Česko-německé vztahy,

    sudetoněmecká otázka, soužití atd., atd., se u nás omílá donekonečna, jakoby bylo ještě o čem jednat.
    Dospíváme konečně k psychologicky závažnému závěru, že každý člověk vidí výlučně křivdy spáchané na něm samotném a zlehčuje všechny ostatní křivdy. Společný náhled -- nemožný, vyloučený, bezvýhledový. Odsunutí Němci vidí hrůzu, ke které došlo, když byli násilně vyhozeni ze svých domovů, přišli o veškerý majetek a odešli do válkou zničeného Německa, kde je nikdo nevítal. Ano, byla to hrůza!
    My zase vidíme desetitisíce našich Židů, kteří byli vyhozeni ze svých domovů, přišli o veškerý majetek a vydali se na cestu utrpení, nelidského utrpení, ze které byli vykoupeni jen hrůznou smrtí. Vidíme Čechy utíkající z pohraničí, kde byli násilně vyhozeni ze svých domovů, přišli o veškerý majetek a hledali útočiště v přelidněném vnitrozemí. Vidíme naše zkonfiskované továrny, pracující pro cizí válku, přišli jsme o mír a mírovou pohodu a navíc, jako výsledek války, ovládla nás a celou střední Evropu nepřátelská, zaostalá východní velmoc. Ano, bylo to příšerné!
    Neslučitelná stanoviska, obě strany mají svoji pravdu a myslím, že neexistuje možnost se shodnout. Ale ani si nemyslím, že je účelné soudit, kdo spáchal větší zlo, k čemu to?
    Takže si myslím, že existuje jedině právní hledisko, a to je, že po skončení druhé světové války byly na našem území osoby s německým občanstvím, s německou státní příslušnosti, které se zachovaly nekonformně, ba naopak s nadšením a přesvědčením spolupracovaly s cizí, nepřátelskou mocností. Jmenujte mi stát, jediný stát na světě, který by dovolil, aby cizí státní občané s nepřátelskými úmysly zůstali na jeho území!! Naši občané mají zkušenosti s emigrací, oni vědí, jak je obtížné získat cizí občanství, ti by vám potvrdili, že by za takovýchto podmínek nezískali nikde povolení k pobytu. To uznaly i vítězné mocnosti a s odsunem souhlasily. Takže jakápak další diskuse.
    Vidím ale jeden vysoce významný pokrok v celé záležitosti -- nikdo nám už neupírá právo na naše území, na hranice našich historických zemí. A to je skutečně terno. Uvědomme si, že po skončení první světové války naši Němci chtěli naše okrajová území přičlenit k Rusi. O tom už nepadla ani zmínka. Vyskytují se pouze velice skrovné poznámky o navrácení konfiskovaného majetku, ale to je vše. Ano, naše území je obecně přijímáno jako naše, a to je skutečná výhra. Po staletích, kdy si sousedé neustále kladli územní nároky, jsme samostatní na svém území! Jsme naprosto samostatní! Ano, existujeme, máme své území a ucházíme se o přijetí do evropského celku. Báječné!!! Neskutečně báječné! A nadto se na nás kladou požadavky, abychom se vyrovnali s pokročilejším sousedstvím, musíme se tvrdě přičinit, abychom nebyli pariou, ale partnerem! Musíme pokročit, musíme se zlepšit, musíme přijmout civilizované zákony a chovat se podle nich. Neumím si představit lepší řešení, lepší budoucnost -- s českým občanským průkazem budu členem sjednocené Evropy!