Martinů Revisited - Dvě sezony s hudbou Martinů

Letošní rok je rokem 50. výročí úmrtí jednoho z nejvýznamnějších českých hudebních skladatelů, Bohuslava Martinů. Tento světoobčan z donucení odešel z domova před válkou do Francie načerpat nové zkušenosti. V roce 1939 zde byl již jako renomovaný skladatel zaskočen překotným vývojem událostí. Po okupaci Československa Německem nebylo již návratu a v roce 1940 volí Martinů emigraci do USA. Zde vznikají další jeho významná díla, především symfonie, a dosahuje zde velkého uznání. Ani po skončení války však mu není kvůli komplikovanému úrazu přáno vrátit se do milované vlasti. Když pak sleduje nešťastný vývoj směřující ke komunistickému puči v roce 1948, rozhodne se zůstat. Posledních 11 let plodného skladatelského života stráví střídavě ve Francii, USA a Švýcarsku, kde v roce 1958 umírá. Více o skladatelově životě i díle najdete na www.martinu.cz.

Proč je projekt nazvaný Martinů Revisited, který inicioval muzikolog Aleš Březina, ředitel Institutu Bohuslava Martinů v Praze, jedním z nosných projektů v době našeho předsednictví v EU? A co chce nám i všem Čechům ve světě, ale také všem lidem bez ohledu na národnost, milujícím hudbu sdělit či připomenout? Odpověd´najdeme právě v Institutu Bohuslava Martinů, který spolu s Divadelním ústavem celý obrovský mezinárodní projekt, připomínající 50. výročí skladatelova úmrtí (2009), ale také 120 let od narození (2010), zastřešuje.

Vytrvalou a cílevědomou prací počínající již rokem 2005 se podařilo dosáhnout nejen toho, že se Martinů Revisited stal jedním z nosných projektů v době našeho předsednictví EU. Partnery projektu jsou i Česká centra ve světě (tedy i mimo Evropu). Kromě domácích se do projektu zapojily i desítky světových hudebních a kulturních institucí, což je pro uznání skladatelovy tvorby velice významné. Jejich účast a zájem potvrzují, že Bohuslav Martinů (1890-1959) je skutečně světovým skladatelem, jehož hudba si zaslouží stejnou pozornost jako odkaz již běžně uznávané trojice Smetana - Dvořák- Janáček, která nás nejčastěji reprezentuje na zahraničních pódiích.

Bývalý režim na Martinů, žijícího ve vynucené emigraci, pohlížel dlouhou dobu jako na odpadlíka. Uvádění jeho tvorby nejdříve nepodoporoval ani doma, a už vůbec ne v zahraničí. Teprve po jeho smrti došlo u nás k postupnému přijímání jeho hudby. Projekt Martinů Revisited by měl vyvolat trvalý zájem domácí i světové hudební veřejnosti o jeho odkaz. Zejména v zahraničí by měl Martinů hudbě pomoci znovu vydobýt skvělou pozici, kterou již měla v době, kdy skladatel sklízel velké úspěchy ve Francii, v USA i jinde.

Jak říká Aleš Březina: „Padesát let od úmrtí skladatele bývá rozhodujícím momentem pro ověření životaschopnosti jeho díla. Je to období, ve kterém odcházejí poslední žijící přímí příbuzní, blízcí přátelé a spříznění interpreti a zbude „jen“ dílo samotné. A zájem o dílo Bohuslava Martinů v posledních desetiletích naštěstí kontinuálně vzrůstá.“

Martinů hudba v Praze

Projekt byl zahájen již v prosinci 2008, kdy se jako každoročně uskutečnil v Praze festival Bohuslava Martinů. Jeho vyvrcholením byly dva závěrečné koncerty ve zcela vyprodaném Rudolfinu, při nichž zazněla světová premiéra Tří fragmentů z opery Juliette (Snář), považovaných dlouho za ztracené. Magdalena Kožená, světová mezzosopranistka, která se zde představila v roli Julietty, tuto operu nazvala klenotem české hudby. Díky hvězdnému obsazení i vynikajícím výkonům (v postavě Michela Steve Davislim, Českou filharmonii dirigoval Sir Charles Mackerras) se oba koncerty staly skutečnou událostí.

V lednu se k projektu připojují dvěma koncerty i Pražští filharmonici (FOK), kteří pod taktovkou Tomáše Netopila, další české vycházející hvězdy, zahrají vedle Beethovenovy Osudové také Martinů klavírní koncert č. 2 se sólistou Karlem Košárkem. I v průběhu roku se budou intenzivněji zabývat díly Martinů, stejně jako Česká filharmonie. V květnu pak zahájí České muzeum hudby velkou výstavu Fenomén Martinů, jejíž putovní podobu bude během roku hostit i několik Českých center v zahraničí.

Na Pražském jaru nejen že zazní hudba Martinů, ale ve dnech festivalu se uskuteční i mezinárodní konference o skladateli.

Pozornost si jistě zaslouží i velký tanečně- pedagogický projekt Špalíček, o němž Aleš Březina říká: „Už v roce 2007 se tým z taneční konzervatoře začal věnovat výběru asi 160 dětí z pražských středních škol, ze všech možných sociálních vrstev, ale i různých národností. Mnoho z nich nikdy nechodilo ani na žádné taneční či hudební kroužky. Smyslem toho projektu je zjistit, nakolik intenzivní setkávání s hudbou Bohuslava Martinů v choreografii Evy Blažíčkové může v nich probudit zájem o tento druh hudby, zda si na ni mohou zvyknout. Třešničkou na dortu budou dvě vystoupení se Špalíčkem v červnu v Kongresovém centru, které se, předpokládáme, podaří vyprodat. A zajímavostí je i to, že vše od počátku až po ta závěrečná vystoupení natáčí Olga Sommerová pro Českou televizi. Film tak zachytí svědectví o tom, jak se vážná hudba a tanec odrazí na vývoji dětské duše.“

Na podzim 2009 ke skladatelově poctě přinese slavnostní koncert i Státní opera, Národní divadlo pak provede jeho operu Hry o Marii (premiéra 29. 10.).

Mimo Prahu proběhne mnoho koncertů a výstav i na festivalech v Brně či Ostravě a jinde, otevřeno bude Centrum Bohuslava Martinů v jeho rodné Poličce.

Martinů Revisited v zahraničí

Hudba Martinů, ač ovlivněna internacionálními vlivy včetě jazzu, vyvěrala vždy z hloubky českých a moravských pramenů. Pro svoji oduševnělost, krásu a nezaměnitelnou harmonii si našla mnoho příznivců v celém světě. Při příležitosti skladatelova výročí se proto podařilo – i díky členům mezinárodní společnosti Martinů circle působícím po celém světě – do projektu Martinů Revisited zapojit celou řadu významných hudebních těles a institucí. Jen namátkou – slavnostní koncerty s díly Martinů odehrají například BBC Symphony Orchestra s Jiřím Bělohlávkem, Berlínští i Newyorští filharmonici, na hudbu Martinů se zaměří i festival Budapešťské jaro. (O přípravách české části festivalu jsme čtenáře informovali již dříve. Inicioval je ve spolupráci s tamním spolkem Bohemia, s nímž je naše redakce v kontaktu, a s Českým centrem v Budapešti, další čtenář Českého dialogu, houslista Jaroslav Šonský.)

Ve Švýcarsku, kde také Martinů žil a tvořil, uvedou téměř všechny operní scény některou z jeho oper. Tuto skutečnost považuje Aleš Březina, ředitel Institutu B. M. za veliký úspěch. Na severu, ve švédském Norrköpingu, bude mít zdejší premiéru jeho 6. symfonie (Symfonické fantazie) – opět inicioval Jaroslav Šonský, který zde žije.

Po pražské muzikologické konferenci proběhnou další dvě i v Drážďanech a ve Vídni. Martinů zazní i na festivalu v Brazílii. A to je pouze velmi neúplný výčet událostí, které všechny ponesou společné logo Martinů Revisited.

Výstižně a krásně se k projektu vyjádřil ministr zahraničních věcí Karel Schwarzenberg, který nad ním převzal záštitu. Zdá se, že v tomto případě to není formální gesto.

„Osobností formátu Bohuslava Martinů není a nebylo mnoho. Nejen v české společnosti. Jeho život a dílo se ostatně vyznačuje neustálými přesahy, v místě i v čase. Bohuslav Martinů byl nejen pravým světoobčanem s evropskou adresou, ale i cestovatelem napříč hudebními žánry, historií a experimenty.

S jistou nadsázkou lze říci, že Martinů ve svém díle koncentroval veškerou naději a odhodlání modernismu první poloviny 20. století, a svým životem odrážel pády a zklamání tehdejší doby. Ty vyústily v nucenou emigraci po podpisu Mnichovské dohody z roku 1938.

Je proto pro mě velkou ctí převzít záštitu nad projektem Martinů Revisited. Jeho dílo i osud si zaslouží naší pozornost a ohlížení. Pochopením odkazu Bohuslava Martinů jedině získáme.

Informačně-koordinační centrum projektu Martinů Revisited je v Institutu umění- Divadelním ústavu. Databázi všech koncertů a akcí spoluvytváří Institut B. Martinů v čele s ředitelem Alešem Březinou. Čestný výbor tvoří Gabriela Beňačková, Zuzana Růžičková a Josef Suk.