Výstava Střed Evropy okolo roku 1000 -- Proč?

4 2002 Kultura česky
obálka čísla

    Možná nás napadne, jaký má tato výstava smysl. Co můžeme z jejího kontextu dnes vyčíst? Vytěžit?
    Každý Evropan v sobě nese tisícileté dědictví dějin, které byly v mnohém společné, ne rozdílné. Mluvíme mnoha jazyky, ale věci světa dnes vidíme všichni podobně. V posledních dvou stoletích jsme dělali na evropském kontinentě vše pro to, abychom na tuto skutečnost zapomněli, oddělili se, uzavřeli se politicky i myšlenkově hranicemi svých států. Skutečně bylo zapotřebí světových válek, abychom se vzpamatovali a uvědomili si, kamže jsme se se svými uzavřenými národy až dostali? Národy to však nezpochybňuje, pouze jejich pohled, jak to nebo ono ony samy chápou.
    Dnešní Evropská unie je výrazem tohoto poznání. Většina samozřejmě ztotožňuje Evropu s unií od roku 1989; vstup do EU je však druhým "vstupem do Evropy". Ve skutečně historické Evropě totiž všichni dávno byli a jsou!
    Evropa není totožná s Francií, Německem a Itálií a jejím "otcem" není Karel Veliký se svou říší. Ta byla předpokladem Evropy, ne jí samotnou. Byla tak pokračováním západní části římsko-křesťanského impéria a položila základy evropské kultury a jejích politických struktur. Evropa národů se tedy nemohla ustavit uvnitř říše, ale jen v protikladu k ní. Vznikla po rozpadu impéria Karla Velikého na přelomu 9. a 10. století, kdy se na troskách vytvářely základy toho uspořádání, které vlastně přetrvalo dodnes. Součástí procesu bylo začlenění se Evropy střední do skutečně evropské struktury. A právě pro západní Slovany, pozdější Čechy, Poláky i Maďary, byl mezníkem rok 1000. Vznikající nová říše chtěla navázat na starou říši Karlovců -- ovládnutí Itálie a přijetí římského císařského titulu jí dalo teoreticky nárok na vládu. Mimo jiných skutečností (například potíží s Barbary a Maďary) se ovšem přímým sousedem po roce 935 stalo rozsáhlé a důležité panství Přemyslovců, které bylo na říši nezávislé. K němu přibylo i panství hnězdenských Piatovců. Maďaři se konsolidovali. V roce 983 povstání polabských Lutovců smetlo všechno, co říše vybudovala a znamenalo zánik politiky Oty III. i základních myšlenek.
    Nová říše měla být založena na dobrovolné spolupráci křesťanských panovníků s císařem a stejně tak na jeho spolupráci s papežem. Polsko, Čechy a Uhry se měly stát královstvími a jejich samostatnost na říši měla zaručovat nezávislá arcibiskupství. Všem pánům kromě pohnuté doby přinesla konec Otova smrt (1002). Ten však tímto plánem přiznával, že ve střední Evropě existují nejen fakticky, ale i legitimně nové státy jako právoplatní členové společenství křesťanských států a národů. Podnes tedy žijeme v ;tomto uspořádání, které se vytvořilo právě okolo roku 1000.
    Pokud jsme někdy "vstupovali do Evropy", pak to bylo tehdy! V okamžiku, kdy Evropa historicky i územně vznikala.
    Tyto hlavní body výstavy jsou aktuální pro dnešní dobu. Navíc, a to vůbec ne bez důvodů, byl výstavní projekt poprvé představen v zahraničí v roce 2000. Nebylo snadné se sejít a sjednotit skutečnosti a názory historiků a odborníků pěti evropských národů, aby prezentoval společný obraz evropských dějin. Aby nerozděloval, naopak, aby spojoval a propojoval, aniž by cokoliv kterékoliv straně ubíral. Aby samy národy -- nejen ty vystavující, ale celé Evropy -- chápaly svou účast na celku. Na celé Evropě, nejen na hájení vlastních zájmů.
    Aby onen "vstup do Evropy" roku 1000 byl vstupem do kulturního stánku západního křesťanství. Ne pouze přijetím víry jako takové, ale zároveň přijetím určité tradice prostoupivší myšlení, symboly a pojmy ve vidění světa.
    Lidé připravující projekt Střed Evropy okolo roku 1000 plodně debatovali a velmi zodpovědně spolupracovali.
    Přejme totéž dnes nám všem.


Zpracovala: Olga Szymanská
(podle materiálu PhDr. Dušana Třeštíka, Csc.)

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012