Moje první setkání s Jestřábem

Jako čtrnáctiletý nováček Pražské Dvojky, skautského oddílu, který za války žil v ilegalitě pod hlavičkou Klubu českých turistů, jsem jel v neděli 24. ledna roku 1942 na svou první oddílovou výpravu. V tramvaji byl se mnou Jiří Navrátil, který mě do Dvojky přivedl a jeho bratr Boris, přezdívkou Cyklon.

U Národního divadla jsme přesedali na čtyřku, kde stál na plošině vedoucí oddílu Jaroslav Foglar - Jestřáb a jeho zástupce Jumbo*). Bylo to naše první setkání, Jestřáb se na mě přátelsky usmíval a šibalsky mrkal. Jistě poznal, že mám před ním velký ostych, byl tehdy již známým spisovatelem a klukovskou legendou. Kdyby mi tehdy někdo řekl, že za 3 roky budu jeho zástupcem, určitě bych tomu nevěřil.

Naším cílem bylo Zahradní Město, odkud jsme šli asi 4 km do Větrného údolí (dnes je již dávno na dně Hostivařské přehrady). Byl dost velký mráz a Botič, který zde protékal, byl zamrzlý, takže jsme se mohli klouzat.

V oddílu bylo tehdy kromě Jestřába a Jumba asi 15 chlapců, většinou ve věku 15–17 let. Zprvu jsem se obával, zda stačím „držet krok“ s programem, ale brzy jsem se do všeho vpravil, zaujalo mě hlavně oddílové bodování, kde jsem se vždy snažil o dobré umístění. Tehdy jsem netušil, že později budu sám řídit bodování 18 let!

Nejvíc jsem se vždy těšil na vícedenní výpravy, za války to byly většinou „puťáky“, kdy jsme po celodenním programu a putování teprve k večeru hledali noclehy v sálech hostinců nebo ve třídách venkovských škol, spalo se většinou na slámě nebo na holé podlaze.

Tak vypadala moje první velikonoční robinzonáda na Kocábě a Vltavě v bývalých Svatojánských proudech, kde jsem se zvláště sblížil s Jumbem.

Líbilo se mi, že všichni hoši slušně mluvili, nejenže nepoužívali sprostých slov, ale ani hrubších výrazů jako „neblbni“ nebo „nekecej“; na to Jestřáb velmi dbal.

V Jestřábovi jsem vždy viděl velkou výchovnou autoritu a později dobrého přítele i rádce, když jsem ve Dvojce setrval až do dospělých let jako jeho zástupce. Oceňoval jsem jeho nenásilné výchovné působení, když nás učil při výpravách a letních táborech být vzájemně dobrými kamarády, ve všem si pomáhat a poznávat přírodu v různých ročních obdobích. V oddíle jsem poznal své nejlepší přátele pro celý život.

Každý rok 23. ledna se scházejí bývalí i současní členové Dvojky na Vinohradském hřbitově, aby uctili památku svého Jestřába.

K 10. výročí úmrtí J. Foglara 23. 1. 2009 napsal

*) Hudební skladatel Jarmil Burghauser, po roce 1989 byl starostou Junáka a vedoucím Svojsíkova oddílu.