1. září 1939

• den napadení Polska Německem bez vyhlášení války
• počátek druhé svitové války

„Konec srpna, celé léto v Želivu u Humpolce. Schyluje se k válce, nebo potrvá napětí dál?

Ráno 1. září – Peča s Moudrým na hon – toulám se zpovzdálí za nimi a vidím, jak cyklista přede mnou s novinami roznesl po roztroušených domcích novinu, že vypukla válka. I na polích lidé postávají, děsí se - zatímco my máme dojem, že se blíží doba možností, které potřebujeme.

O polednách potkávám paní Moudrou, která se vzdálila od místa honu hledat houby a jde za muži do nejbližší vesnice, kde budou obědvat. Loučíme se, já sbírám vřes, abych měla v Praze do vázičky, a vracím se k Želivu. Jdu pozdě k obědu do hostince, na mostě potkávám (poprvé za celé léto) černou uniformu gestapa, ptá se mne na jméno a kde je můj muž; říkám, že nevím, chápu, že se zatím něco dělo, jdu do hostince, dám se do jídla. Teprve se dozvídám, že Moudrého již přivezli z honu, že za chvíli odjíždí, jdu se s ním rozloučit před hostinec, posílá mne domů, abych Pečovi sbalila věci.

Peča se převléká, myje, sedí s nohama v umyvadle a já mu chystám do sportovní tašky dvojí prádlo. Ustrojil se velmi pečlivě, odjíždí. Balím všechny věci, abych mohla odjet co nejrychleji do Prahy….“ to je úryvek vzpomínky manželky Josefa Čapka, Jarmily Čapkové, z její knihy Vzpomínky.

Den 1.září 1939 byl pro malíře a spisovatele Josefa Čapka, bratra spisovatele Karla Čapka, prvním dnem ze dvou tisíc padesáti dvou internačních dnů; první den na křížové cestě od lágru k lágru až ke smrti, kterou nalezl v táboře v Bergen Belzen, zasaženém tyfem, dne 12. nebo 13. dubna 1945.

Smrt tragická i tím, že jí spisovatel podlehl v samém závěru války, těsně před osvobozením lágru britskými jednotkami v neděli 15. dubna 1945.

Takřka na konci svého života, ve velkém žalu a utrpení, ještě před pochodem smrti, vyjádřil Josef Čapek své pocity, strach i naději v básni Před velikou cestou. S dalšími básněmi, které se dochovaly díky spoluvězňům, byla v roce 1946 vydána ve svazku Básně z koncentračního tábora.

Těžké chvíle, těžké dny,
není volby, rozhodnutí,
temní dnové poslední,
jste dni života či smrti?

V život zpět či v smrti chřtán,
co bude na konci cesty?
Tisíce jdou, nejsi sám …
Budeš, nebudeš mít štěstí?

Vzešel velké cesty den,
dávno připraven jsi k tomu:
života či smrti žeň –
vždyť jdeš domů – jdeš přec domů!

Dne 28. října 1991 udělil českému malíři a spisovateli Josefu Čapkovi prezident ČSR Václav Havel státní vyznamenání, Řád Tomáše Garrigua Masaryka I. třídy in memoriam.

Vysvětlivka:

S Karlem Moudrým se Josef Čapek znal z redakce Lidových novin. Josef a Jarmila Čapkovi byli v létě 1939 v podnájmu ve vilce Karla Svárovského v Želivi čís. 162., dnes už dům neexistuje.

September 1, 1939

Germany invaded Poland and World War II began

It was also a tragic day for Josef Capek (1887-1945), Czech artist and writer, and brother of Karel Capek. He was arrested by the Nazi Secret Police at Zeliv near Humpolec and spent the rest of his life in several concentration camps. He died in April, 1945 in Bergen Belsen- a few days before the concentration camp was liberated by the British Army.

On October 28, 1991 Josef Capek was awarded the Tomas Masaryk’s Order of Honor-First Class in Memoriam.