Mé děti v Tengenenge

3-4 2009 Naši ve světě česky
obálka čísla

Je spousta krásných míst na světě, která mají mimořádné kouzlo, vyznačují se jedinečností a jsou blízké našemu srdci...

Pro mne takovým místem na této planetě, kde se cítím š’ťastně a smysluplně, je umělecká kolonie Tengenenge v Zimbabwe. Její historie je fascinující a nepříliš dlouhá, dá se pokrýt jedním lidským životem. V roce 1962 čelil bílý pěstitel tabáku, Tom Blomfield, v tehdejší Rhodesii krizi způsobené mezinárodním embargeem na vývoz tabáku a zvažoval jak naloží se svou rozhlehlou farmou a jeho dělníky. Nakonec se odhodlal k neuvěřitelnému kroku. Prodal veškeré polnosti a ponechal si pouze důl plný kvalitního kamene a přestěhoval se se svými dělníky k jeho úpatí. Zároveň je vyzval, aby se pokusili z kamene sochařit a ponechal jim naprostou volnost jak v námětu tak v konečném zpracování. Sám se v nové vesnici usadil a nazval ji Tengenenge – což znamená v místním jazyce Místo počátku.

V době mého příjezdu do Zimbabwe v roce 2005 jsem byla okouzlena touto vesnicí, zejména pospolitostí jejích obyvatel a jejich fascinující kreativitou. Na jediném místě bylo soustředěno přes tisíc obyvatel včetně žen a dětí, kteří vytvořili a vystavili pod širým nebem na třicet tisíc soch...

Po několika návštěvách jsem si však uvědomila, že ono místo určuje také osud všech dětí v Tengenenge narozených. Jejich osud je víceméně předurčen. Znají jen kámen, žijí s kamenem a pracují s kamenem. V Tengenenge není škola, není zde dostupný lékař, není tu ani obchod a nefunguje žádné spojení s okolním světem. Je to stále úžasné místo, nicméně téměř izolované, odkázané samo na sebe a schopnost tamních obyvatel postarat se o druhé ovšem v rámci skromných možností. Běžný obyvatel Tengenenge nemá žádný zvláštní osobní majetek a to často ani boty, vlastní nádobí či knihy. Mnohokrát jsem po uplynulé tři roky diskutovala s Tomem jak pomoci rodičům a rozšířit obzory těch nejmenších. Kromě „najmutí“ dobrovolné učitelky, která učí předškolní děti anglicky, se mi s pomocí rodiny a přátel podařilo dopravit do Tengenenge stovky hraček, pastelek, kilogramy sešitů a knih. Těm nejmenším, pro které jsem byla tetou, jsem nechala ušít boty, nakoupila plechové hrníčky na pití, zasadila vánoční stromeček a dopravila vitaminy a léky. A hlavně jsem se k nim každý měsíc vracela a vracím a to i nyní, kdy můj oficiální pobyt v Zimbabwe koncem roku 2008 skončil. Jsem v úzkém kontaktu s novým majitelem dolu, předním zimbabwským sochařem Dominicem Benhurou, který shání sponzorské dary na vybudování školy a zdravotního střediska. Oba věříme, že tento rok bude pro Tengenenge přelomový. Než se tak stane, podporuji Tengenenge jako soukromá osoba z České republiky, vydávám pohlednice „svých“ dětí, (v počtu 47), pořádám přednášky na školách. A hlavně myslím na svůj slib, že je v září nebo v říjnu opět navštívím.

Chce-li se někdo z čtenářů Českého dialogu připojit k podpoře komunity Tengenenge, může mne kontaktovat.

PhDr. Marie Imbrová
marie.imbrova@post.cz

PhDr. Marie Imbrová byla naší dopisovatelkou již v době, kdy byla do Afriky vyslána Ministerstvem zahraničích věcí ČR. Čtenáři si možná vzpomenou na její články o výstavě cestovatele Miroslava Holuba, kterou pomáhala připravovat apod. Jsme rádi, že na nás nezapomíná ani při své v podstatě dobrovolnické práci a moc jí přejeme úspěch v její záslužné činnosti

Naše čtenáře pak prosíme, aby se zamysleli nad možností jak Tengenenge pomoci, a to jak třeba sponzoringem ve formě darů, tak i jinak.

-red-

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012