Významné osobnosti ČSÚZ – Miloš Václav KRATOCHVÍL

6. ledna jsme vzpomenuli 105. výročí narození Miloše Václava Kratochvíla, autora románů, podle nichž vznikly slavné filmy „Jan Hus“, „Jan Žižka“, „Proti všem“ a „Revoluční rok 1848“.

Kdosi o něm řekl, že „každý jeho historický román je kvádrem, o nějž se může, ba musí zdravý národ opřít, aby věděl, že tu není v Evropě zbytečný, že generace zápasily a formovaly podobu a charakter tohoto lidu, že v genech má národ zakódován smysl pro sociální spravedlnost a cit pro humanitu“. Vystudoval historii na Filozofické fakultě UK a Vysokou archivní školu, jeho prvním zaměstnáním byl Městský archív pražský, kde zůstal, obklopen drahocennými dokumenty, z nichž dýchala staletí, celých 15 let. Od počátku ale toužil sám sepsat dlouhou řadu děl pod jednotícím názvem Tisíciletou stopou československého lidu. Nepodařilo se mu to doslova, nicméně několik významných etap české historie zaznamenal nezapomenutelně, za což získal Národní cenu ČSR a tituly zasloužilého a národního umělce. Právě on byl autorem scénáře divácky mimořádně úspěšné filmové komedie Kam čert nemůže a v roce 1981 vydal autobiografické dílo „Čechy krásné, Čechy mé.“

A co jej pojí s Československým ústavem zahraničním? Byl oblíbeným spisovatelem mnoha Čechů a Slováků žijících v zahraničí, tedy krajanů. Rozuměl jim. Narodil se v roce 1904 v české rodině ve Vídni, kde jeho otec pracoval jako archivář ve Dvorním císařském archivu. Až za 1. světové války se rodina přestěhovala do Prahy. Je proto zcela logické, že jej ve druhé polovině 40. let nacházíme na seznamu členů Klubu Československého ústavu zahraničního, kde se scházely osobnosti kulturního a politického života.

Mezi významné osobnosti ČSÚZ ale M. V. Kratochvíl patří především díky své zásluze o samu existenci této instituce. V první polovině 80. let, kdy bylo politickým záměrem vlády splynutí ČSÚZ s Československou společností pro mezinárodní styky, dokázal jako předseda Výboru ČSÚZ vzdorovat a zabránit dokončení tohoto záměru. A nejen to: v roce 1985 byl dokonce duchovním otcem projektu s cílem vytvořit z ČSÚZ opět nezávislé občanské sdružení, jakým bylo při svém vzniku v roce 1928. Jeho realizace koncem roku 1989 se ale bohužel nedožil, zemřel v červenci 1988. ČSÚZ mu mohl poděkovat už jen in memoriam udělením titulu Čestného člena.