Konec levných potravin

11-12 2008 Ohlasy a názory česky
obálka čísla

S velikým zaujetím jsem si v MFD přečetla rozbor příčin náhlého nástupu hladu ve světě pana Milana Vodičky. Důvody, proč tomu tak je, ale tvoří uzavřený bludný kruh a přinejmenším vede k zamyšlení, což by měli činit především ředitelé zeměkoule. Bohatý Západ zničil zemědělství třetího světa, jinde chudí bohatnou a chtějí lépe a více jíst, ropa zdražila - zákonitě, neobnoví se ani mávnutím kouzelného proutku. Úroda je často zničena suchem, povodněmi, vichřicemi. Asi bude marné čekat, že neviditelná ruka trhu vše vyřeší – ta jen nenasytně hrabe a hrabe – viditelně však doznává trhliny, nikoli mozoly z poctivé práce. V Americe spotřebovávají velký díl úrody na výrobu paliv, ceny se vyhouply nahoru – tedy ceny všeho - bludný kruh – lidé na Dálném východě, v Jižní a Střední Americe kácejí pralesy, v lepším případě po nich vznikne zemědělská půda, ale bohužel většinou zůstanou holiny. Proč musí padat staleté stromy v deštných pralesích? Aby poskytly převzácné dřevo zbohatlíkům na přepychový nábytek a obložení honosných obydlí a úřadoven. Jenže půda po takto bezohledně vytěženém dřevu snadno podlehne nepřízni počasí, k jejímu úplnému zničení přispěje vedro, sucho, přívalové deště, dochází k jejímu splavování, sesuvům, ztrácí svou hodnotu – plíce světa tak jsou zasaženy nevyléčitelnou tuberkulózou. To je začátek nebo konec onoho začarovaného kruhu? Nedostatek paliva ztenčující se ložiska neobnovitelných zdrojů ženou nahoru ceny – všeho.

Nemusíme ale na druhý konec světa, stačí se porozhlédnout kolem sebe - v naší zemi vyrostlo obrovské množství Supermarketů, Hypermarketů, Mega a Giga. Že naše města ani trochu nezdobí obrovská skladiště, že hyzdí naši krajinu, bohužel přečasto tu nejkrásnější a nejúrodnější půdu, netřeba zdůrazňovat. Tyto řetězce ale též poměrně rychle zdusily drobné obchůdky. Zkusme jen sehnat český česnek – všude pouze čínský, zelenina z Itálie, ze Španělska, ovoce, ale i drůbeží játra až z Brazílie – politici toto odůvodňují potřebou pestré nabídky, ano, nelíbilo by se nám zajisté, kdybychom v obchodě dostali jen zelí, brambory, citrony a jablka, a na banány a pomeranče stáli frontu, na druhou stranu bychom měli mít na vybranou mezi českými výpěstky a těmi z dovozu. Nakonec, zkusme si představit, co se asi stane s ovocem a zeleninou než doputuje na náš stůl – borůvky z Číny, dovážené zmrazené na výrobu marmelády do jogurtůkolikrát asi cestou rozmrzly a zase zmrzly? Proč se naše čerstvé vyvážejí? Kam jde náš česnek? Kam putují naše výpěstky, též na druhý konec světa? Co se však děje, než se takové rychle se kazící zboží vydá na svou dlouhou pouť ? Ovoce je nutné sklidit nezralé, poté chemicky ošetřit proti hnití a plísním, aby bylo dobře prodejné, pěstitelé hnojí opět chemií, proti škůdcům-co jiného –zase chemie...

Což tak pokusit se sehnat pro malé dítě dobrou, zdravotně nezávadnou hračku? Ať vyvineme sebevětší úsilí, uběháme si nohy, neseženeme. Hraček je všude nepřeberné množství, ale zase jen dovoz z Číny, totéž se opakuje s oblečením a obouváním, co na tom, že se tílko po prvním použití páře, boty po jedné procházce v dešti rozpadají? To má být ona neviditelná, vše řešící ruka trhu? A další otázka - spočítal už někdo, kolik paliva se spotřebuje na přepravu zbytného zboží z jednoho konce světa na druhý?

Pohleďme co se v zájmu trhu - podle hesla – TRHNI CO MŮŽEŠ děje v naší zemi. Trestuhodně a bezohledně se rozprodává ve většině případů úrodná půda na stavbu velkoskladů a velkoprodejen. Bylo by možná dobré porovnat, kolik českých lidí uživí tato nevratitelně zničená půda jako fabrika a kolik jich dokázala uživit jako obdělávaná, tedy orná. Možná někdo namítne, že v návaznosti na výstavbu marketů, silnic a dálnic vznikají další místa-zaměstnají řidiče kamionů – ano, ale je známo, že ku příkladu v blízkosti našeho města ve dvou potravinářských podnicích dělnice časně ráno naloží kamion zbožím, aby putovalo do ústředních skladů ku Praze pro razítko a poté zpátky, aby zboží bylo složeno v supermarketu – zbytečně projetých 150km. To je ale jen kapička v moři – přetížené silnice, častá neštěstí hlavně těch obrů na našich silnicích – v lepším případě končící znehodnoceným zbožím-však to pojišťovna zaplatí, v tom horším – zaplatí řidič, či účastník nehody, zdravím nebo dokonce životem. Zkusí někdo spočítat, na kolik nás to všechno přijde, než se dostane takto ošetřené zboží až k nám? Asi je to neřešitelné – musel by započítat práci těch, co vyrobí pohonné hmoty, co postaví silnice, co je vyspravují, to je právě ten bludný kruh, nekonečná řada, spojovací články? Jak jinak? Peníze, ty přece až na prvním místě.

Jen bychom si měli opět připomenout moudré rčení indiánů z kmene Creek: Až chytíte poslední rybu, až porazíte poslední strom, až otrávíte poslední řeku, poznáte, že peníze nejsou k jídlu.

Eva Clarová
Tábor

Poznámka redakce:

K tomu lze dodat jediné. Češi, můžete-li, kupujte české zboží – potraviny, obuv, textil, domácí spotřebiče... zkrátka co jen lze. Je kupodivu i nyní mnohokrát kvalitnější nebo přinejmenším stejně kvalitní jako to dovozové. (Nedávno mne například mile překvapila široká, ne drahá a velice dobrá nabídka tuzemských elektrospotřebičů značky ETA s pěkným designem.) Nepodpoří-li tento přístup česká vláda, tak jako to činí některé jiné evropské vlády, musíme to pochopit my sami. I když je to někdy složité, v té záplavě čínského a jiného zboží to české objevit, a bývá často i dražší, stojí to za tu námahu a vyplatí se kvalitou a také dobrým pocitem. Bude –li nás takto postupovat víc a víc, přeci jen můžeme českým výrobcům pomoci.

Maf

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012