O čem přemýšlí pan Alexander Tomský,

4 2002 Kultura česky
obálka čísla

    politolog, nakladatel, publicista, který se po r. 1989 vrátil z exilu ve Velké Británii, kam odešel v r. 1968.
    V současnosti je už osm let generálním ředitelem nakladatelství Academia.
    Při setkání s ním rychle poznáte, že knihy jsou jeho velkou láskou a vůbec se nebojí o jejich budoucnost. Uznává a chápe nadšení nad rozvojem sdělovací a informační techniky včetně internetu. Knihy pokládá za nenahraditelné, protože neunavují oči tolik jako obrazovka, jsou pohodlnější, lze je s sebou nosit třeba i v kapse. Kromě toho knihu můžete číst i v pohodlí křesla či dokonce postele v intimitě domova. Můžete ji obdivovat i pro její estetickou úpravu, krásu ilustrací či fotografií. Lidé hledící celý den v zaměstnání na svítící obrazovku rádi večer nebo o dovolené sáhnou po knize. Informačních zdrojů se sice zmocňuje internet, ale přístroj musíte zapnout, abyste se informace domohli, zatímco listování knihou má svoje neopakovatelné kouzlo, které nepomíjí. Ostatně důkazem je, že přes četnost vydavatelství a titulů knihy lidé stále kupují a čtou.
    V názorech na společnost je Tomský konzervativec a ti nepovažují společnost jenom za souhrn jedinců. Hlavní buňkou společnosti je podle nich rodina, obec, kraj a vědomí historických souvislostí. Vyznává myšlenku, kterou definoval: "Konzervativec je člověk, který poslouchá hlasy mrtvých i těch, kteří přijdou teprve po nás." Dále říká: "Ctím svobodu, morálku a tradici. Kdosi řekl: ´Člověka je třeba naučit chytat rybu a ne mu ji dát.´" V ekonomické oblasti vyznává liberální postoje. Politická representace má jít příkladem ve slovech i činech. Stát má podporovat především školství a kulturu.
    Při studiích v Anglii pochopil základy liberální ekonomie v následujícím principu: "Nejlepší způsob, jak odstranit chudobu, je růst hrubého domácího produktu. A k tomu vede jenom zdánlivě jednoduchá cesta -- zjednodušovat byrokracii a snižovat daně. To znamená, že se sociální podpory budou týkat malého množství lidí těch opravdu potřebných. Když snížíte daně, byrokracii a posílíte právní stát, čili tvrdé postihy podvodů, tak vám země rozkvete. V Evropě se to zřejmě prosazuje těžce, všude se buduje sociální stát. Prosazování, vymáhání, kontrola práva a následné tresty v případě jeho nedodržování je daleko obtížnější než sociální demagogie, která živí obrovský byrokratický aparát. A ten se drží zuby nehty a množí se jako králíci v Austrálii. Její zastánci ji využívají především před volbami proti liberálně pravicovým vládám a bohužel často úspěšně. Se svými politickými názory jsem neuspěl v české konzervativní politice pro její tzv. "českou cestu", která, jak se ukazuje, byla podivným mutantem mezi kapitalismem a socialismem.
    Několik vět k demokracii: ,,Demokracie nemůže být nestranická, a to už od antického starověku. Představa, že by v dnešní společnosti mohly být voleny pouze osobnosti, je podle mne naivní. Ovšem strany u nás nenaslouchají společnosti, nevšímají si názorů lidí, ani je neuznávají. Je to také zřejmě pozůstatek předchozího historického vývoje, kdy se vystřídaly dva totalitní systémy, dvě okupace. Společnosti i její politické reprezentaci chybí padesát let svobodného vývoje v míru. S občany této země se začíná většinou aspoň trochu počítat pouze před volbami, viz některá ze současných rozhodnutí obou komor parlamentu z poslední doby. Současná politická reprezentace se vzácně shodne pouze tehdy, hlasuje-li o posílení, případně zachování vlastních výhod. Stačí se podívat na záznam z ;těchto jednání. Ale občané v demokracii jsou onou ´solí země´ a politika se dotýká všech obyvatel státu. Málo se také vysvětluje řecký pojem demokracie, zpravidla se odbude slovy o vládě většiny. Mně je blízká definice mého starého anglického profesora: Demokracie je, když ti, kteří byli zvoleni, respektují práva menšiny, která v této chvíli prohrála a nevládne, neboť ta menšina se může jednou stát většinou.
    U nás se držitelé moci chovají jinak. Byli zvoleni a teď budou rozhodovat sami. Možná je to také tím, že tak dlouho se tu nevedl dialog a umění dialogu se člověk musí učit. A jako umění včas odejít, tak umění rozmlouvat patří k největším."
    Zpracováno volně podle rozhovoru v týdeníku Rozhlas.


Jana Volfová

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012