Hold nejen Moravě

3-4 2009 Kultura česky
obálka čísla

FRANTIŠEK ÚPRKA patří k výrazným postavám českého sochařství – přesto je v obecném povědomí vnímán pouze jako mladší bratr známého malíře Moravského Slovácka Joži UPRKY (rozdíl u „U“ je dán českou a moravskou působností bratrů).

Franta Úprka, narozen 1868 v Kněždubu na Moravě, vyučený řezbářem ve Valašském Meziříčí, pobýval od roku 1889 v Praze. Pracoval v kamenických dílnách u Jindřicha Čapka, A. P. Wagnera a ve Schnirchově ateliéru, kde měl příležitost podílet se na sochařských zakázkách. Bez akademického vzdělání, stal se uznávaným sochařem. Oženil se s Otýlií Chramostovou a v Praze se usadil natrvalo. Náměty pro tvorbu čerpal z řemeslné moravské tradice i názvů, například Drvorubec (1912). Dařilo se mu oživovat a posilovat zanikající národní kulturu i v době, kdy zakladatelská generace českého moderního umění odmítala domácí konzervatismus a aktivně se snažila vřadit české umění do světového kontextu. Úprka ve své tvorbě vycházel z vlasteneckého romantismu a z jazyka lidových tradic rodného kraje, který ztvárnil v řadě sochařských studií, charakteristických lidovým typem. Bravurně zvládl expresívní modelaci plastik a secesním stylismem ji znásobil, což umocnilo jejich citový náboj. Vytvořil řadu podmanivých a sochařsky vynikajících hřbitovních plastik, například náhrobků na pražských Olšanských hřbitovech a na Vyšehradě, stejně tak na území Moravy, (zde Plačka či Naříkačka). Vedle folklórního žánru vytvořil portréty a pomníky tehdejších slavných osobností, pomník padlým hrdinům v Uherském Ostrohu na Moravě (1930). Umělec zemřel roku 1929 v Tuchoměřicích u Prahy.

Jako se mimo kontext bádání dějinného vývoje českého umění ocitla tvorba moravské generace devadesátých let 19. století, tak se v očích českých odborných kruhů (až na výjimky) přesunula Úprkova tvorba do oblasti regionální.

Cílem výstavy SOCHAŘSKÝ OBRAZ DOMOVA / FRANTA ÚPRKA 1868 – 1929 v Českém muzeu výtvarných umění v Praze (do 10. května 2009) je připomenout Frantu Úprku jako osobnost českého výtvarného umění. Znásobit zájem o dílo sochařovo dílo nejen u odborné, ale i u široké veřejnosti. Galerie výtvarného umění v Hodoníně ve spolupráci s Galerií výtvarného umění v Chebu, Českým muzeem výtvarných umění v Praze a Národním ústavem lidové kultury ve Strážnici připravila proto výstavu, kterou představuje od září 2008 do října 2009 v uvedených institucích A my si v tomto čase zároveň připomínáme 140. výročí narození umělce a 90. výročí jeho úmrtí. S díly Franty Úprky a jeho generačních druhů – malířů a sochařů, například S. Brunnera, F. Felbingera, A. Hanáka, E. Jettela, C. Mandela, H. Lederrera, V. Sasíka a J. Štursy, máme tak možnost seznámit se od západní až po východní hranici naší země. Základem výstavní kolekce jsou díla z autorova uměleckého odkazu, spravovaného GVU v Hodoníně. Vůbec poprvé můžeme spatřit deset bronzových odlitků, zhotovených v posledních třech letech. Obohacují je zápůjčky z významných galerijních a muzejních institucí a velké fotografie Úprkových realizací v exteriéru. Stejně jako malířská díla jeho bratra Joži a dokumentační materiály a fotografie z umělcova života.

K výstavě je vydána obsáhlá publikace, přinášející kromě odborné uměleckohistorické studie Jaroslava Kačera také soupis Úprkova sochařského díla (na 180 položek, 20 odlitků, mnohé plastiky ve veřejných prostorách) i s bohatou obrazovou dokumentací.

Výstava dokazuje, že regionální výtvarná tradice má hodnoty mnohem širšího významu. A to nejen v rovině národopisné, ale i jako neobyčejné a výtvarně originální obohacení uměleckého vývoje na českém území i za hranicemi.

Olga Szymanská

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012