70 let od úmrtí Karla Čapka

(9. 1. 1890 Malé Svatoňovice – 25. 12. 1938 Praha)

Dlouhý lidský život uplynul od úmrtí Karla Čapka, ve světě nejznámějšího českého spisovatele.

K jeho úmrtí se vyjádřil Jan Masaryk: „Zemřel Čapek o vánocích 1938? Ne. Čapek padl o vánocích 1938. Čapek byl nejcitlivějším z citlivých a jeho veliká, radující se, varující a provokující duše obývala křehkou tělesnou schránku, která nemohla unést ty statisíce tun hrůzy. To, co tak nerad předvídal, se vyplnilo. Čapek šel ihned na frontu. Neodvolal, neznal kompromisu ve svatých věcech a bil se – nezemřel – padl na frontě pravdy".

Prozaik, žurnalista, dramatik, esejista, autor knih pro děti, básník, překladatel z francouzštiny, literární, výtvarný i divadelní kritik, estetik, filozof a filmový libretista.

To všechno jsou tvůrčí vrstvy osobnosti, která vyrůstala z předválečné moderny v českých zemích. Osobnosti, kterou hluboká úcta před rodným jazykem a péče o něj přivedla k napsání CHVÁLY ČESKÉHO JAZYKA.

Ale nebylo to jen tvůrčí nadání a studium filozofie, co ovlivnilo jeho tvorbu. Byla to především jeho poctivost a mimořádný pozorovací talent, které dal do služby široké veřejnosti. A jeho čtenáři? To nebyla vyhraněná skupina. Naopak. Karel Čapek velmi rozuměl obyčejnému člověku a psal tak, aby tomu porozuměl i tento prostý člověk. Přesto dokázal být v oboru, na který se ve své práci zaměřil, vysoce profesionální, a čtenáře dokázal přesvědčit, že dobře ví o čem píše.

V poutavém vyprávění hledal odpovědi na základní otázky lidského života. Zajímal se o budoucnost lidstva, o techniku. Kladl důraz na odpovědnost člověka k přírodě, ke společnosti.

A že jsou jeho postřehy pravdivé, platí dodnes. Vždyť jak jinak si vysvětlit, že se stále nové generace k jeho dílu vracejí, aby si řečí nádherné češtiny odpověděly na řadu otázek.

Jeho důraz na vzájemnou snášenlivost, odmítání radikálního zásahu do řádu přírodního i společenského, vyzvedávání pozitivních hodnot obyčejného dělného života, to je mince vysoké ryzosti.

Nadčasově působí i publicistika Karla Čapka, zvláště pak články ze třicátých let, kterými národy své země povzbuzoval v době fašistického ohrožení.

Řeč Karla Čapka je sice jednoduchá, ale srozumitelná a přesná a přitom velmi malebná. To dokládají například jeho cestopisy, ve kterých dovede trefně vystihnout a porovnat zvláštnosti země, kterou navštívil. Dodnes mohou jeho cestopisy posloužit i jako průvodce!

Že byl i ve světě uznávaným autorem, dokazuje skutečnost, že byl ve druhé čtvrtině dvacátého století sedmkrát navržen na Nobelovu cenu za literaturu. Naposled to bylo v roce 1938, a to skupinou francouzských literátů. Švédská porota však návrh ze strachu před hitlerovským Německem odmítla, neboť jeho dílo se zdálo příliš provokativní.

Památku spisovatele Karla Čapka uctili i astronomové, když planetce s pořadovým číslem 1931, kterou objevil 22. 8. 1969 na hvězdárně v Hamburku - Bergendorfu dr. Luboš Kohoutek, dali jméno Čapek. Dne 27. 9.1997 byla na ondřejovské hvězdárně dr. Petrem Pravcem objevena planetka číslo 14 976; ta dostala jméno Josefčapek (píše se dohromady). A dne 6. 10. 1997 byla také v Ondřejově opět dr. Pravcem objevena další planetka s pořadovým číslem 15 907, kterou pojmenovali slovem Robot. (Výraz „robot“ našel pro umělého člověka ve hře Karla Čapka R.U.R. jeho bratr malíř Josef Čapek).

Na závěr si pro aktuálnost slov Karla Čapka připomeňme závěr z jeho Modlitby za pravdu… Neboť jenom bez lží se mohou lidé a národy dorozumět, ať mluví jazykem jakýmkoliv…

Co byste z díla Karla Čapka měli znát:

R.U.R (1920), Rossum´s Universal Robots

Nejproslulejší hra K.Č. Vize přetechnizovaného světa. Prvně užito slova robot.

Krakatit (1924)

Román o vynálezu třaskaviny a jeho zneužití.

Povídky z jedné kapsy, Povídky z druhé kapsy (1929)

Povídky o lidských vztazích, zločincích a řešení záhad.

Hovory s T. G. Masarykem (1928 – 1935)

Obraz prvého prezidenta ČSR, jeho názory, myšlenky.

Devatero pohádek (1932)

Moderně pojaté pohádky (doktorská, pošťácká, vodnická, loupežnická...)

Trilogie: Hordubal, Povětroň, Obyčejný život (1933 – 1934)

Mnohoznačnost obyčejného lidského života.

Válka s mloky (1936)

Satirický román o lidech a mlocích a jejich touze po zničujícím kapitálu.

Bílá nemoc (1937)

Tragédie o konfliktu absolutní moci diktátora s humanismem vynálezce léku proti vražedné chorobě.