Sedm statečných

bojujících svými činy i celým životem za pravdu a právo

V předvečer 40. výročí upálení Jana Palacha se v Zrcadlové kapli pražského Klementina konala zvláštní akce: udělení cen Torzo naděje spravedlivým osobám české společnosti. Organizátorem akce – Nadační fond angažovaných nestraníků a Národní knihovna České republiky. Iniciátorem – člen Správní rady Nadačního fondu Josef Vlášek. Cena – miniaturní model jedné ze soch památníku obětem totality v Praze pod Petřínem od sochaře Olbrama Zoubka. (Tentokrát však nešlo o finanční odměnu, jak následující den mylně informovaly Lidové noviny.) Nadační fond angažovaných nestraníků vznikl v roce 2007 pod záštitou Klubu angažovaných nestraníků (KAN).

„Klade si za cíl podporovat aktivity směřující k vytváření občanské společnosti fungující na demokratických principech. Kromě jiných aktivit chce podporovat i vědeckou činnost významných osobností pronásledovaných totalitním režimem, ale i mladé vědce do 30 let.“

Zrcadlová kaple byla plně obsazena návštěvníky, kteří do poslední chvíle netušili, kdo ze známých osobností bude oceněn. Programem provázel profesionálně s vtipem Marek Eben. Podotkl, že žádný z oceněných nemá problém se v Zrcadlové kapli podívat do zrcadla… Přátelské projevy pronesli ředitel Národní knihovny Mgr. Pavel Hazuka a představitelé Nadačního fondu angažovaných nestraníků. JUDr. Marek Dufek připomněl zemřelého Jana Beneše, cenu udělovanou Nadačním fondem angažovaných nestraníků nesoucí jeho jméno, cenu Jana Slavíka, cenu Antonína Švehly a uskutečněný seminář k perzekuci selského stavu po r. 1948. JUDr. Jaroslav Šikula, představil autora bronzových sošek Olbrama Zoubka. Ocenění se také chovali neformálně, takže atmosféra byla velmi přátelská.

Postupně předstoupilo šest oceněných mužů a jedna žena. Hovořili o dobrých mravech a morálních zásadách. Připomněli, že ti, co byli pronásledováni nacisty, byli často pronásledováni i komunisty. A že existovala nejen třídní nenávist, ale i třídní závist. Profesor Vojtěch Cepl, st., soudce, spolutvůrce naší ústavy, pronesl osobní prohlášení: Vrchní soudy by měly být zrušeny. Exulant spisovatel Luděk Frýbort kritizoval soudobou neschopnou, zkorumpovanou, sobeckou politiku. Kněz a spisovatel Tomáš Halík, duchovní skaut roku, jak ho nazval Marek Eben, promluvil o smyslu života a naději. Bez statečnosti jsou všechny lidské ctnosti zbytečné. Literární historik a překladatel Josef Jařab poděkoval za historické „povšimnutí“ a ve svém projevu se zmínil, že někteří naši spoluobčané se nebáli krást a kradli dál, jiní se nebáli a začali krást… K otázce Marka Ebena o naději řekl, že s nadějí se to má jako s poezií a láskou. Musíme ji mít v sobě, pěstovat ji. Jediná žena mezi statečnými byla Zdeňka Mašínová. Dcera Josefa a Zdeny Mašínové, sestra Ctirada a Josefa. Nacisté jí popravili otce, komunisté zavřeli do vězení matku, kde posléze zemřela. Bratrům se v roce 1953 podařilo s velkým vypětím sil a zázrakem odejít na západ. Dvacetiletá sestra skončila ve vazbě…

Tato osobnost při svém projevu poznamenala, že nebyla statečná, ale že její postoje vycházely z vlivu rodiny… Že měla štěstí, že se do takové rodiny narodila. Do budoucna si nedělá po tom všem, co prožila, naděje. Morálka se zvrhla, vyrůstá generace bez vzorů… Její projev vzbudil neutuchající potlesk. Jan Ruml se zmínil o Palachově týdnu v roce 1989 a statečnosti studentů. Poslední oceněný, Ladislav Smoljak, po cimrmanovsku pohovořil o veřejném mínění. To, že sebevědomí stouplo u nejhloupějších, přisuzuje dědictví komunismu.

Organizátoři poděkovali přítomnému Olbramu Zoubkovi za vytvořené důstojné sošky.

Setkání zakončily Biblické písně v podání sólisty Národní opery Luďka Veleho.