První československá armáda

Dokument s tímto názvem se veřejnosti představil v Městské knihovně 20. 11. 2008. Uvedl jej Mezinárodní český klub. Na film a na příjezd jeho tvůrců do Prahy jsme byli upozorněni hned ze dvou stran. Jednak mailovou informací z českého konzulátu v Chicagu, kde byl film již také uveden, a jednak panem Zdeňkem Reimannem, publicistou, který je naším čtenářem a nyní lze říci, že už i spolupracovníkem. Ze setkání v Praze vznikla dohoda o promítnutí filmu a o tom, že jeho další rozšiřování v ČR může být svěřeno do naší další péče. A pak vznikl i tento článek a následující rozhovor s Janem Horalem.

Pár dní před oslavami 90. výročí Československa se v Praze objevili dva Američané z Chicaga.

Bruce Bendinger, muž mnoha profesí a zájmů, především však reklamní specialista, který má rád jazz a historii. A John Iltis, filmař, jehož otec pocházel z Teplic. Chicago, kdysi druhé největší české město po Praze, mívalo českého starostu Čermáka. Žil zde také vlivný Američan Charles Craine, muž, který podporoval během 1. světové války Masarykovu vizi samostatného Československa a dopomohl mu až k presidentu Wilsonovi, jehož souhlas byl pro vznik republiky stěžejní.

John Iltis a Bruce Bendinger do Prahy nepřijeli jen jako turisté. Byli zvědaví i na to, jak my Češi dnes oslavujeme výročí republiky, k níž nám kdysi kromě Craina a Wilsona pomohla i celá řada dalších Američanů, a také krajanů pracujících pro Masaryka.

Hlavním důvodem, který je přivedl do Prahy v těchto dnech, však byl film. Dokument, který s sebou přivezli, a na němž takřka deset let společně pracovali. Film těchto dvou Američanů pojednává o Československých legiích v Rusku. Proč toto téma, zněla otázka na iniciátora projektu Czech Legion, Bruce Bendingera.

„Už jako kluka mne uhranuly staré fotografie v jedné velikánské knize mých rodičů, byla o první světové válce. A na nich obrněný vlak – a také, jak jsem pak zjistil, českoslovenští legionáři.

Mnohem později jsem potkal jedno české děvče, které se stalo mojí kamarádkou. A pak se také u vás změnily poměry. Zkrátka, Československo a jeho vznik mne začaly zajímat, zjistil jsem, že u vás žili hrdinové – a že vy jste na ně zapomněli. Ten příběh mi připadal úžasný, napadlo mne, že by se o historii československých legií mělo dozvědět mnohem víc lidí. To je ohromná story o hrdinství! A protože nejsem filmař, ale pracuju v reklamě, potřeboval jsem někoho, kdo by se mnou ten film udělal. A to je John, který má mnoho zkušeností s dokumenty. Pustili jsme se do toho, protože já už jsem takový, že vždy udělám, co si umíním. Takto se ze mne stal kdysi proti očekávání všech třeba i jazzman“, směje se Bendinger.

John Iltis říká: „Nejprve jsem dostal od Bruceho nějaké materiály z rodinných archivů Čechů, kteří žijí tady v Chicagu, a ve kterých se přehraboval po večerech už pár let. Jel pak do Prahy a přivezl mnoho dalšího naskenovaného materiálu. Nejvíce z Vojensko- historického muzea, kde s námi spolupracoval pan Jakl. Naráželi jsme na problémy neexistence originálů (negativů), které zřejmě záměrně ničili komunisté, aby je nebylo možné rozšiřovat.

Podařilo se dostat menší grant od vašeho ministerstva zahraničí, hlavní prostředky ale sehnal Bruce v USA. Film do značné míry sponzorovala čínská skupina Czechvar pivovar AH Bush.

Jaký vznikl v rukou Američanů dokument a co s ním, může znít otázka.

Pětačtyřicetiminutový dokument nabízí jedinečné záběry legionářských vojsk, vojenské techniky, prostředí, v němž se vojska pohybovala a operovala, vypráví jejich historii. Ve filmu promlouvají historici z amerických univerzit a je doplněn mapami, v nichž jsou znázorněny pohyby armád a Československé legie. Má české titulky. Ubíhá svižně, ale nic podstatného nevynechá.

Tak trochu americkým stylem, ale bez patosu a tím pádem přijatelně i pro českého diváka vyzdvihuje hrdinství těchto lidí a ideály, z nichž se zrodilo, a které je k němu vedly. Ty ideály, které se dnešní česká společnost příliš nenamáhá hledat či se jim téměř vysmívá.

Americký pohled obou tvůrců na události a styl jejich práce je možná jednou z předností filmu, navíc Bruce Bendinger říká, že ve filmu mnozí rozeznají fotografii svého dědečka nebo pradědečka. I tím je jeho vznik – hodnoceno zase z jiného úhlu pohledu - cenný.

Využity byly z největší části archívní materiály Vojenského historického ústavu, kde tvůrci spolupracovali s historikem Tomášem Jaklem. Dále pak rodinné archívy Čechů žijících v USA i v ČR, další konzultace poskytli Plk. Jan Horal, či filmový producent Norbert Auerbach, oba veteráni II. světové války. Svižným komentářem jej opatřil Bruce Bendinger.

Rozpaky mohl vyvolat původně nešťastně přeložený název Nahodilá armáda, který byl během pobytu v ČR po konzultacích pozměněn na První československá armáda.

Dokument podpořily a pomáhají rozšiřovat české instituce i osobnosti v USA, například český konzulát v Chicagu, americká asiciace Sokola, zaujal i Madeleine Albrightovou. U nás pak tvůrci navázali dobré kontakty s organizací Sokol či Mezinárodním českým klubem a dalšími... Jedná se o možnostech promítání při vhodných příležitostech, po určitých úpravách také o jeho distribuci např. do škol, najde-li se vhodná cesta i sponzor. Jeho tvůrci i podporovatelé doufají, že pomůže nejmladší generaci připomenout důležitou část historie Čechů a Slováků, v níž oba národy prokázaly celým tehdejším světem oceněnou odvahu a statečnost.

Pod čarou:

V ČT běžely ve dnech oslav nejméně dva české dokumenty o legiích vzniklé v 90. létech, jeden z nich částečně hraný. Oba vyzdvihovaly vedle hrdinství zejména velice těžké životní podmínky legionářů během jejich dlouhé cesty a bojů, a často tragické osudy jednotlivců.

Bruce Bendinger o svém dokumentu říká: „Nechtěl jsem z toho udělat smutný a tragický příběh složený ze vzpomínek pamětníků, ale takový příběh, který ukáže optimismus a hrdinství těch lidí, vedených ideou vzniku vlastního státu.“

Zajímavé je, že kilometry autentického filmového materiálu natočeného samotnými legionáři v Rusku čekají teprve v Národním filmovém archivu na pečlivou rekonstrukci a využití. Doufejme, že do 100. výročí republiky se to podaří zvládnout se ctí a se státní podporou u nás doma.

Pod čarou II:

Promítnutí filmu v Městské knihovně mělo velký ohlas. Dostali jsme mnoho podnětů, přítomní se upomínali na svoje legionářeské předky a diskutovali na toto téma: Například David Svoboda, který vede již řadu let žižkovské skauty, o jejichž činnosti jsme vás občas informovali, nám později napsal.

Můj praděda byl ruským legionářem, absolvoval celou anabázi přes Vladivostok, Vancouver, Panamu do Čech (1920 návrat) a sepsal paměti. Bohužel půjčil svůj deník s nákresy bitev a všeho dalšího nějakému historikovi a pak zapomněl komu a až do smrti (z vyprávění babičky) si lámal hlavu, komu deník půjčil a želel ho. Deník je citován i v nějakých knihách o legiích z 30. let. Proč to říkám - praděda se upínal k tomu, že jeho deník skončil ve Vojenském historickém ústavu nebo v Památníku písemnictví a třeba z něj znova bude někdy někdo citovat a najde se... (jemnoval se Vojtěch Peč, učitel v Konici na Hané)

Pan Josef Krám z Rychnova nad Kněžnou (mj. zdejší kronikář a autor historických průvodců po městě a okolí), který sice na promítání nebyl, ale doputovala k němu pozvánka, nám zase poslal velice cenné fotografie. Jsou s pozůstalosti pana Martínka, ruského legionáře z Borohrádku. Zůstaly v držení jeho dcery, Miluše Ulrychové, která je na popud pana Kráma věnovala nedávno rychnovskému archívu. Dosud nebyly nikde zveřejněny a tak jsme velice rádi, že je můžeme nyní použít jako unikátní doprovod k těmto článkům.