Zapadlí vlastenci u Evropské unie

    Poblíž francouzsko-německé hranice leží na Rýně půvabné a malebné město Štrasburk. Žije zde nemálo Čechů a Slováků, kteří v tomto městě našli po násilné okupaci naší vlasti v roce 1968 svůj nový domov. Sdružení rodáků z Československa, které ve Francii stmeluje naše krajany, má svou odbočku i ve Štrasburku.
    V roce 150. výročí narození TGM se mi dostalo milého pozvání, zda bych pro štrasburské krajany nevystoupil s pořadem, který je věnován památce našeho prvního prezidenta. A tak mi dovolte, abych se podělil o krásný zážitek, který mi štrasburští Čechoslováci svým pozváním připravili. A neskromně doufám, že i já jsem jim vystoupením dal hezký a poutavý kulturní večer.
    Duší i srdcem štrasburského Sdružení Čechoslováků je paní Drahomíra Rothová. Pod jejím vedením, ale i za vydatné a nezbytné pomoci členů uspořádala pobočka nespočet akcí, a to vše s jediným cílem: neztratit a nikdy nezpřetrhat pouto s rodnou zemí a s rodným jazykem. Činnost obdivuhodná, hodná pravých vlastenců. Činnost, která si zaslouží dík, který asi nezaznívá často.
    Pro mne byl zážitek z vystoupení velice dojímavý. Pořad Písnička pro pana prezidenta je dramatizací Čapkových Hovorů s TGM upravených pro jednoho herce. Tento pořad už získal uznání v Rakousku, Švýcarsku a Kanadě, kde ho všude krajané přijímali s nesmírným zaujetím, a potlesk a slzy dojetí byly pro mne tou nejvyšší odměnou. Ale ve Francii to bylo přece jen trochu jiné. Se štrasburskou pobočkou Sdružení Čechoslováků spolupracují a jsou jejími členy také Francouzi. Nejenže nadšeně tleskali, ale spolu s ostatními (slova neznali) alespoň broukali Ach synku, synku, kterou jsme v závěru pořadu všichni panu prezidentovi zazpívali.
    A tak, štrasburští krajané, dík za to, že nezapomínáte na svou rodnou řeč.