Obloha a světlo

3 2002 Kultura česky
obálka čísla


Často si neuvědomujeme, že obloha je druhým dílem Země. Otevírá nám prostor, který musí být nekonečný, a v němž se také ztrácí naše chápání. Vlastně neustále je obloha jiná. Dokáže být temně i sytě modrá svou nedostižnou hloubkou. Ale jen také namodralá, jakoby chtěla být své rodné zemi blíž. Pak již následující jen převleky: od vysokých rovných čar, až po totální zachmuřenost zloby. Mraky se dokážou líně povalovat po vyvýšeninách a horách, aby se moc nenamáhaly. Veselé obláčky však často spíše laškují se sluncem i s námi a přejí nám: Dobrý den. Světlo je pro nás velmi důležité, bez něho nic neroste, nic není dobře poznatelné. S mraky světlo neustále zápasí a honí se. Teprve světlo vytváří pravé barvy.
Obrovským objevem bylo pro mne poznání, že nad mraky existují nikdy plně nepoznané fantastické, pohádkové světy. Letíte letadlem, tam dole, kde se ještě můžete spoléhat na vlastní nohy, je nevlídno, tma a prší. A pak jako zázrakem se vznesete nad tu obrovskou spoustu mikroskopické vody a jste prostě jinde. Do dálky jsou vidět jen neuvěřitelné útvary zformovaných par. Je to svět pohádkový, protože záhy mizí, svět fantazie.
Na naší planetě není nikdy nuda: nejdříve je svítání a světlo se jen osměluje a připravuje, dává tvarům jenom jejich nádech, světla přibývá, aby v kulminaci, pokud to mraky dovolí, vše pohltilo slunce se svou žádostivostí a urputností. Vrchol je vždy jen okamžik, světlo se uklidňuje, až přijde soumrak a probudí se stíny, aby dávaly věcem jinou plastičnost, až později mizí do tajemna a někdy až strachu. A ve tmě je vše jednobarevné. Pokud si v tento den najdete pěkné místo i západ slunce, pak se slunce předvede jako skutečný král všeho i s nádherou.
Všechno to, o čem mluvíme, má největší možnosti, pokud se mraky a obloha a světlo setká s vodní plochou. Pak skutečně nevíme, kde začíná kouzlo a přelud, a kde je vidina skutečností. Iluze zrcadel je zde nejpřesvědčivěji doložena.
Je zajímavé, že právě na severu jsem nacházel nejdramatičtější a nejpůsobivější oblohy. Oblohy jako umělecká díla, oblohy jako strašidelnou připravenou apokalypsu, oblohy jako nejpřesvědčivější důkaz krásy.
Pro krásu je obloha opravdu velkou příležitostí a je-li využita, měli bychom žasnout a chválit to, že žijeme.
Celý život miluji tuláctví. Musím mu vzdát hold.
Pro mne tuláctví je naprostá svoboda hledat a smět hledat krásu. Toužit objevovat, toužit přicházet i odcházet. Dívat se zůstat a zase pak jít o krok dál, protože Země je pro lidský život nekonečná a nedosažitelná. Tuláctví jako stav duše. Pohlazení stromů, objevení nového údolí, dosažení neznámých výhledů. Nikdy nemůžeš poznat a prožít všechno, ale měl by ses pokoušet o to, aby tvé obrazy pochopení života byly lepší a pravdivější. Co můžeš přehlédnout a pochopit z jediného místa?
Tuláctví je vášeň.
Tuláctví je neklid i usmíření. Často se prodíráš necestami, protože musíš. Tlačí tě boty, je horko, nemáš co pít a hospody tu nejsou. Nevadí -- důležité je, abys viděl a pochopil.
Mé toulky byly za desetiletí rozmanité. To co jsem si vám dovolil právě předložit, je jen zlomek.
Nevím, zda to bylo dobré a zda jste pochopili...
Záměry fotografií v tomto druhém dílu Hledání krásy tohoto světa byly z 26 různých zemí či ostrovů nebo oblastí. V roce příštím by na tuto výstavu měl navázat díl třetí pod názvem Svět plný světů.


Zdeněk Pokorný

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012