Židovští azylanti v Kanadě

11-12 2008 Ostatní česky
obálka čísla

Můj první úkol, když jsem prvně, roku 1964, jako elév nastoupil na ministerstvo zahraničí, bylo „zabít“ poskytnutí exponátů pražským Židovským muzeem k jejich vystavení v Jižní Africe tamější českou židovskou komunitou k reprezentaci sebe a našeho státu. Nikdo z českých emigrantů to zpočátku v cizině neměl lehké. Židé vpředvečer války už vůbec ne. Děs čiší z nízkých kvót, které jednotlivé země stanovily pro žadatele o azyl z jejich řad a z výhrad, jež přitom uplatňovaly. Přitom šlo o zachování či zmaření lidských životů. Poúnorové Československo bylo ke svým zahraničním Židům chladné. Teprve rozbřesk nové české politiky odboural zdrženlivost státu vůči nim.

Spolupracovnice ČD prof. Vilma Iggers a její vnučka Kelly přednášely v Praze o peripetiích našinců, kteří na útěku před Hitlerem hledali útočiště v Kanadě, jejíž premiér, William Lyon McKenzie King, byl sám antisemita. Kelly, která studuje v Torontu češtinu a dějiny, citovala ze své výzkumné práce, v níž shrnula poznatky z dostupné literatury a rozhovorů s usedlíky.

Kanada, kde ve třicátých letech tvořili Židé jen 1% obyvatelstva, si ze žadatelů o azyl vybírala jen pracovníky v zemědělství. Otec Vilmy, Karel Abeles, jehož kanadští konzulární úředníci osobně „proklepali“ na jeho statku v Horšovském Týně, dal dohromady ohrožené farmáře a přidal k nim i některé lidi, kteří se pak za oceánem za zemědělce jen vydávali. Přednášející vyprávěla úsměvnou, leč hazardní epizodu, kdy se jeden z 39 tatínkem rekrutovaných přistěhovalců po vystoupení z lodi přiznal, že je lékař. Pan Abeles se vyděsil, za požadovaný profil přistěhovalců se přece zaručil. Zareagoval však duchapřítomně: „Jistě, ten člověk se pokoušel studovat medicínu, doteď se tím chlubí.“

Nejmenovaný doktor si po odpracování povinných pěti let na poli nebo ve stáji a po ověřovací zkoušce otevřel dětskou ordinaci. Obdobně skladatel Oskar Moravec, jakmile mu bylo dovoleno odložit vidle, zasedl ke klavíru a komponoval. Jiní se do zemědělství zamilovali a nové profesi zůstali věrní. Obecně vzato, naši Židé prokázali obrovskou míru adaptability.

Se vstupem Kanady do války se lidé od nás stali „nepřátelskými cizinci“ s povinností pravidelně se hlásit na policii – dokud jedna novinářka veřejně nepřipomněla, že čsl. exilová vláda je vládou spojeneckou!

Židé byli v Kanadě pokládáni za nejméně oblíbené přistěhovalce, hned po Japoncích. Policejní ředitel Frederic C. Blair na otázku, kolika Židům by měl být povolen pobyt, odpověděl: „None is too many“ (Žádný je příliš mnoho). Za pár let změnil názor a ocenil vklad středoevropských Židů k rozvoji země, leč příliš pozdě pro ty, jimž otevřenější náruč mohla zachránit život. Kelly napočítala všeho všudy kolem stovky židovských příchozích z válkou zlomeného Československa.

Roku 1982, skoro 30 let po smrti, bylo jméno Karla Abelese na paměť potomstvu vyryto v Síni slávy ontarského zemědělství v oddíle pastvinářství. Brzo do Síně slávy vstoupí Paul Eckstein za šlechtění světoznámého stáda holštýnského dobytka.

Válku horkou vystřídala válka studená, s nebezpečnými hrátky mezi sionismem a antisemitismem. Po roce 1989 jsme se začali seznamovat s poznamenanými osudy českých Židů žijících na všech světových stranách. Byl jsem u zrodu ocenění Gratias agit (Díky vám), které uděluje ministr zahraničí těm, kdo se zasloužili o dobré jméno naší vlasti. Na americkém kontinentu, severním i jižním, bylo přisouzeno více než tuctu českých Židů. Ač jim z domova nebylo dlouhá desetiletí přáno, přece se k naší zemi nepřestali hlásit a svou pílí a tvůrčí fantazií pro ni získávali chválu a přátele.

Bohuslav Hynek

P.S.

Od psaní článku jsem odskočil k televizi, živě vysílali brífink prezidenta Václava Klause a guvernérky Michaëlle Jeanové. Uvedla, že koncem 60. let přijala Kanada tisíce uprchlíků z Československa. Podle ní žije nyní v Kanadě 80.000 českých usedlíků.

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012