Vzpominka na Jana Masaryka a Marshu Davenportovou

Jako vesnican z Moravy jsem r. 1945 narukoval do Olomouce. Od pluku nas maturanty poslali do Prahy, na Pohorelec. Protoze jsme byli blizko Hradcan a Cerninskeho palace, oblekli nas ponekud lepe v porovnani se zbytkem zelenych "uch" v Praze. Na jare r. 1946 prijel na navstevu do Prahy Marsal Tito z Jugoslavie. Mel jsem vyvrknuty kotnik a nemohl jsem se zucastnit parady. Tehdy nas zavreli, abychom se nedivali z oken kasaren, kdyz Marsal Tito pojede kolem. Vecer vsak kapitan bezpecnosti potreboval o jednoho vojaka vice. Presto, ze jsem kulhal, dal mi pistoli, abych ji vsunul do kapsy a odvezl mne do Cerninskeho palace a postavil me s druhymi na hlavni schodiste, po kterem mel vystupovat Marsal Tito. Za chvili prijel Tito v uniforme plne medalu. My jsme stali jako svicky, bez salutovani, abychom nevzbudili podezreni, ze vytahujeme zbran. Marsal Tito se kazdemu z nas podival do oci a rekl "Nazdar." Nahore na nej cekal Jan Masaryk, ministr zahranici, a vital ho chorvatsky nebo srbsky. Mozna, ze jeho pritelkyne, Marsha Davenportova, stala vedle Jana. Pan ministr byl vytecny hostitel, ktery po veceri usporadal pro sveho hosta koncert. Kapitan, ktery byl ve smokingu, si oddechl, kdyz bylo po recepci. Rekl nam, ze ve sklepe palace byly pripraveny 3 roty uz od 6 hodin rano. Tehdy nikdo netusil, ze Jan Masaryk bude za dva roky mrtev.
Marsha Davenportova, americka spisovatelka, zemrela v Kalifornii v r. 1996 ve veku 92 let. Stala se casti nasich dejin jiz pred Mnichovem, a tez v unoru 1948. Obdivovala a zamilovala si nas narod. Popsala schopnosti nasich lidi v knize "Udoli rozhodnuti (Valley of Decision ), krasu Prahy v knize "Mozart" a sve city k Janu Masarykovi v knize "Prilis silne pro fantasii"(Too Strong for Fantasy ).
Cetl jsem tuto knihu poprve v r. 1967, kdyz jsem jeste zil ve Philadelphii v Pennsylvanii. Z toho jsem poznal, ze Marsha byla citliva a zaroven silna zena, jejiz charakter byl vytvaren i politickymi udalostmi. Ucastnila se prezidentske kampane Wendella Willkieho proti F.D. Rooseveltovi v roce 1940. Stejne nezistne a obetave stala pri Janu Masarykovi v unoru 1948 v Praze, kdyz Prezident Benes byl dusevne zlomen a odesel z Hradcan do Sezimova Usti, Marsha stala tise po Janove boku; jeho muka byla jeji muka a posilovala ho svou pritomnosti. Podekoval jsem ji za to v roce 1967 dopisem a prilozil jsem neco, co jsem dlouho opatroval-peniz z doby Vaclava II. Marsha mne potvrdila prijem tohoto daru.
Jan Masaryk navstivil dr. Benese dne 6. brezna roku 1948 v Sezimove Usti. Tato navsteva se mu stala osudnou. Bud si neuvedomil, ze tam bylo odposlouchavaci zarizeni, nebo uz mu to bylo jedno. V podstate sdelil dr. Benesovi, ze jiz nemuze dele setrvavat ve vlade. Dale mu rekl, ze je presto ochoten splnit slib, ktery dal svemu otci- ze totiz nikdy dr. Benese neopusti, dokud bude prezidentem. Dr. Benes mu pry rekl: " Jene, rozhodnuti bude Vase. Udelejte, co chcete." Na to Jan odpovedel, ze zamysli odejit za hranice.
Marsha Davenportova odletela pristi den- 7. brezna 1948- z Prahy do Londyna. Jan Masaryk si pral, aby byla v bezpeci a velmi se mu ulevilo, kdyz Marsha odjela. Chtel se s ni vsak sejit pri nejblizsi prilezitosti jako clen csl. vlady, jedouci na zasedani Spolecnosti Narodu. Tentokrat se mu to bohuzel nepodarilo. Tato fakta jsou celkem znama. Malo se vsak vi o krasnem vztahu, ktery mezi nimi existoval. Poznali se jiz v r. 1941 v New Yorku. Vypraveli si o Praze, kterou Marsha znala jiz od roku 1930. Hovorili o Karlove moste, Male strane, o Nerudove ulici, o Hradcanech, o chramu sv. Vita, o Lorete, a o Narodnim divadle na brehu Vltavy.
Jan Masaryk byl velmi stasten s Marshou Davenportovou. Unaven tehdejsimi pohnutymi udalostmi, citil se ve svych 60-ti letech osvezen pritomnosti 42-lete zeny, zname v diplomatickych kruzich ve Washingtone. Byla dobrou posluchackou, coz byla pro Jana nejlepsi therapie. Milovala ho a cekala na nej v Londyne a on touzil po ni. Kdyz dostala 10. brezna 1948 zpravu, ze nasli Jana mrtveho, vedela ve svem srdci, ze nespachal sebevrazdu, ale ze byl asi na Zorinuv rozkaz zavrazden Reicinovou smeckou. Tehdy se rikalo ve vlasti, ze Jan trpel depresemi. V onech povalecnych letech (1946-1948) meli mnozi z nas vazne obavy o budoucnost Ceskoslovenska, protoze vliv komunizmu stale rostl. Nekteri obcane- vcetne Jana Masaryka- se jiz tehdy obavali mozneho komunistickeho prevratu a to pusobilo velmi depresivne.
O Masarykovych se vedelo, ze byli velmi zbozni.. Tomas G. Masaryk i Jan byli v Boha verici krestane, aniz by patrili k urcite cirkvi. Povazovali Bibli za Pismo svate, kterym Buh k nam mluvi a to nejen o kralovstvi nebeskem, ale tez o tom, jak nas chrani pred nebezpecim. Za prvni svetove valky T. G. Masaryk unikl mnohym zivot ohrozujicim nebezpecim. Marsha Davenportova se ve sve knize zminuje o tom, ze v Janove loznici byla po jeho smrti nalezena Bible, otevrena ke Galatskym, kapitola 5, a verse 22 a 23 byly podtrzeny. Je tam napsano:"Ovoce Boziho Ducha vsak je laska, radost, pokoj, trpelivost, laskavost, dobrota, vernost, tichost a sebeovladani. Proti tem se zakon neobraci." Oba Masarykove byli zosobnenim techto hodnot.
Pani Davenportova, dekujeme Vam, ze jste tam byla, kdyz Vas Jan potreboval nejvice. Nyni se s nim vidite, kde neni zapadu, ani vychodu, jenom blazenost, kde Hospodin setre a ususi kazdou slzu z Vasich oci.