MČK - Hezká setkání

Happening na dvoře

Byl hezký předletní den. Divadelníci a řada osobností z kultury, i občané, jimž není lhostejné, jakým způsobem radní z pražského magistrátu rozhodují, přišli demonstrovat na Mariánské náměstí před radnici. Na třicet tisíc osob podepsalo petici za odstoupení Milana Richtera, odpovědného za hospodaření s granty pro divadla a další kulturní insituce. Již od rána se na Mariánském náměstí shromažďovali a debatovali – především mladí lidé s transparenty a tričky potištěnými protesty. Kdyby podstata nebyla tak smutná, dalo by se říct, že to byl hezký happening. Po chvíli se dali do pohybu a vtrhli do radnice, kde právě probíhalo zasedání.

Mezinárodní český klub se rozhodl symbolicky se k happeningu připojit „zpěvem a tancem“ odpoledne na nádvoří Klementina. Přesto, že se nás sešlo jen pět zpěváků a jedna tanečnice (Věra Dvořáková, která se ale po výměně vlastního kolena za umělé k tanci moc neměla), zaznamenali jsme jistý úspěch. Připojilo se k nám postupně a střídavě vždy několik lidí z okolo sedících či procházejících cizinců. Francouzi, s kterými jsme si s radostí „střihli“ Jolie tambour de revene de guerre a jiné francouzské hity, které právě Věra umí s perfekní výslovností. Poté Honza Šinágl zavzpomínal na každoroční dětské tábory, které vede a dal k dobru Černý muž pod bičem otrokáře žil. V tu chvíli se anglicky zpěvem připojila skupinka Američanek a potěšeně kvitovala naši českou verzi. A aby si ku svému přišli i procházející Rusové, zazpívaly jsme jim s Martinou Razcvětla kalína. Jinak české a moravské lidové, vždyť jsou moc krásné.

Pan Horal

Navečer jsme se s Martinou přesunuly na Prosek, kam nás pozval pan plk. Jan Horal. Ve svém hotelu DUO totiž pořádal párty u příležitosti otevření stanice metra Střížkov, ale také při příležitosti dokončení rozsáhlé rekonstrukce interiérů a pokojů hotelu a především exteriéru – fasád a td. Pozváni byli obchodní partneři, spolupracovníci a přátelé. Jak známo, pan Horal v ČD pravidelně inzeruje a také jsme o něm již vícekrát psali (např. v loňském dvojčísle 3-4 v článku Hloupý rozkaz zrušila žena).

V hlavním sále pražského hotelu DUO visí veliký gobelín s obrazem Českého Krumlova, kde vlastní pan Horal další dva hotely. Do všech tří zve prostřednictvím své inzerce i vás.

V čele sálu pak dominují obrazy prezidentů Masaryka a Beneše. Pod nimi pódium, kde hraje báječná jazzová kapela. Mladí muzikanti s prima zpěvačkou. Moc hezky se k tomu mlsá z bohatého rautu. Pan Horal je skutečně – jak se říká – grand. Pak sestoupíme po schodech dolů, kde pokračuje zahradní slavnost s grilovanými pochoutkami a hlavně - s muzikou odlišného žánru: moravské lidové, staropražské písničky, které můžeme zpívat sebou.

„A děvčata, kterou chcete zahrát,“ vítá nás plk. Horal jako momentální primáš. A hned nám vtiskne do ruky skleničku slivovice. A pak společně zpíváme a tancujeme... Nikdo by Janu Horalovi nehádal jeho již překročenou osmdesátku (!) Přejeme mu, ať mu jeho elán ještě dlouho vydrží.

Byl to krásný zpívací den (a večer), pohodový setkáními s příjemnými lidmi...

Výlet na Tetín

O půvabné obci Tetín píšeme každoročně (naposledy v ČD 3- 4/08) a také se tam každoročně s MČK vydáváme. Například v červnu na koncerty, které obětavě (tak jako mnoho jiného) na Tetíně organizuje dr. Jana Brajerová spolu s tamním obecním úřadem.

V sobotu 21. 6. začínal v kostele sv. Ludmily slavnostní koncert s „českým Vangelisem“, zpěvákem, klávesistou a hudebním skladatelem Richardem Pachmanem a sopránovou zpěvačkou a herečkou Ditou Hořínkovou.

Vydali jsme se z Prahy romantickou cestou vlakem podél řeky Berounky. Já s vnučkou Eliškou, Věra Dvořáková s vnučkou Natálkou, manželé Koutných ze Švédska, Jiřina Hanzlová, paní Klimková a další.

Výlet rozhodně nebyl nudný. Hned na začátku, v hale Hlavního nádraží, kde jsme si dali v 10 hodin schůzku u pokladny číslo 1 došlo ke zmatku, neboť pokladna číslo 1 zmizela (zřejmě kvůli rekonstrukci nádraží). Někteří z nás se moudře postavili k pokladně číslo 2, nicméně další si prostě koupili jízdenku a šli rovnou na peron. Malý zádrhel byl, že směrem na Tetín jely hned tři vlaky za sebou. Jeden rychlík a dva osobní. A nám se podařilo rozmístit se do všech tří, z nichž jeden uvízl kdesi u Zadní Třebáně... Domlouvali jsme se prostřednictvím mobilů a nakonec jsme se všichni na Tetín šťastně dostali, ale na dvě skupiny. Tu „naši“ jsem vedla já. Nejprve jsme poobdivovali hrací hodiny na náměstí, co hrají každou hodinu známou píseň Nad Berounkou pod Tetínem, poté jsme došli k troskám přemyslovského hradu, odkud je nádherný výhled po okolí. Měli jsme štěstí, zrovna zde dr. Brajerová vykládala jedné skupině lidí o zdejší historii. Ale zase to nebylo štěstí úplné, protože se tak skupina vydala do jediné zdejší restaurace k obědu a na nás pak jaksi nezbylo. Ta restaurace je totiž zvláštní. Vůbec jí nejde o to, aby tam návštěvníci utratili peníze za jídlo a aby event. ještě někdy znovu přišli, jak by to obchodně myslící člověk předpokládal. Když jsme totiž radostně (zprvu) usedli v prosluněném dni venku na dřevěné lavice, dostali jsme jen tekutiny, pro které jsme si ale museli sami chodit do výčepu. Toho se ochotně ujaly obě mé vnučky. Bylo nám řečeno, že na jídlo musíme počkat... Nevadí, máme ještě dvě hodiny do koncertu. Tak jsme si vesele vyprávěli a bylo to fajn. Ale s přibývajícím časem nám příbývalo i kručení v břiše a naopak ubývala naděje, že dostaneme něco k snědku. I když nám bylo slibováno... Po třech hodinách jsme se zvedli a usoudili, že už koncert zřejmě pomalu končí... Odjeli jsme busem do Berouna, kde jsme na náměstí byli velmi mile obslouženi v jiné restaurační zahrádce.

Od Jiřiny Hanzlové jsme se dozvěděli, že koncert byl moc hezký, liturgické texty chorálů na téma Mistr Jan Hus, Karel IV. apod. S krásnou hudbou a zpěvem. Škoda... pan vedoucí jediné restaurace na mytickém Tetíně by zasloužil vrhnout do řeky Berounky. Dělá tomuto místu pěknou ostudu – v našem případě i mezinárodní.