Dopis ze San Diega

3-4 2009 Ohlasy a názory česky
obálka čísla

Dobrý den. Nové číslo 1 a 2 letošního ČD právě došlo. Je bohužel chyba v letopočtu na první stránce, máte tam 2008, místo 2009.

...takových a podobných vzkazů k nám doputovalo do redakce po expedici posledního čísla více. Ano, bohužel chybu na titulní stránce v letopočtu opravdu máme. Už dlouho si u nás redakční šotek takto zvesela nezařádil.

Že by to bylo tím, že se mu do nového, tolik „krizového“ roku nechtělo a rád by, aby vše zůstalo při starém, jako v roce 2008? Ale ne – víme, že to nejde. Jen zkrátka troje redakční oči, které měly chybu vidět (Martiny F., Evy S. i oči grafikovy, který stránku tvořil), jako naschvál nějak „neviděly“. Snad jsme všichni byli unešeni příliš kontrolou jiných písmenek - i když také na stránce 9 v popisku fotky zůstala přebytečná poznámka, že je u tohoto historického fota cosi nečitelného. Snad jsme byli příliš unešeni červenými jablíčky, která tak pěkně svítí z titulní zimní fotky Skryjského mostu, kterou jsme chtěli udělat radost nejen panu Růžkovi ze Švédska... Snad budeme příště pozornější... slibujeme a omlouváme se.

Redakce

Kritičnost

Co se týče Vaší kritičnosti v Českém kalendáři na str. 150 – 151 – nebo kdekoliv jinde – je to v pořádku – jen víc a hustějc! Máme moc toho maloměšťáctví, arogance a pýchy. (Nač? Copak můžeme být pyšní na prezidenta a na vládu?) A ta naše závistivost, jízlivost a materialismus – už to opravdu jde na nervy! Ještě díky Bohu, že máme pana Karla Schwarzenberga – že tu jsou vědomosti, diplomacie a noblesa!

A teď ještě díky panu Martinu C. Putnovi za krásný článek „KATOLICKÁ PROSBA KARLU ČAPKOVI ZA ODPUŠTĚNÍ“. Ještě by se měli omluvit i ti nekatolíci a všichni ostatní.

Kdyby ještě žil Jan Masaryk, tak by možná poznamenal: „Drazí v Kristu nebo v Marxovi a všichni ostatní mezi tím.“ Podle mého názoru se dá měřit význam a velikost každého z nás podle toho, kolik kritiky a špíny si vysloužil u svých spoluobčanů. Karel Čapek byl a je jedním z největších.

...nedá mi to, abych ještě něco nepřidala k článku paní profesorky Volfové, Č. dialog, 1-2, 2009, str. 41. „O aroganci.“

Je tomu již nejméně 70 let, kdy jsem dostala nasledující lekci: Jako mladá studentka na reálce jsem si jednou ve třídě „pustila pusu na špacír“ - a rozumovala o nějakém tématu, o kterém jsem toho moc nevěděla. Kdyz jsem skončila, podíval se na mne profesor a poznamenal: „Slečno, víte co nejvíce hlučí? PRÁZDNÉ SUDY.“ Myslela jsem tehdy, že se propadnu hanbou a dodnes jsem na tu příhodu nezapomněla. Naše politická reprezentace takovou lekci také potřebuje. Míra arogance je nepřímo úměrná našemu poznání a moudrosti.

Zdraví vás všechny
Marie Dolanská

A ještě něco

Tady v Americe mají pěknou a vtipnou modlitbu: Pane Bože, pomoz mi, abych měl sílu mlčet tak dlouho, až si budu zcela jist tím, o čem hovořím.

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012