Slovo šéfredaktorky - Nekončíme!

Vážení a milí čtenáři,

třeba vás potěší zpráva, že Český dialog bude vycházet ještě celý příští rok. Já osobně jsem se těšila, že vycházet nebude a já se budu konečně moci věnovat rozepsaným knížkám a mnoha jiným činnostem, které už 18 let, co se tvorbou časopisu zabývám, dělat nemohu, ač bych moc chtěla! Ale stalo se cosi, co mne, kolegyni Ing. Fialkovou a několik občasných dobrovolných spolupracovnic a spolupracovníků přimělo k tomu, že ještě nemůžeme skončit.

Nebudu to zde dlouze vypisovat, jsou to záležitosti organizačního, administrativního a finančního rázu a bylo by to nudné. Zkrátka, stejně jako v roce 2000 (kdo si vzpomene?) se ptám: Chcete nás? Předplatíte si nás?

Je to již 18 let, kdy jsem se rozhodla být svobodnou vydavatelkou, ale posléze jsem zjistila, že jsem svou vlastní otrokyní. Kdo si pamatuje na mé vzdechy nazvané Z deníčku vydavatelky, ví, o čem mluvím. Upravování článků, termíny odevzdávání, termíny tiskárny (mimochodem vždy napínavé), shánění fotografií, obrázků, zasílání výtisků, jednání s autory, s poštou, shánění peněz, když předplatné zdaleka na tiskárnu nestačí, vyzvedávání balíků z tiskárny a rozvoz po zacpané Praze, vedení evidence čtenářů, kteří si předplatili, zasílání výtisků autorům apod., to by bylo na dlouhosáhlý nudný článek.

Před 18 lety jsem ale měla plno energie a euforie a zvládala jsem i takové situace, že když jsem např. vezla autobusem předlohu nového vydání do tiskárny a zjistila jsem, že zadní strana je úplně bílá, prázdná, vytáhla jsem černou fixku a za drncání busu jsem na tu prázdnou stranu napsala: Chcete inzerovat? Tato stránka je pro vás! Neváhejte... atd. Nebo si jedna tiskárna „neuměla zamést dvorek“ – nemohla jsem tam vjet autem pro výtisky, válel se tam jakýsi rum ze staveniště – ihned jsem zrušila spolupráci a našla tiskárnu jinou, stejně tak, jako když jsem se v jiné tiskárně dozvěděla, že jsem pro výtisky přijela zbytečně, protože tiskař šel k zubaři. V nadšení začátku devadesátých let jsem si totiž naivně myslela, že všichni se radují a budou pracovat velmi pilně a poctivě.

Možná by se na tomto místě slušelo připomenout, že už léta tiskneme Český dialog i Český kalendář v tiskárně věznice Pankrác. A že je to moc dobrá spolupráce. (Tiskárna mimochodem tiskla i v totalitě věci jinde nevídané, např. Hrabala Obsluhoval jsem anglického krále, což vydala Jazzová sekce...)

Ale zpět k časopisu jako takovému. Máme moc a moc krásných a zajímavých článků, které nemusíme nikde objednávat a přicházejí samy. A to od inteligentních, vzdělaných a hodných autorů, kteří vědí, že za to neuvidí ani korunu či dolar, ale přesto s námi spolupracují.

Máme léta věrné čtenáře – odběratele – doma i v zahraničí (včetně Slovenska). Mnozí z nich nám píší krásné dopisy, e-maily a dodávají nám energii, za což jim patří velký dík. Bohužel, jejich počet nestačí na výdaje za tisk apod.. Inzerce, kterou se snažíme hledat i tak, aby byla blízká obsahu listu, nás sice drží, ale jen tak tak. Finanční injekce by se opravdu hodila. Ale kde ji vzít v době začínající krize, že?

Nicméně, dovolím si Vás, milí naši čtenáři požádat o podporu. Ať již tím, že si opět předplatíte náš časopis, nebo jej předplatíte jako dárek pod stromeček svým blízkým, či o něm dáte vědět někomu ve svém okolí, koho byl mohl zajímat a byl by ochoten si jej objednat. Rok 2009 je POSLEDNÍ ROK TIŠTĚNÉ VERZE ČESKÉHO DIALOGU, poté bude jen verze internetová.

Kdo by nechtěl, nebo nemá čas číst náš časopis a přesto by nám chtěl pomoci: Mezinárodní český klub, jehož aktivity jsou stále více ceněny (např. Besedy s názvem Hovory bez hranic vyjdou i knižně), je vydavatelem časopisu a dobrovolné finanční příspěvky vítá s jásotem. Nejsme nároční, pracujeme jako dobrovolnice, nicméně telefony, internet, webové stránky a celkem velmi přijatelný nájem v krásném prostředí Klementina zapaltit musíme.

Děkuji předem všem, kdo nás chápou, velice upřímně a přeji klidné a radostné Vánoce a Štastný nový rok!