Jak prosté

9 2008 Ohlasy a názory česky
obálka čísla

Roberta Maxwella. Ano, byl to ten všemi mastmi mazaný tiskový magnát. On, byť podkarpatský kluk, chodil do školy obutý. Domů ale šlapal bos, o boty se dělil s bratrem. Jméno Maxwell přijal v Anglii. Po válce tam nekřesťansky zbohatl, s nikým se nedělil a neslavně přišel o život. Kamarádil jsem se na dálku se Samuelem Jelínkem. Vystěhoval se z Podkarpatské Rusi, když se oddělila od ČSR, do Kanady. Jeho farmu dvakrát spálil oheň. Když se znovu zmohl, napsal nám do Čs. ústavu zahraničního, že daruje dvě kravičky ze svého stáda Lidicím. To nešlo, Lidice nebyly obnoveny jako selská obec. Jelínek tedy koupil sekačku na udržování trávníku v lidickém růžovém sadu.

Na pražské Bílé Hoře, tam, kde se roku 1620 odehrála pro Čechy neslavná bitva, jsem mezi sousedy objevil manžele Horovy. Ona vystoupila roku 1937 z vlaku od Jasiňy na Wilsonově nádraží. Prchla před sjednaným nerovným sňatkem. Sedla si na obrubník chodníku a plakala. Nikoho ve svém hlavním městě neznala. Ze strádání ji vyvedla pravoslavná církev. Později vařila pro "jednodenního podkarpatského prezidenta" Vološina, pražského emigranta. Po osvobození matičky Prahy zazvonili u jejího bytu důstojníci Směrše. Předehra k cestě na Sibiř. Svěřila se vrchnímu v kavárně. Před pár dny mu dala dobré spropitné a on ji pozval do kina, jen tak se znali. Václav Hora, navrátilec z hořkých stezek války, již prožil ve Francii, nabídl Marii rámě a požádal ji o ruku. Vzali se ze dne na den. Na dveřích hned vyměnili jmenovku Myšanič za Horová. Příslušníci NKVD ji víc nenavštívili.

Uplynulo 60 láskyplných let. Horovi prodali svůj rodinný domek, s tím, že je v něm noví majitelé nechají dožít. Co stržili, věnují dětem na Podkarpatsku. Těm z nich, které ne vlastní vinou trpí nouzí. Jak se v životě všechno opakuje...

Bohuslav Hynek

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012