Slovo šéfredaktorky - Krize?

Chtěla jsem psát úvodník trošku pozitivní, ale pořád mi - přestože nekupuji noviny, nemám televizi – buší do hlavy samé negativní zprávy. (Tedy, přiznávám, že poslouchám rádio.) Ale i v rádiu dnes mluvili o tom, že není možné věřit všemu, co píší noviny a vysílá televize. Psycholog vysvětloval, že člověk má (každý ať chce či nechce) tzv. nízké pudy. A jsou na vině toho, že např. každé ráno si tisíce, statisíce lidí nekoupí v trafice tzv. solidní tisk (ten snad ani neexistuje na stáncích), ale koupí si bulvár, kde je na první stránce ohromnými písmeny napsáno: Gott – Vondráčková = válka! Vendula Svobodová má nového milence! XY hvězda potratila!

Dnes se mně ptal trafikant, které noviny jsou nejlepší. Ha, ha, žádné, co se prodávají. Zatímco se ve skutečnosti dějí VĚCI, ať již takové či onaké, tzv. solidní deníky informují jen na způsob velmi vyvařeného čajového pytlíku. Zřejmě mají nad sebou nějaký bič, který jim říká, za co budou nebo nebudou placeni, a co mají psát, aby se to prodávalo davům. (Mám ale své informace, které jsou na hony vzdálené těm v novinách.) Připadá mi, že celá naše společnost, ať již jsou to „umírnění“ novináři nebo prostě lidé zaměstnaní kdekoliv u kohokoliv, se prostě BOJÍ! Aby se na ně šéf nezlobil, aby nepřišli o práci, aby na ně někdo někde při oslavě či křtu knihy nevystřelil, co já vím. Ale co vím je to, že když se lidi bojí, nic dobrého z toho nevzejde. Jenom další otroctví, další totalita, další nadávání v hospodách na všechny mocné... a posléze poslušnost.

Ačkoli se od rána do noci v novinách, v rádiu, v televizi nemluví o ničem jiném než o krizi, krizi v USA, krizi v celém světě, krizi v ČR, vidím každé ráno přicházet lidi do obchodu koupit si chleba a rohlíky, mléko a ještě něco navíc. Hm, v rádiu jsem dneska poslouchala „ubožáka“, který ztratil práci a než ji zase najde, bude muset snad prodat auto, ačkoliv si zrovna myslel, že si koupí nové. Byla z toho docela dlouhá debata, jestli vlastně ten chudák umře, když to auto prodá.

Nevím, jestli tací lidé, jako je tento majitel auta, se někdy zamýšlejí nad lidmi z jiných koutů světa. Napřílad nad Čečnou, kde byly Rusy vyvražděny tisíce dětí a matek, zbořena města, nad africkými dítky s nafouklými bříšky od hladu, nad arabskými chlapci, které od malička terorističí maniaci drezírují se zbraní v ruce a s opasky výbušnin na těle.

Naši i jiní vládci přišli na báječné řešení tzv. ekonomické krize: dáme lidem slevu na auta, oni je budou kupovat, tím se budou další vyrábět...

Ale já, ani mnoho jiných lidí nechce další či vůbec žádné auto... Zdá se, že to není krize ekonomická, to je krize lidská.

P. S.: A to pozitivní? Že ještě je na světě plno báječných lidí. Znáte takové? My ano!