ABSTRAKCE první poloviny 20. století

9 2008 Kultura česky
obálka čísla

Galerie hlavního města Prahy prezentuje ze svých sbírek patnáct umělců, kteří silně ovlivnili podobu české abstrakce. Jejich kolekce jsou mnohdy rozsáhlé a kvalitní, některé jsou unikáty - jsou totiž jediné! V tématickém celku jsou vystaveny poprvé. Galerie sice nevlastní díla stěžejního zakladatele abstrakce Františka Kupky nebo solitéra Vojtěcha Preissiga a František Foltýn je zde zastoupen pouze dvěma studiemi. Přesto je expozicí (bez zápůjček) schopna ukázat proces vstřebávání abstraktních principů českými autory v souvislostech. Skutečnost nevidí našima očima. Zabývá se její vizualizací v rovině pojmů a vztahů jako protipólem realistického pojetí moderního umění. A to autonomními výtvarnými prostředky a užitím netradičních technologických postupů, ústících plasticitou do dalších rozměrů. V ještě nesystémově užité geometrické abstrakci, později v biomorfní, organické a intuitivní abstrakci autoři tvořili v silné lyričnosti i vlastních vizích. Vznikala tak velmi zajímavá a osobitá díla. Výstava v Domě U Zlatého prstenu je dělena do tří celků.

Abstrakce a hudba

Prezentovaná autory, pro které byla melodie modelem čistého umění, jež nenapodobuje a nijak neoznačuje realitu, jak ji známe nebo vidíme. Pokoušeli se odhalit zákonitosti, společné výtvarnému umění a hudbě: barvy plní funkci tónů a struktura obrazových kompozic je jako tónina hudebních skladeb. Inspiraci umělci nabírali v rané abstrakci dvou malířů, žijících v Paříži: vedle F. Kupky to byl Alois Bílek, jehož kompozice upozorňují na hudební vazby i připsané texty. Hudební skladatel Miroslav Ponc pod vlivem opticko-akustických projevů namaloval Kompozice melodické linie barevné - hudební partitury, které lze hrát. Zdeněk Pešánek propojoval prvky výtvarné a hudební a spolupracoval se skladatelem Schullhoffem. Výtvarníci a hudebníci úzce komunikovali v mezinárodní skupině Les Artistek Musicalistes - pořádala výstavy po Evropě, v Praze r. 1935 díky českému členovi Arne Hoškovi. Díky své schopnosti tzv. barevného slyšení zobrazoval konkrétní hudební skladby.

Organická abstrakce a Skupina Kvart

Redukce objemu tvarů, dynamické procesy vzniku a zániku, různé významy inspirovaly ze sochařů především Bedřicha Stefana a Hanu Vichterlovou, pro níž se staly hlavním tématem tvorby. Takto motivován v malbě a asamblážích byl Zdeněk Macek. Kubistická zátiší, zbavená reálných předmětů tvořil František Foltýn. Tito umělci na přelomu 20. a 30. let pracovali v Paříži: Foltýn jako člen skupiny Certle at Carré, později Abstraction-Création, jemuž předsedal František Kupka, který sem přivedl i Jiřího Jelínka. Ten po návratu do Prahy seskupil tvůrce, věnující se abstrakci programově: malíře Bohumila Stanislava Urbana, Viléma Plocka, Jaroslava Šefla, Augustina Ságnera a sochaře Zdeňka Dvořáka. V časopisu Kvart zveřejňoval černobílé reprodukce jejich tvorby. Společně vystavovali jako Skupina Kvart (1935) - byla tehdy jediným programovým sdružením abstrakcionistů v Čechách. Jelínek, Plocek a Dvořák navázali na dynamické linie a tvarosloví, Šefl a zejména Ságner sledovali možnosti abstrahování tvaru, barvy i prostoru.

Abstrakce a esoterici

Abstrakce dávala nové impulzy tvorbě starších umělců, patřících k tzv. druhé symbolistní generaci. Představy a vize zobrazovala literárně jako zkušenost dojmů a intimních prožitků. Dva bývalí členové symbolistní skupiny Sursum (1910 - 1912) Jan Konůpek a František Kobliha došli k novým polohám: první tvořil pod silným vlivem proudů moderního umění, druhý dokázal v eruptivních kresbách a akvarelech živlů, že je znalec ezoterních nauk. Nejzajímavějším mystickým malířem byl František Drtikol. Roku 1935 přestal fotografovat, a začal se výhradně věnovat vlastní filozofii, založené na buddhismu a józe, jejímu vyjádření malbou a vizualizaci základních pojmů. Zobrazoval barevné a světelné vize při jejich praxi.

Návštěvu výstavy Abstrakce první poloviny 20. století v Domě U Zlatého prstenu (do 1. října 2006) si můžeme obohatit i díly autorů zdejší stálé expozice, například Karla Malicha nebo Adrieny Šimotové.

Olga Szymanská

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012