U nás i na světě v Kocourkově - Změna? Ale jaká!

Všechno je jinak. Já už ničemu nerozumím. Amerika šílí nadšením pro „socialistu“ Obamu (jak jinak ho nazvat s jeho nesplnitelnými sliby...). Heslo zní: Chceme změnu. Vlastně lidé ho budou volit kvůli tomu, že jsou naštvaní na Bushe a McCaina. Že má sympatie Obama, trošku chápu. Je to pohledný mladý muž s kouskem černošské (ale prý i přemyslovské – což Američany jistojistě neosloví - krve). To, že nemá žádné větší zkušenosti a vlastně nic moc tak konkrétního nenabízí, nevadí. Amerika mu dá šanci. Vždyť to je v Americe tak pozitivně typické – dostat šanci a ukázat co umíš. Když zklameš, jdi od toho...
Ne tak u nás. Aféry, tunely, lhaní, zlodějna, jánabráchismus. (To je roztomilý výraz z dob komunismu, kdy, když začnu odzdola, například předseda JZD potřeboval spravit střechu na svém domku. Obrátil se na zástupce blízkého stavebního podniku asi takhle: „Jardo, hele, můžeš mi sem poslat nějakýho maníka s nakláďákem tašek a pod., vždyť víš, ta moje střecha už nutně potřebuje udělat, zima se blíží. Já ti zato helfnu s masem, máme dobře vykrmený prasata. Řekni kolik jich chceš za ty tašky a za práci toho maníka a budeme si fifty fifty...“ Na vyšších postech už nešlo o prasata a tašky, ale třeba o místa na ministerstvu, která si Franta s Honzou po předchozích „bratrských výpomocích“ či rodinných spojitostech vzájemně dohazovali.) A tak to funguje v naší milé demokratické společnosti i dnes. Třeba: Ty mne podržíš s mým tunelem, já ti dám trafiku - letiště. Dříve měli komunisté navrch, tedy moc nad druhými, ať byli předsedy JZD nebo ministerskými úředníky. Dnes mají téměř neomezenou moc demokraticky zvolení naši zástupci. A kromě moci mají i velmi silnou hroší kůži. Lžou, tunelují, kradou, jsou arogantní, hrubí, bratříčkují se s podsvětím. (Ne všichni, samozřejmě, výjimky potvrzují pravidlo. Ale zajímavé je sledovat, že když je zvolen do Parlamentu či do Senátu člověk, o kterém veřejnost dobře ví, že patří mezi slušné lidi, jak rychle je ze svého nového postu vyštípán, pokud nepřijme „jejich“ pravidla hry.) Mohou si to dovolit, jsou neodvolatelní, jeden gauner druhého gaunera podrží. Vznikají i nová slova: např. kompromateriál, ještě jinak pouze kompro - hledat (a když nenajdu tak nechat vyrobit) na protivníka něco, co ho zkompromituje v očích veřejnosti a posléze ho stranickými čachry vyšachovat. A to se stává tak často, že vznikla tato zkratka. Nedávno se jeden politik nechal schválně nafotit ve vířivce s prostitutkou a následně zkoušel, kdo z jeho politických protivníků bude mít o fotky zájem... to měla být jakási pastička, ale nějak to prasklo dřív, než ty fotky někdo koupil...
Jeden mladý poslanec naiva byl do aférky zapleten a také jako sólista fotil dceru jedné poslankyně, aby fotkami její matku vydíral (či ten, kdo od něho fotky koupí – to jsou zřejmě běžné obchody v poslaneckých lavicích). Ale také to prasklo a on sám od sebe z postu poslance odstoupil. To ho sice ctí, ale už nectí jeho spolustraníky v oblasti, kam patří, že to odmávli rukou a v jeho další možné kariéře ho podpořili.
Ale k našim volbám do Senátu a do krajů. Lidé zde také chtěli ZMĚNU. Ti prostomyslní proto, že musejí platit u doktora 30 korun, což zavedla svými dlouho odkládanými reformami ODS (prezentuje se jako strana pravicová, ale celá léta se chovala zcela jinak). Ti méně prostomyslní prostě k volbám nešli, protože si mezi velkými stranami, jejichž zástupcům jde stále jen o svá korýtka a nikoli o občany, kteří je platí, nemohou vybrat. Malé strany nemají šanci, neboť o nich nikdo neví. Média se stále dokola, ať jsou to noviny, rozhlas či televize, zabývají jenom ODS, ČSSD, KSČ, Stranou zelených a KDU-ČSL. Zato komunisté ukázněně samozřejmě své rudochy volit šli. A koho volili ti zbylí, kteří mají mozek přece jen o trochu větší, nevím... ale asi jich bylo málo.
Nejvíc mne na vítězství Paroubkových socialistů šokoval fakt, že byli zvoleni poté, co se ukázalo s kým se nafoukaný a arogantní Paroubek kámoší. Křtil svou novou knihu, v které chválí úspěchy své strany (v minulé knize chválil jen sám sebe), a to za účasti pozvaných hostů. Nepřekvapuje, že mezi nimi byli představitelé podsvětí, kteří se už před časem začali navzájem střílet (takzvaný kmotr Mrázek, který sbíral informace na politiky a obchodoval s nimi), a přímo na konci křestu („sociální“ obsah strany zde mj. představovala řada parkujících mercedesů) při následné pijatyce jeden značně opilý milionář (miliardář? - to je fuk) na druhého zbohatlíka, údajně po hádce o tom, kdo má u sebe v kapse více milionů, vytáhl pistoli a prostřílel mu hruď.
Že mají gangsterští zbohatlíci zastání i u státních orgánů vládou počínaje, dokazuje mj. i to, jak okázalý pohřeb mafiáni zemřelému vypravili. Na několik hodin se zastavila doprava kolem Břevnova, aby mohl projet stříbrný kočár s koňmi a za ním patřičná řada mercedesů. Policie průvod chránila a podplacená či pitomá média průběžně oznamovala jak smuteční akce probíhá a kolik milionů stál kočár, kolik věnce růží ve tvaru srdcí a které významné či kontroverzní osobnosti se pohřbu demonstrativně zúčastnily.
Tak tohle bylo spojeno s Paroubkem. Ten se sice vymlouval, že ty pány vlastně ani moc nezná, jak to činí obvykle, když mu někdo šlápne na kuří oko, ale měla jsem za to, že zázemí tohoto „socialisty“ je už tak veřejně průhledné, že každý soudný člověk by mu mohl (a jeho straně) dát hlas jen v pominutí smyslů.
Ne, že by na tom první největší strana byla co se týká styků o mnoho líp. Ministr vnitra Langer, jenž se od doby, kdy se dostal k většímu postu objevuje na fotkách buď s našpulenou pusinkou (když se mu něco nelíbí) nebo – a to častěji – s pusou do zvýšeného obloučku (podobně se tak tváří Václav Klaus, což značí velkou spokojenost se sebou samým), se zase dopustil zřejmě jasného střetu zájmů. Lobboval totiž za firmu, s kterou měl pracovní kontakt.
A pak tu máme zelené. Dana Kuchtová, která se za ně na krátkou dobu stala ministryní školství, nevědouc asi co po svém odvolání dělat, se rozhodla vstoupit do služeb tlustého smíchovského starosty Jančíka (ODS), kolem něhož se přehnalo několik korupčních podezření, několik vyšetřování policie a hlavně, který v minulých volbách vlastně nebyl zvolen, ale náhle se ocitl v čele Prahy 5. Šéf zelených Martin Bursík mj. uvedl, že nerozumí tomu, jak se kandidátka na předsedkyni strany může nechat najmout „velmi problematickým člověkem“.
No, a koho naši voliči zvolili? No přece ČSSD s Paroubkem v čele! Vždyť on prý zruší těch 30 korun u doktora...
No a nakonec pro pobavení (tedy smutné) ještě Kocourkov ve světě. Sele provokuje muslimy - zní titulek malého článečku z MFDnes. A mluví o tom, že mladá výtvarnice, Britka, jež vyrůstala v muslimské rodině, má na své výstavě v londýnské Sa- Lon Gallery obrázek, na kterém muslimská žena chová v náručí malé sele. Zástupce asociace Mokhtar Badri řekl: „Muslimové odmítají násilí, ale zároveň mají právo vyjádřit své zhnusení.“
Ráda bych též vyjádřila své zhnusení - nejen nad prolhaným zástupcem asociace, ale i nad všemi lháři, podvodníky, tuneláři, korytníky, mafiány, zkrátka nad lidmi, kteří škodí svým bližním i celé planetě místo toho, aby tvořili něco užitečného a krásného, k čemuž mají dojista nadání, ale šlapou si po něm...
Eva StřížovskáHow to contribute
The Czech Dialogue exists thanks to voluntary financial donations from people from all over the world.
Even you have the opportunity to contribute to its administration with any amount.
inzerce
Amerika II. aneb z deníčku vydavatelky
Tato kniha vzniká nyní na mém počítači. A je to bomba! Pracuji na ní jen chvílemi (což ovšem obnáší hodiny), protože hlavně denně dělám Český dialog. Ale oba tyto, jak by se dnes módně řeklo – projekty, jsou pro mne moc důležité. Časopis se snažím zlepšovat, přibyli v poslední době dobří autoři, přibývají čtenáři po celém světě…
A kniha? Bude o téměř třiceti letech časopisu, který jako jediný vydávaný z ČR vede léta dialog s Čechy doma i ve světě. Byly všelijaké pokusy jiných zdejších periodik ujmout se tohoto tématu, ale všechny ztroskotaly. Český dialog vytrval a to přes veškeré, a někdy opravdu velmi těžké překážky. Především v prvních ročnících, kterými nyní listuji a vybírám z nich perly, jsou velmi cenné články od autorů věhlasných jmen jako je Josef Škvorecký, Jaroslav Strnad, Alexander Tomský, Jiří Ješ aj., či neznámých, ale kteří napsali ze světa, kde žijí, zajímavé postřehy, ohlasy či názory. První ročníky byly opravdu mimořádně živé a dynamické. Po mé první cestě do daleké Austrálie v roce 1997 se začala českou společností šířit „blbá nálada“ a i ta je zde velmi plasticky vylíčena.
Kromě politiky jsou zde samozřejmě i moje cesty do světa za krajany. Napsala jsem o nich sice už pět knížek, ale ne o všem…tady to pokračuje. Například New York, Kanada, Jižní Amerika, Švédsko aj. A na webových stránkách budu ráda uveřejňovat některé ukázky a vy je, doufám, budete rádi číst. Budou nejspíš v rubrice OSTATNÍ, ale ještě před tím, než tam spadnou, tak na stránce hlavní.
Jestli budete mít o knížku zájem, už se můžete hlásit, promítnu do množství tištěných výtisků.
Eva Střížovská
Pište na cesky-dialog@seznam.cz
nebo volejte na tel. 739 091 057
Spřátelené instituce
- Anlet
- Beseda - Belgie
- Czechevents.net
- Czechfolks.com Plus
- Czechoslovakstalks.com
- Časopis Čechoaustralan
- Česká centra
- Česká škola bez hranic
- Český výrobek
- Demokratický klub
- Jana Garnsworthy DipTrans IoLET
- krajane.net
- Libri prohibiti
- Nový domov, Toronto
- Průvodce Rychnovem
- Rádio Perth
- Rádio Praha
- Velehrad