Chodsko přátelské

11-12 2008 Ostatní česky
obálka čísla

„Prošla jsem světa kraj“, jak mí milí čtenáři jistě vědí, ale čím víc poznávám svět, tím raději se vracím na krásná místa Čech, Moravy a Slezska, a tím více je dovedu „vychutnat“. Jejich přírodní krásy - zelené kopce, lesy plné malin, ostružin, hub a úžasného klidu, pole s vlnícím se obilím, proudící řeky, rybníky s vrbami klonícími své koruny ke klidné hladině, bystré potoky, staré hrady a zámky, kostely gotické i barokní, romantická selská stavení, lidovou tvořivost, vrabce a pěnkavy skotačící v ovocném sadu, srnky na louce pod lesem, ale i historické odkazy našich moudrých předků vtělených do básní, knih, obrazů, soch, architektury či prostě do činů, které zůstávají v paměti místa, kraje, země.

Chodsko, svérázný a překrásný kraj na Šumavě, proslul mj. příběhem o nebojácném Janu Sladkém Kozinovi, který se postavil pánům, když chtěli hrdé Chody připravit o jejich dávná privilegia. Obrázek vysokého statného Koziny v dlouhém kožichu a se psem u nohou je nejen notoricky známým, ale i předlohou k soše na pomníku k jeho památce. Stojí na vršku v Hrádku, poblíž Kozinova rodiště Újezda. Jiný vrch Výhledy korunuje socha zdejšího rodáka, faráře a spisovatele Jindřicha Šimona Baara, který má příští rok výročí narození a více se o něm můžete dočíst v Českém kalendáři 2009... ale je tu i spousta jiných význačných rodáků. Muzikant, skladatel Jindřich Jindřich, muzikant a dudácký umělec Konrády (i známý Milan Cvach z Nebrasky si u něj koupil dudy).

V Mrákově se zase každou neděli scházívají do kostela lidé v krásných chodských krojích. Staré babičky a děti jsou nejmalebnější... s panem farářem jsem tam měla možnost rozprávět o tom, jak chodí do kostela i Němci přes hranice na českou mši...

Jedu na Chodsko dnes spolu s Květou Korečkovou, která je už mnoho let spjata s naším časopisem. Jak reklamou, kterou nám víceméně laskavě sponzorsky dává a krásnými hrníčky, z kterých si můžete v naší redakci vypít kávu či čaj. Tato elegantní paní již mnoho let vyrábí chodskou keramiku, podívejte se na str. 26, nyní si při cestě právě povídáme o tom, co napíšeme příště, zatímco já chovám na klíně Korečkovic nové štěně a obdivuji krásy krajiny. Z Prahy člověk opravdu přijíždí do úplně jiného světa... ve tmě, poblíž školy v obci Kout mne vítá Jiří Baar (synovec slavného spisovatele), s kterým se již znám z dřívějška, a který mi nabídl ubytování. (Sazmozřejmě je často tázán, zda-li jde ve šlépějích slavného strýce. Nejde, je dnes revizním technikem elektro na penzi. Ale jeho vnučka Aneta Baarová studuje na gymnáziu, píše a chce jít na žurnalistiku. Napsala i hezký článek, viz str. 36, do Českého kalendáře 2009.

V knize J. Š. Baara K Bohu říká český farář Josef Pánek na smrtelné posteli v Americe svým dětem:

Co ti máme slíbit, tatínku?

Předně, že od víry neodpadnete a - potom -, že se neodnárodníte. To dvojí musí jít ruku v ruce. Všichni umíte anglicky - ale to ať vám je řeč obchodní. Doma, v rodině a v kostele mluvte jenom česky, svatým jazykem našich otců. V tom dvojím jsme vás vychovali - ve víře a v rodném jazyku. Za obojí se nikdy nestyďte a dobře vám bude.

Ráno se vydávám s milým doktorem Bohuslavem Hynkem do Domažlic. Doktor Hynek se sem, do svého rodného kraje odstěhoval po odchodu z mnohaleté práce na Ministerstvu zahraničí (byl mj. velvyslancem v Zimbabwe). Je ochoten mi pomáhat při shánění zajímavých materiálů jak pro Český dialog, tak pro publikaci Český kalendář 2009 (již 14. ročník!), který se právě tvoří. Začínáme na náměstí dršťkovou polévkou. Přestože jsem po snídani, neodolám. A dobře dělám, je výtečná. Pak už ale jdeme po stopách historie i současnosti. První zastavení je v obchůdku s krásnými krajovými suvenýry - samozřejmě, na prvním místě chodská keramika, vyšívané pentle pro kroje, atd. A dvě patra nad krámkem „úřaduje“ paní Jaroslava Roubalová. Když si někdo chce nechat ušít chodský kroj, může se na ni obrátit. Hezky nás přivítala a když se dr. Hynek představil, radostně zvolala: „No dyť já vás znám, mám váši kartičku a podpis na objednávce pro kroje do Argentiny!“ Jasně pan Hynek na MZV mj. pomáhal folklorním souborům ve světě získat kroje pro své členy. Kroje šijí šičky doma podle žádaných velikostí a paní Roubalová dodává: „Zájem o chodské kroje stoupá. Šili jsme již pro Kuvajt, Argentinu, Brazílii, Asustrálii a také pro soubory u nás: pro ZUŠ v Řevnicích, Divadlo ABC a kroj si u nás opatřil i americký dudák Michal Cvach.“

Další naše zastavení je v knihovně u paní Mgr. Hany Mlnaříkové. Ačkoli má za chvíli důležité jednání, ochotně mi pomáhá najít zajímavé knižní tituly pro účel publikační. Jsou krásné, dýchají historií kraje, ale při nejlepší vůli bych je všechny do uzávěrky nestačila přečíst a „vyďobat“ z nich perly. Tedy jak se zdá, budu Chodsko, které mám ráda, připomínat postupně i v dalších publikačních možnostech... Ale aspoň se zmíním: Božena Němcová: Obrazy z okolí domažlického, Jindiřch Jindřich: Chodský slovník (kolikátý již díl?), Chodské pohádky a pověsti Marie Konrádové, Chodské písně autora Klášterského s krásnými kresbami M. Kvěchové a mnoho a mnoho dalších...

V následné návštěvě místního antikvariátu některé z těch knižních perel kupuji, nechala bych tu „majlant“, kdybych mohla a unesla to všechno domů...

A ještě stihneme navštívit prodejnu hudebních nástrojů pana Konrádyho - ano, jestli jste už někdy to jméno slyšeli ve spojitosti s muzikou a dudami, je to tak (slavná Konrádyho muzika). Ale pán, který s námi mile rozpráví, je už jeho syn. Jeho synové Stanislav a Jaromír vedou obchod a také učí na hudební škole.

Další naše kroky vedou do Muzea Chodska, kde nás s milým úsměvem a výkladem provází paní Marie Kalčíková. Mj. je tu i smutná výstava vesnic, které už neexistují, které v rámci pohraničního pásma komunisté nechali zbourat. Takové byly i kolem vrchu Čerchova, kam se nesmělo, a kde byla vojenská základna. Dnes však díky panu Ing. Bendovi, řediteli Městských lesů Domažlic a panu Mathauzerovi, který je držitelem klíčů na věž, jedeme až na kopec autem a stoupáme na rozhlednu. Hezky to tady fouká, i když je dole ještě krásné babí léto. Ale ten nádherný výhled do Čech i do Němec! Vidíme Kdyni, Chodov... i německý Furt im Wald, kde se v době Domažlických slavností (v červenci) koná představení Drakenstich, tedy zapichování draka, kterého se účastní amatérští herci z městečka a okolí v počtu několika stovek v dobových kostýmech. Je mi trochu úsměvno, když slyším, že princezna představuje chudáka Bavorsko a drak výbojné české husity...

Další den s pány Hynkem a Baarem jedem na kopec, kde je kulatý kostel Tannenberg, poutní místo, kde měli bolševici vojenskou konírnu, kolem byly poházeny ostatky bývalých panských majitelů Stadionů... teď je kostel zrekonstruovaný. Je tu opět krásný výhled na krajinu, tentokrát zcela bez civilizace, jen lesy, kopce a louky. Pak malý výlet za hranice do Německa, jen se tak porozhlédnout po úhledných usedlostech, připomenout si dobu, kdy jsme tam nesměli - a pak oběd v pohraničních Všerubech. (Kolik tady v okolí za léta totality zahynulo lidí, kteří šli za svobodou?) Sádroví trpaslíci u Vietnamců mne fascinují. Vykřikuji, že musím jednoho koupit. Pak se přece jen vzpamatuji... A večer, jak jinak, pravé koutské pivo v Koutské tvrzi. A já se těším na příští návštěvu, kdy zase vylezu na vrch k hradu Rýznberku, stavím se u sochy Koziny na Hrádku a u sochy J. Š. Baara na Výhledech a v Mrákově v kostele při nedělní mši.

A tak se k Chodsku budete moci vráti i se mnou, alespoň na internetové podobě www.cesky-dialog.net či možná i v tiskové podobě...

Eva Střížovská

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012