Mortadej Petra Koláře

10 2008 Kultura česky
obálka čísla

Literární prvotina Petra Koláře nazvaná Mortadej (Kernberrg Publishing, 2007) je absolutní originál, jak trefně napsal v předmluvě Arnošt Lustig. Soubor sedmi povídek je především knihou, ve které jednoznačně převládá obsah. Při četbě je znát, že autor není literát, pro kterého by bylo psaní příležitostí k jazykové exhibici. Kolář píše proto, že má něco na srdci. Originální jazykové prostředky jsou ve službě sdělení. To není nutně nevýhoda, pokud je co říct a pokud služebnost formy nepřejde v neumělost výrazu. Ani jedno autorovi nijak zvlášť nehrozí: občas poněkud neobvyklá přirovnání a ne vždy snadno uchopitelná metaforika je vyvažována ironií, kterou autor mnohdy jakoby mimochodem glosuje stav společnosti.

Petr Kolář je vnímavým pozorovatelem současného světa, jemuž nastavuje křivé zrcadlo svých světů imaginárních (mnohdy zabíhajících do hájemství science- fiction či horroru a fantasy) a nutí ho tak vyjevit rysy, které obvykle realita svou banální každodenností překryje. Kolář jako by se snažil popsat okraje černých děr, které zejí ve zdánlivě bezpečné a homogenní krajině lidského života; pokouší se hledět do propastí, nad nimiž vede postmoderní člověk svou existenci. Předvádí ohrožující a temné mocnosti cizoty, které jsou našemu domovu vždy blíže, než je příjemné a bezpečné. Zároveň s těmito sondami do pradávné říše chaosu se autor zabývá prudce současnými a aktuálními, literárně ještě příliš nevytěženými tématy, jako například paralelními vesmíry, novou spiritualitou a euthanasií.

Celku, který vzniká rozehráním těchto dvou základních motivů, vévodí atmosféra bez přehánění apokalyptická. Postmoderní fenomény, o nichž autor píše, se totiž, jak se zdá, stávají jakýmisi kanály, jimiž do světa proudí mocnosti chaosu: v rámci textu je potom logickým vyústěním zničení země buranskými mimozemšťany na konci celé knihy.

Povídka Před usnutím evokuje nietzscheovský „úlek usínajícího“. Na minimálním prostoru se autorovi podaří dosáhnout maximálního účinku: horrorová pointa, mající něco (sic!) z Aivaze i Castanedy mocně zpřítomňuje „hrůzu hodující na poklidné skutečnosti našich dní“. Mistrné zpřítomnění ohrožení, které se skrývá na rubové straně našeho zdánlivě bezpečného světa, je jedním z nesporných vrcholů knihy. Velkou výhodou oproti některým z dalších textů je to, že zde autor hlavní nedořekne: konec je nejednoznačný, dává prostor pro fantazii; Kolář necítí potřebu za čtenáře rébus dořešit; text tím získává zvláštní kouzlo...

Postavě postmoderního intelektuála z povídky My jsme ti je těžké uvěřit. Moderní vzdělanec, který by tak dalekosáhle reagoval na spam, potažmo celá skupina takových postav jsou v realitě našeho života nepředstavitelní. Pokud ale čtenář přistoupí na děj povídky a pokud vstoupí do autorovy hry, čeká ho pozoruhodný zážitek. Ve vyústění se autor vrací k otevřenosti, což celému textu dodává na tajemnosti a kráse.

Povídka U nás doma zajímavě rozehrává tématiku paralelních světů a času, je ve srovnání s ostatními lidštější: v podstatě jde o příběh partnerské krize a nešťastné lásky. Dá se říci, že z tématu paralelních světů (i těch a právě těch, ve kterých vedle sebe žijeme s našimi partnerkami či partnery) Kolář vytěžil zajímavou filozofickou esenci – jedná se bezesporu o další z vrcholů knihy.

První část závěrečné povídky působí zdánlivě přebytečně. Pokus o společenskou kritiku se tu zvrhává v jakési pivní rozjímání o stavu současného světa, samotný závěr se ale s vulgaritou víc než účelnou postará o bezmála houellebecqovsky nihilistické zakončení celé knihy.

S filozofem Petrem Kolářem vstoupil do české literatury rafinovaně hravý autor reflektující život na Zemi dvacátého prvního století. Jeho Mortadej za přečtení rozhodně stojí.

Jaroslav Veteška

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012