Šťastnou cestu!

10 2008 Ostatní česky
obálka čísla

Všude dobře, doma nejlíp je úsloví, které určitě platí pro každého. To slovíčko doma ovšem nemusí být vždy stejně interpretováno. Je potřeba říci, že každý člověk je jedinečný, přirozeným způsobem volí svůj domov neboli prostor, kde se cítí dobře, doma. Důležité by však mohlo být jak, s kým nebo s čím se člověk ztotožní. Někteří rozumí pod pojmem domov svou vlast, jiní rodné město nebo dům, kde vyrůstali, a další zase to místo, kde zrovna jsou. Ať je to jakkoli, každý někam patří a dříve nebo později si najde své hnízdo.

Bylo mi patnáct, když jsem se poprvé seznámila s Českou republikou. Pamatuji si to přesně. Zapsala jsem se do seznamu muzikantů a o měsíc později jsem už jela autobusem směr Praha. Čekal na mě týden dobrodružství, měli jsme jen dva koncerty, a tak jsem si mohla v pohodě užít krásný pobyt v překrásném městě. Celý týden lilo jako z konve. Měla jsem sebou žlutou pláštěnku, takovou, co se nosí jen v nejvyšší nouzi, ale řekla jsem si, že ani déšť ani příšerná pláštěnka mě nezastaví. Procházela jsem Malou Stranu, Hradčany, Staré Město, a když jsem došla na Staroměstské náměstí, kroutila jsem hlavou údivem. Byli tam muži oblečení v nějakém kostýmu a bili ženy větvemi. Byly totiž Velikonoce a v té době jsem nevěděla, že Češi mají takovou “bijící” tradici. Honem jsem utekla, protože jsem opravdu nechtěla žádný kontakt s těmi větvemi.

Malé uličky mě zavedly na Karlův Most. Nejméně hodinu jsem zkoumala, jak je Praha celá okouzlující. Nadýchala jsem tu atmosféru, která mi připadla zvláštní, ale přitom příjemná, a mezi lijáky jsem nafotila vše, co se dalo. Už tehdy jsem cítila magickou přitažlivost.

sedla v hospodě pod mostem a dala si světoznámý Pilsner a guláš. Moc mi to chutnalo, ale proč z toho piva dělají takovou vědu, to nevím, určitě ještě nebyli v Belgii. Dále jsem udělala to, co asi každý průměrný turista dělá, koupila jsem si pohledy a dárky na památku. Čas na odesílání pohledů už mi nezbyl, a tak jsem mamince napsala sms-zprávu, že se mi Praha moc líbí, a že tady zůstanu. Hned zavolala, měla přímo panickou hrůzu. Týden plynul tak rychle a cesta zpátky byla za dveřmi. Rozloučila jsem se s Prahou, ale věděla jsem, že se určitě vrátím.

O čtyři roky později jsem potkala v Belgii svého současného manžela. Ano, byla to láska na první pohled. Čech…osud nebo náhoda?

Bylo jasné, že se přestěhuji do Prahy. Rodina a kamarádi mi přáli hodně štěstí a šťastnou cestu. Vím, že kdyby se mi stýskalo po Belgii, dveře bych měla vždy otevřené. Ale nestýská se mi. Našla jsem nový domov a nechtěla bych ho měnit. Cítím se tady jako na domácím hřišti.

Kelly Prauseová,
Belgie - rok nar. 1983
kelly@prauseova,

(Ještě jeden příspěvek na literární soutěž. Autorce posíláme hezkou knihu.)

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012