Slovo šéfredaktorky

Tento týden žiji krajansky. Ve středu 16. září jsem zasedla v Senátu a poslouchala příspěvky moudrých pánů. Byly o nové knize Tomáše Grulicha a Stanislava Broučka Předpoklady a souvislosti formování moderní krajanské diaspory, o etnologických výzkumech Čechů v zahraničí, o spolupráci krajanů při profilování oboru apod. Musím říci, že většina příspěvků byla příliš dlouhá, spíš, jak to bývá, se páni chtěli poslouchat. Nevím například, proč vědecký pracovník Památníku národního písemnictví nám musel dlouze vysvětlovat, co znamená knižní jednotka, co knižní „box“ a poté vypočítával kolik jednotek a boxů přibylo do knihovny odtud a odtamtud. Přijatelnější by bylo, kdyby řekl: máme tady knihy od Milana Kundery, od Josefa Švoreckého atd., atd.. Dva věcné příspěvky byly od Miroslava Krupičky, ředitele Českého rozhlasu 7 – Krajané a ČR v mediálním světě a od Lucie Slavikov-Boucher. Pan ředitel nás provedl internetovou dálnicí a představil možnosti, jak vidět na webu co nejvíce krajanských časopisů, aktivit a událostí. Paní Lucie informovala o nově vzniklé možnosti jak učit děti v zahraničí česky. Při Českém centru v Paříži založila pro tyto děti jazykovou školu, která se postupně rozšířila do dalších zemí, například do Austrálie, a nyní usiluje o to, aby škola byla zařazena na úroveň českého vzdělávání.

Musím zde poděkovat Miroslavu Krupičkovi, Dagmar Takácsové z Košic a Vlastě Lazu z rumunského Temešváru za slova díků a podpory pro Český dialog a Mezinárodní český klub.

Potkala jsem na konferenci řadu báječných přátel a lidí z mnoha zemí. Paní Krausovou ze Súdánu, Zuzanu Hahn z Kanady, která usiluje o vytvoření protikomunistické informační „dálnice“, aby lidé v mnoha zemích věděli, o jaké zlo se jedná, Jaroslava Trombika z Nového Zélandu, M. Jiránka z Adelaide v Austrálii, starostu sokola Pavla Mrázka ze Švédska, přátele ze Švýcarska ze Slovenska, Německa, Rumunska, Ukrajiny, USA aj...

Následovala diskuse, do níž se mohli na 3 minuty přihlásit krajané. Hned první účastník, ing. Adolf Mocek probudil svým projevem sem tam dřímající. Přišel do ČR po „sametu“ z rumunského Banátu. Na pozvání naší vlády, ať se Češi z ciziny navracejí. Jaké však bylo jeho zklamání, když po letech v Rumunsku, kde byl cizincem, protože byl Čech, tady o sobě neslyší jinak, než že je Rumun. Stejně jako např. Vietnamci musí i on čekat léta na možnost získat občanství atd. Také ho mrzí, že zde lidé v hojné míře zahodili víru v Boha. „Bible kralická bylo to, co nás celé generace drželo pohromadě, abychom si uchovali sounáležitost k českému národu,“ řekl.

Ještě ostřeji to vyjádřil Charles N. Wiener ze Švýcarska: „To není ateismus (theo je odvozeno od výrazu bůh), to je ignorance,“ řekl tento Čech-žid-Američan-Švýcar, jehož vystoupení bylo velice věcné a vtipné.

Druhý den byl zahájen Krajanský festival, ale tom už viz str. 26.