O aroganci

Vážení čtenáři,

a ještě jedna drobnou zkušenost z prosince roku minulého o bezbřehé aroganci moci našich politiků.

V prosinci se měl konat poslední ze čtyř komorních koncertů Spolku prof. J. Kouteckého v Sukově síni Rudolfina. Pozvánky rozeslány a protože prof. J. Koutecký, zakladatel dětské onkologie, je nejenom skvělý řečník, znalec historie a umění, člověk vpravdě renesanční, ale i pečlivý, tak se chtěl osobně ujistit, že vše bude tak, jak stálo na pozvánce. A co se nedozvěděl. V den, kdy se měl konat koncert, Vláda České republiky v čele s jejím předsedou pořádá slavnostní VIP koncert a následný raut v budově Rudolfina, takže buď Komorní koncert sjednaný dlouho dopředu se může konat hodinu, přičemž v předsálí se bude připravovat pohoštění, nebo vůbec ne. To Vláda české republiky zřejmě až do prosince netušila, že bude 17. 12. 2008 potřebovat celou budovu Rudolfina k uspořádání výše uvedené akce? Zároveň necítil žádný z odpovědných pořadatelů za nutné včas na to upozornit kohokoliv z výboru Spolku ani Kocianovo kvarteto na to, že Rudolfinum hodlá obsadit.

Dovolte slovo historika. Parlament mladého Československa zabral v roce 1920 budovu Rudolfina a z budovy Akademického gymnázia stojící za ním si udělal zázemí. Nepobyli dlouho v důstojných prostorách profesoři a žáci gymnázia, nejstaršího ve střední Evropě založeného 1556, které dostalo tuto budovu s velkou slávou před pouhými osmi lety. Už se nikdy do ní nevrátili. Provizorium skončilo až v roce 1945. Strakova akademie sídlo vlády ČSR od roku 1945, nádherná budova na levém břehu Vltavy, postavená v 19. století díky nadaci šlechtického rodu Straků z Nedobylic pro studenty univerzity, sloužila akademické obci svými prostorami knihovním sálem pro společenské události až do roku 1945. Pokus o její navrácení Akademické obci v roce 1989 prošel bez sebemenší odezvy a navíc současná politická reprezentace „okupuje“ prakticky valnou část Malé Strany snad s pocitem, že si dodá větší úcty a vážnosti díky místům, kde kdysi sídlili především šlechtické rody a rytíři ducha. Moderní budova bývalého parlamentu jim opojeným mocí nevoněla. Navíc díky „geniálnímu“ umístění dálnice, která měla oddělit Vinohrady „podezřelou čtvrť buržoustů, tudíž třídních nepřátel“ od centra města. Tak vypadá trpká realita arogance moci a příklady táhnou stále.