Krásné ženy

9-10 2009 Ostatní česky
obálka čísla

Z hromadných sdělovacích prostředků nejen bulvárních na mne křičí palcovými titulky podrobné zprávy o „krásných“ ženách. Ta a ta kráska šokovala onehdy svým výstřihem, jiná svými manýry. Manželka zpěváka porodila dítě - zázrak! Modelka odhalila na pláži víc než chtěla. Tanečnice byla přistižena nad dortem a jistá celebrita při nevěře! Muzikálová hvězdička se opila po premiéře a žena špatného politika si pořídila nové auto či pejska... Oslnivé blondýny a brunety záři z titulních stránek populárních magazínů. Víme o nich více než o vlastních příbuzných. Občas se jim pošetile zatoužíme podobat, nalíčíme si oči jako ony, zakoupíme stejný pár džín a zajdeme do kavárny, kde bývají viděny. Někdy je dokonce potkáme. Zjistíme pak často ke svému nemalému zklamání, že jsou více fotogenické než hezké, ňadra mají silikonová, řasy nalepené a mozky celkem duté.

Minulý měsíc jsem se dozvěděla o jiných krásných ženách, které jsem potkala ve Valdštejnském sále Senátu Parlamentu České republiky. Do té doby mi o jejich životech sdělovací prostředky nic nesdělily. Přesto z nich už na první pohled vyzařuje krása. Krása a noblesa. Bylo jen logické zatoužit být jako ony. Vzory, o kterých dnešní společnost však moc neví přestože byly právě tyto ženy vyznamenány oceněním Významná žena ve světě 2009. Cenu významným Češkám, které se prosadily v zahraničí, udělil již po čtvrté Mezinárodní koordinační výbor zahraničních Čechů a Stálá komise Senátu ČR pro krajany žijící v zahraničí. Podporuje ji i ministerstvo zahraničních věcí. K dosavadním laureátkám letos přibylo dalších pět jmen. Stačilo, aby kterákoli z nich pronesla prvních pár slov a bylo jasno, že se jedná o nádhernou ženu.

Sympatická Eva Hahn - vynikající českoněmecká historička, bývalá tenistka Hana Sládková Koželuhová - dnes významná charitativní pracovnice a podporovatelka ČR ve světě, elegantní a skromná hraběnka Mathilde Nostitz z Itálie, která místo popisování své dobročinné práce pro nevidomé v rámci programu Bílá pastelka a výcviku vodicích psů popřála české zemi „Slunce a oči, které vidí“.

Mně osobně učarovaly nejvíce dvě ženy. Užasla jsem nad činností mně zcela nesrozumitelnou a o to více respektovanou té první, ta druhá mne oslovila nejen proto, že byla Čechoaustralankou, ale také souzněním duší.

Jarmila Jančaříková ze Spojených států je světově uznávanou odbornicí v oboru makromolekulární krystalografie. Narodila se v Brně, kde studovala biologii a chemii, specializaci svého oboru pak prohloubila na Univerzitě Karlově v Praze. Svoji kariéru zahájila v Ústavu séra očkovacích látek, kde se věnovala vlivu těchto látek na imunitu. Po narození prvního syna v roce 1968 odešla za manželem, který byl tehdy služebně v Anglii, po třech letech a narození druhého syna pak společně odešli do USA, kde se usadili v texaském Austinu.

Navzdory mimořádným obtížím při hledání zaměstnání se jí nakonec díky vlastní houževnatosti a vědeckým výsledkům podařilo získat zaměstnání na oddělení genetiky na University of Texas, kde se zabývala studiem deoxyribonukleových kyselin. Po několika letech se rodina odstěhovala do Kalifornie, kde dodnes žije. I zde musela Jarmila – Jaru překonávat obtíže při získávání práce v jejím úzce specializovaném oboru, nakonec však dostala nabídku na prestižní University of Berkeley. Tam zahájila výzkum krystalografie, přestože to pro ni byl zcela nový vědecký obor, který však – jak se ukazovalo – měl velké perspektivy.

Složité organické molekuly jsou základem mnoha nových léků a metody krystalové difrakce umožňují určit jejich strukturu. Metody, které se tehdy ke krystalizaci proteinů používaly, však byly pomalé a trvaly až rok, což pro výrobu léků byl proces nesmírně zdlouhavý, navíc každá studie nového léku vyžadovala i desítky krystalů. Jarmila Jančaříková tehdy vyvinula zcela nový způsob, tzv. „Crystal Screening“, který znamenal průlom ve studiu struktur složitých bílkovin, zásadně urychlil cyklus krystalizace proteinů a představoval i zásadní převrat v automatizaci celého procesu. Dnes je její metoda, označovaná jako „Jaru Screening“, využívána prakticky ve všech krystalografických laboratořích. Během 25 let, které strávila na této univerzitě, vychovala desítky špičkových odborníků, kteří její metodu šíří po celém světě. „Jaru Screening umožňuje automatizaci, díky které se rapidně zkrátil proces výroby nových léků, jako například prvních léků na léčení AIDS, k jejichž produkci významně přispěl profesor Holý z Prahy. Firma Gilead, pro kterou on i Jarmila Jančaříková pracovala, tak přispěla k tomu, že dnes mohou lidé s AIDS žít dlouho a v podstatě normálním životem.

Nedá mi, abych se znovu nepozastavila nad přínosem této ženy ve srovnání s jinými mediálně oslavovanými nickami. A kdo z nás ví něco o profesoru Holém, chemikovi a vynálezci, který se více než 35 let zabývá vývojem látek účinných proti leukemii, rakovině a virovým onemocněním? Profesor Holý DrSc., Dr.h.c., je autorem či spoluautorem více než čtyřset odborných publikací a šedesáti patentů. Získal za ně řadu mezinárodních ocenění. Z peněz získaných za patenty je financována další práce jeho kolegů. Na sklonku minulého roku oznámila Akademie věd, že navrhne Antonína Holého na Nobelovu cenu za fyziologii a medicinu. Český vědec objevil novou třídu látek, které jsou základem léků, jež pomáhají stovkám milionů lidí na celém světě. Používají se například při pásovém oparu, hepatitidě typu B nebo AIDS. Přesto víme více o Michaelovi Jacksonovi než o nějakém profesoru Holém. Podobně je to s „krásnými ženami“...

Oceněná Čechoaustralanka Hana Gerzanicová je vzdor svým jednaosmdesáti letům krásná i fyzicky. Její vzhled neovlivnila mnohdy těžká léta jejího plodného života, spíš je odrazem rozletu jejího nitra.

Kultivovaná krása básnířky má své nepochybné základy v raném mládí, kdy na ni působil její otec, profesor Vojtěch Šlauf, klasický filolog, který vydal několik publikací týkajících se poetiky básnického díla i morálních a životních reflexí. V roce 1949 následovala v dobrodružném přechodu hranic na Sušicku svého budoucího životního partnera. Ten se však nevyrovnal s psychickým nárazem exilu ani s individualismem anglosaského světa. V Německu i v Austrálii byla tak donucena převzít odpovědnost za rodinu se šesti dětmi, za její hmotné zajištění a začala učit na základní a na střední škole. Stesk po domově, manželova choroba, existenční zápas, vztah k dětem vyvolaly další emocionální pnutí a Hana Gerzanicová začala psát básně. Překonala kritické poznámky, že je příliš evropská, až získala několik cen Mezinárodní básnické společnosti USA. Po listopadu 1989 se vrátila do Čech. Byla přijata do Obce českých spisovatelů, je iniciátorkou různých kulturních a společenských aktivit, které propagují českou kulturu v zahraničí a doma.

Byla členkou Svazu australských spisovatelů a Svazu australských básníků, je členkou Československého ústavu zahraničního v Praze. Za svou anglickou tvorbu byla Mezinárodní společností básníků a Národní knihovnou v USA vyznamenána oceněním Básník roku 1997. V roce 2002 převzala medaili Za mezinárodní zásluhy o poezii a byla zařazena do Mezinárodní síně slávy v americké Filadelfii.

Překladatelsky uvedla do české literatury australského baladika Banjo Patersona, v mnoha přednáškách představila umění australských aboridžinců, vydala řadu sbírek. Zdrojem, zárukou i hrdou oporou je jí navrácený domov, i když vzpomínky a logiku čtyřiceti let života nelze vykořenit. To je hlavní tón sbírky „Ve stínu eukalyptů“ (1996). „Nová epocha“ (1998) je pak o návratu domů ale také o vděčnosti k pozdnímu vztahu k druhému manželu Michaelu Gerzanicovi, který ji zklamal jen jednou, svým úmrtím. O zřejmém zakotvení v domově, ve kterém nalézá hloubku reflexe a citu, ale dokáže se i bránit skepsi, jsou sbírky „Otisky v mlze“ (2002) nebo „Procházka se slunečnicí“ (2006).

Minulý měsíc spatřila světlo světa překrásná knížka „Poezie přírody aneb Kde domov můj“ – je to kompilace lyrických básní Hany Gerzanicové a poetických fotografií Přemysla Líbala.

„U této knižky mi vytanou na mysli všichni krajané v Austrálii, hlavně mí vrstevníci, ti co jsou již staří na cestování za krásami svého původního domova, který však zůstává navěky v jejich srdcích. Těm by mohla být tato kniha jakousi náhradou a připomínkou...“, řekla mi Hana Gerzanicová a měla pravdu. Kniha je doslovným obrazem a odrazem té české nádhery, kterou jsem se ještě před několika dny procházela, tím voňavým letním krajem – jeho lesy, stráněmi, lukami...

Hana Gerzanicová zdůrazňuje ve svých verších návrat k přírodě a jejímu blahodárnému míru v dnešním světě překypujícím konzumními hodnotami, úctu k Zemi, tak jak ji vnímalo například původní australské obyvatelstvo. Vyzdvihuje stejně jako já to kladné na Austrálii i na Čechách. Ptá se podobně - kam mizí české vlastenectví a hrdost na staleté tradice a bohatou historii tak vyspělého kulturního národa, jakým je ten náš? Mé pocity a myslím, že nejen mé, pak vyjadřuje dokonale slovy: „Na lípy myslím u moře, na pláže v české zemi... Dva světy táhnou, rozpůlí... v duši tak těžko je mi...“

„Významné ženy“ přítomné na slavnostním obřadu - Hana GERZANICOVÁ, Austrálie, ČR - básnířka a podporovatelka česko- australských vztahů, Eva HAHN, Spolková republika Německo - vynikající česko- německá historička, Jarmila JANČAŘÍKOVÁ, Spojené státy americké - světově uznávaná vědecká pracovnice v oboru krystalografie, hraběnka Mathilde NOSTITZ, Itálie - významná charitativní pracovnice, Hana SLÁDKOVÁ KOŽELUHOVA, Kanada, Švýcarsko, ČR - vynikající tenistka, významná charitativní pracovnice a podporovatelka ČR ve světě, Eliška HAŠKOVÁ- COOLIDGE, Česká republika, USA - podporovatelka česko-amerických vztahů, bývalá pracovnice Bílého domu, Běla Gran JENSEN, Norsko - humanitární pracovnice, zakladatelka hnutí „Stonožka - Na vlastních nohou”, Edita KOCH, Spolková republika Německo - spisovatelka a literárněvědní pracovnice, zakladatelka nakladatelství „EXIL”, Lea VIVOT, Kanada, Mexiko, Česká republika - světově proslulá sochařka, podporovatelka humanitárních projektů, Stephany GRIFFITH-JONES, Velká Británie, USA - světově uznávaná odbornice na finančnictví a bankovnictví, Rut KOHN, Německo - vynikající česká malířka a ilustrátorka, Olga MACHOŇOVÁ PAVLŮ, Švýcarsko - vynikající a několikanásobně oceněná česká dirigentka, Eva JIŘIČNÁ, Velká Británie - světově uznávaná architektka, členka Královského institutu britských architektů, hraběnka Margareta WALDSTEINWARTENBERGOVÁ, Rakousko - významná charitativní pracovnice.

Barbara Semenov

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012