Slovo vydavatelky - Přece jen...

V minulém "slově" jsem se vyslovila otázku, zda to u nás s vyřizováním komunistické minulosti jde pomalu, ale jistě. Zdá se, že přece jen ano. Režisérka Kristina Vlachová dostala v prosinci Čestné uznání za kritickou dokumentární publicistiku v televizním cyklu Intolerance a v pořadech Klekánice. Mrtví a zapomenutí se např. jmenoval snímek o soudním procesu se třemi pracovníky Státní bezpečnosti z Uherského Hradiště, který byl výpovědí o mučení politických vězňů v padesátých letech, ale i dokladem o tom, že se česká společnost dosud nevyrovnala s komunistickými zločiny. (Jednalo se o zločiny Aloise Grebeníčka, Ludvíka Hlavačky a Vladimíra Zavadilíka.) Kristina Vlachová je také autorkou Zprávy o králi Šumavy, Josefu Hasilovi, který byl významným převaděčem našich lidí, ohrožených komunistickým terorem, přes naše uzavřené hranice do svobody. V květnu loňského roku Sněmovna - na základě tohoto dokumentu - navrhla prezidentu republiky, aby medaili Za hrdinství vyznamenal Josefa Hasila. Další dobrou zprávou je fakt, že stát otevře archivy StB. Každý si může najít svého "estébáčka" a sousedy, kteří na něho donášeli, pokud ovšem, nezmizely dokumenty neznámo kam hned v začátcích "sametové revoluce" ... Zajímavé jsou v tom smyslu reakce "potrefených hus", jako je např. ministr zemědělství Jan Fencl, který podepsal spolupráci s StB v roce 1988 (řekl, že rád poskytne informace cizincům, s kterými se stýkal, či zná jejich činnost- učinil to? - nevíme). Alena Vitásková, agentka s krycím jménem Eva (podle Cibulkových seznamů) je dnes generální ředitelkou mamutí firmy Transgas, jejíž aktivity jsou velmi problematické a velmi přichylující se k prapodivným machinacím, pochopitelně odmítá novinářům cokoli sdělit. Jak dlouho vydrží takovým lidem hroší kůže je otázkou.
Andrej Babiš, v Cibulkových seznamech vedený jako Bureš, je dnes generálním ředitelem firmy Agrofert holding a aktivistou mnoha dalších firem. Je jen otázkou času. kdy se objasní rozpor mezi obchodem a podivnými aktivitami.
Jan Kavan, krycím jménem Kato, nyní ministr zahraničí ČR, jak již bylo několikrát zveřejněno, dostával peníze za spolupráci s StB, ale prý o tom nevěděl. Byl soudem v ČR osvobozen, v Anglii nikoli. ČSSD je "jeho" strana, která ho kryje a dokud bude "u vesla", bude i Jan Kavan beztrestně prodávat České domy v Moskvě i jinde za podivných okolností. Možná je opravdu nevinným svazákem, který věřil v ideály komunismu, ale měly by se věci nazývat pravými jmény.
Ministr vnitra, mladý Stanislav Gross, který se líbí davům, protože vystupuje vždy úhledně s kravatou a s úsměvem má máslo na hlavě v posledních dnech hned dvakrát. Jednak na něj prasklo, že protěžoval svého podřízeného, aby mohl přijít k utajovaným skutečnostem, ačkoliv před nedávnem vlastnil obchodní firmu spolu s bývalým aktivistou StB a jednak se ukázalo, že ministrova manželka, o které se nedávno pyšně vyjadřoval, že vydělává víc než on a to suma sumárum kolem 70 tisíc měsíčně, pracuje jako fundriser, tedy shání peníze a to pro firmu, která se zabývá populární hudbou a společenskými akcemi, což by ještě nebylo nic proti ničemu (i když manželkám bohatých politiků sluší spíše humanitární a charitativní činnost), ale horší je skutečnost od jakých sponzorů penize bere. Jsou to totiž zájemci o privatizaci. Zde jde o jasný střet zájmů. Firmy Agrofert (Andrej Babiš), Třinecké železárny, Mostecká uhelná, T-Systém, s kterými Grossovi jsou v úzkém styku, mají jasnou výhodu ve vstupu do byznysu, neboť Gross má ve vládě docela slušné slovo. Tak proč by nepustili sem tam pár babek či melounů, že?
Takže, vrátím-li se na začátek své úvahy, nevypadá to moc pěkně. Ale ano, novináři o tom píší, někteří odpovědní pracovníci vyvozují závěry a hlavně boží mlýny melou... Přeji Vám moc hezké velikonoce.