Vzpomínka na Baťu

10 2008 Ohlasy a názory česky
obálka čísla

Nastoupila jsem před sedmdesáti lety...

Už je to dávno. Ale dodnes to vidím docela zřetelně – nad strání les a pod tou strání internáty. Vlevo ženské, vpravo mužské. Nad těmito ještě jeden a ten se jmenoval, myslím, pahonátský?

Vím jen, že v tomto byli vychováváni mladí muži, kteří se hlavně učili jazyky, protože vedení s nimi počítalo pro filiálky v cizině. Když jsme na 1. máje šli všichni v průvodu přes Zlín, ti pahonáři měli na sobě frak a na hlavě cylindr - asi jako lordi. Všichni se tvářili velice vážně. A za nimi šli mladí muži a za těmito mladé ženy. Mávali jsme a zpívali: „Práce tak jako písnička, ta musí ze srdce jít...“.

Nastoupila jsem k Baťovi v roce 1938, když mi šlo na 15. rok. Často jsem si později říkala – bylo to štěstí. V Praze byl v tomto roce těžký život. Jako dnes si vzpomínám na ten plakát ze sloupu – tenkrát zrovna pršelo a foukal vítr. Stržený plakát přistál přímo přede mnou: Firma Baťa přijímá... Tak jsem po úspěšném složení zkoušek nastoupila k Baťovi. Byla jsem šťastná a rodičům ubyla starost. Přidělili mě na gumárnu a vyráběli jsme tenisky neboli „plimsole“. Po večeři v Obchodním domě, kde byly jídelny, jsem s připravenou taškou běžela do školy – na Obchodní akademii. Čas jsem měla denně zcela vyčerpán.

V neděli – po defilé a po obědě – jsem ráda chodila po silnici k Lesnímu hřbitovu, kde byl pochován Tomáš Baťa st. U vzorně udržovaného hrobu jsem se vždy na chvíli nad tímto zamyslela. Daroval prý tento pozemek městu na zbudování hřbitova a jako první zde byl pochován. Zemřel v troskách svého letadla v roce 1932. V duchu jsem si vždycky říkala: „Děkuji vám, i za ty, co byli se mnou přijati“. Byl to jistě geniální člověk. Dal mi směr, nevím co bych si jinak počala... Byl chytrý a přísný. Jeho syn Tomík /Tomáš J. Baťa mladší/ se musel také vyučit ševcem. A hlavně prý musel vždy otci všechno vyúčtovat! Jednou Tomík dostal takový výprask, že si to kluci vyprávěli až v Kudlově. Přitom to byl jeho jediný syn.

15. března 1939 byl smutný den. Zrovna pršelo, zastavily se stroje a v budově nastalo zlověstné ticho. Ve vedení společnosti nastaly změny, ale tomu jsme nerozuměli. Jen se říkalo, že Jan A. Baťa zde zůstal, ale Tomík odjel za hranice. „Ten se tam neztratí, uvidíte, je velice šikovný, umí jazyky a má ševcovské zkoušky...“ říkali jsme si.

Čas utíkal a na nebi začaly hřmít západní bombardéry. A to už se blížil konec mého pobytu ve Zlíně. Za dvě desítky let jsem mohla toto město navštívit v rámci výletu ROH. Chtěla jsem vystoupit, ale z druhého schůdku autobusu jsem se zase vrátila zpět. A tak mi zůstal stejný obraz mého milovaného Zlína, Tomáše Bati staršího i Tomíka...

Tomík se narodil 17. září 1914. Pocházel z rodiny ševců, kteří své poctivé řemeslo provozovali po devět generací. Ve svém otci měl vzor, který byl cílevědomý, vytrvalý, energický a podnikavý. Co si předsevzal, to nevzdal. A celý život dodržoval a naplňoval heslo „Náš zákazník – náš pán“. Maminka byla dcera kustoda vídeňské dvorní knihovny. Měla silné sociální cítění a pečovala o zaměstnance když byli v tísni.

Celý život mě provázely myšlenky a zásady rodiny Baťovy. Lidé potřebují práci, to je základ. Ta živí rodiny, učí zodpovědnosti a přináší cíle. I matky, co vychovávají děti, přinášejí záslužnou práci.Velikou. A na to se ve Zlíně dohlíželo. Na výchovu, na morálku. Na plánovaný rozpočet peněz i když třeba z mála. Lichvě a korupci se nedařilo.

Práce je tak jako písnička,
ta musí ze srdce jít.
Vznešená anebo prostičká
nám dá života cíl.

Byl jste Tomíku dobrý vzor, byl jste odvážný, důsledný, lidumilný a dobrosrdečný

M. A. M 1922
/Praha 1 – Malá Strana/
Převzato z Listů Prahy 1

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012