Dopis z velvyslanectví

9 2008 Ohlasy a názory česky
obálka čísla

...Jako každoročně, i letos uspořádalo velvyslanectví slavnostní recepci v reprezentačních prostorách úřadu. Pro mě osobně, pro moji manželku i pro ostatní zaměstnance ambasády je to den, na který se velmi těšíme. Zveme na něj nejen velvyslance a další diplomaty, státní úředníky, významné osobnosti, ale i naše osobní přátele a samozřejmě ty, s nimiž nás pojí společný vztah k naší vlasti. A to mě vede k malému zamyšlení. Recepce je chvíle navýsost slavnostní a pořádající velvyslanectví má plné právo cítit se tak, jako by v ten den bylo, s trochou nadsázky, středem vesmíru. Proto se chce takříkajíc blýsknout, všechno musí svítit čistotou a klapat jak dobře namazaný stroj.

Však také tomu předcházejí velmi pečlivé přípravy a porady, aby každý věděl přesně, co má dělat, co a kolik koupit, jaké menu nabízet, kde stát, co doplňovat, čemu věnovat pozornost.

České velvyslanectví již tradičně patří k těm štědřejším, čemuž odpovídá poměrně bohaté a pestré pohoštění.

Krajané představují skupinu nejpočetnější. S většinou se už já i moje paní osobně známe, některé jsme viděli poprvé. Je vždycky milé popovídat si alespoň chvilku v rodné řeči. Přesto mám z toho letošního setkání trochu zvláštní pocity. Samozřejmě, že ne každý musí nutně ovládat protokol, ale zdvořilé je potvrdit svoji účast. Na pozvánce je totiž v pravém rohu vytištěno R.S.V.P., což je francouzská zkratka "račte laskavě odpovědět", a příslušné telefonní číslo. Zavolat a říci, že přijdu, je minimum a my tak získáme přehled o očekávaném počtu hostů, což pomáhá zejména při zajišťování cateringu. Pokud se někdo neohlásí, ale přesto přijde, pochopitelně ho nepošleme pryč. K elementární slušnosti ale patří po vstupu podat ruku hostiteli a představit se, což se vždycky nestalo. Někteří hosté mě a moji ženu přehlédli jako širé rodné lány a už ode dveří rekognoskovali terén, kde se nachází onen roh hojnosti, jako by právě jídlo a pití bylo tím hlavním a jediným, kvůli čemu vlastně přišliy.

Samostatnou kapitolou je oblečení. Jdu-li na recepci, navíc ve státní svátek, je společenský oblek samozřejmostí a nemám- li jej, pak alespoň světlou košili doplněnou kravatou a slušné kalhoty. Ano, hovořím především o pánech. Dámy považují otázku společenského oděvu za jaksi přirozenou součást svého image. Na naši recepci se, bohužel, dostavilo několik hostů v džínách a ve svetrech... Nejlepší věc jsem si nechal na konec. Jedna nejmenovaná dáma - krajanka, zjevně neuspokojena ve svých konzumačních potřebách, si stěžovala na nedostatek alkoholických nápojů. Velvyslanectví sice oslavovalo státní svátek České republiky, k němuž sice patří občerstvení, ale hlavní smysl recepce je společenský, nikoli vyživovací. A velvyslanectví není nálevna ani kantýna...

Nechci generalizovat ani moralizovat. Těší mě, že většina "našich" lidí se chovat umí a že hlavním smyslem jejich účasti na státní recepci byla, je a bude především společenská oslava a vyjádření sounáležitosti s českým státem, v neposlední řadě pak i přání vzájemně se setkat mezi sebou. A i když se nám zrovna něco dvakrát nelíbí, měli bychom umět i v takových situacích zachovat dekorum a chovat se tak, aby city druhého nebyly za žádných okolností dotčeny. Tento přístup patří do základní výbavy každého diplomata, ale možná by si ho mohl osvojit každý.

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012