jejich soubor si ve velké konkurenci vytančil skvělé 3. místo, tedy bronzovou medaili.

Letos festival první večer vítala krajany známá Kmochova dechovka z Kolína, která přijela zahrát a přivezla s sebou i mažoretky. A ačkoli na krajany čekaly již plné rautové stoly, jakmile zahrála Kmochova dechovka první pochod, krajané se seřadili za muzikanty a obešli za zpěvu známých pochodů celé Hradčanské náměstí, aby se pak vrátili do Martinického paláce, kde se odehrávaly všechny festivalové přehlídky. Dechovku ve druhé části večera vystřídala lidová muzika Čtyřlístek, kterou krajané přijali se stejným nadšením.

Pro milovníky vážné hudby byla v hlavním sále připravena ukázka z Dvořákovy opery Jakobín, kterou skvěle přednesli za klavírního doprovodu studenti Pražské konzervatoře.

Na závěr večera nabídli pořadatelé krajanům ohňovou show, kterou velmi efektně připravili studenti výtvarné školy.

Další dny už probíhaly festivalové přehlídky, prezentovalo se celkem 19 souborů z Ukrajiny, Chorvatska, Srbska, Bosny, Slovenska, Německa, Polska, USA, některé země byly zastoupoeny až pěti soubory. Sobotní festivalové dopoledne bylo věnováno prezentaci krajanských komunit, skvělý dojem a velký ohlas mezi posluchači měly dva studentské filmy, film o rumunském Banátu nazvaný Gáj a film o srbském Banátu z vesničky Velké Serdiště.

Jak už jsem se zmínila, úroveň vystupujících souborů byla skvělá. Nejlepší v pěveckých souborech byli krajané z Bratislavy, ale také pěvecké spolky z Daruvaru, z Kyjeva a ze Lvova byly velmi dobré. Bratislavští vynikali, přispěla k tomu také skvělá muzika a lidé se nemohli jejich vystoupení nabažit. Z tanečích souborů musím vyzdvihnout profesionálně dokonalý projev souboru z Německa, nápaditost, rozmanitost a široký záběr tanečníků z ukrajinské Nikolajevky a skvělou choreografii, humor a profesionalitu krajanů z USA.

Všechny vítězné soubory získaly ručně broušené vázy s logem festivalu, dárek skláren Rűckl Nižbor, mnoho drobných dárků od Středočeského kraje, Hlavního města Prahy a Folklorního sdružení ČR. Nešlo však o to vyhrát, šlo o to zúčastnit se, podělit se navzájem o svou lásku k českému jazyku a lidové kultuře, o radost z hudby, z tance a ze setkání s podobně laděnými lidmi. Největší úspěch u diváků měla muzika z Daruvaru, která rozehrála diváky tak, že se stalo něco, co festival ještě nezažil. Při prvních taktech si lidé začali podupávat, po chvíli se roztančily malé děti, pak se přidávali tanečníci, nakonec diváci a když vystoupení daruvarských končilo, neseděl na židli ani jeden divák.Všichni byli v kole, rozesmátí, dokonce invalidní vozík zůstal osamělý a nedaleko něj tančila i paní Anička, která to stejně, jako my ostatní, zkrátka nevydržela. Jak říkali potom diváci, tahle hudba by probudila i mrtvého.

Co nám přinesl letošní festival? Spoustu práce, starostí, potíží a finančních problémů, ale především hodně radosti a čtyři dny krásných setkání s lidmi, kteří se nehádali, nezáviděli, neškodili si, ale užívali si tu nádhernou atmosféru, kterou vlastně sami sobě vytvářeli. Politici, kteří přicházeli na festival, se projevovali jako citliví a přátelští lidé dobré vůle a tak nás napadlo, že by jich na příští festivaly mohlo přijít více, mohli by to mít jako rekvalifikační kurz lidskosti, třeba by to mohlo vnést do politiky více porozumění. A toho není nikdy dosti.

-dous-

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012